ROZHOVOR | Po Novém roce už to nevydržel. V zámoří sundal brusle z hřebíku a vyrazil ještě jednou zkusit dobýt extraligový vrchol. Jaroslavu Modrému se to nepovedlo. Jednačtyřicetiletý plzeňský veterán pomohl jen k bronzu. A pak řekl: „Končím, definitivně. Je čas dát prostor mladším.“
Vrátil jste se na led pro úspěch. Je jím bronzová medaile?
„Je těžké to teď hodnotit, lepší bude trochu strávit, co se všechno stalo. Vždycky se člověk na danou situaci může dívat ze dvou stran… Postoupilo se přes čtvrtfinále, a i když to bylo kostrbatý, dokázali jsme najít cestu dál. Tehdy jsem myslel, že se trochu psychicky uvolníme a budeme hrát lepší hokej. Že už nebudeme v takovém stresu. Holt nám ale nevyšel vstup do semifinále, první zápas to bylo hodně znát. Kometě se pak sešly takové ty detaily, nám ne. Musíme taky ale dát respekt soupeři, hrál výborně.“
A je tedy bronz úspěch?
„Ne, je to neúspěch. Protože chceme vyhrát. Ale trenér nám po posledním zápase dobře říkal, že jednou se ohlídneme zpátky a budeme si říkat, že tahle sezona zase tak neúspěšná nebyla. Možná časem člověk uzná, že Kometa prostě měla výjimečnou sezonu, narazila na nás ve správný čas a všechno jí sedlo. Holt jsme nenašli způsob, jak ji porazit.“
Určitě jste ale při zvažování návratu doufal v konec po vítězném zápase…
„Rozhodně. Chtěl jsem ale hlavně zase být součástí tohoto týmu, pomoct mu, být jeho platným hráčem. Věděl jsem, že asi nebudu rozhodovat zápasy, ale spíš můžu pomoct mladým klukům a být u něčeho speciálního. Byl jsem rád, že jsem tuhle šanci ještě dostal, že jsem si ještě mohl zahrát se svými vrstevníky jako je Martin (Straka), Tomáš (Vlasák), Jirka Hanzlík… Moc jsem si to užil.“
Je těžké přijmout, že už je s touhle partou konec?
„Pro ty kluky třeba ne, ale pro mě už je čas si uznat, že to není ono a dát prostor mladým, aby ukázali, co je v nich. Martin je soudný, vidí, že mládí se dere dopředu a je třeba mu uhnout z cesty. Tady jsou výborní mladí kluci, podívejte na Jakuba Jeřábka s Danem Růžičkou, kteří hráli výborné zápasy. Občas to bylo kostrbaté, ale to proto, že jsme jim nepomohli my starší. Byli fantastičtí, klobouk dolů. Je tady na čem stavět.“
Takže s tím končíte kariéru? S pocitem, že jste pomohl mladým nastartovat ty jejich?
„Určitě. Jde o detaily, které si ten kluk i za další roky pamatuje. Já si je taky pamatoval, taky jsem měl kolem sebe kluky, kteří mi ty malé detaily v začátcích ukázali, dali mi školu k nezaplacení. Jsou to třeba jen drobnosti, jak se připravit na každý trénink, na zápas, jak mít z hokeje dobrý pocit…“
A co až vám v prosinci Martin Straka zase zavolá, jestli nechcete znovu nazout brusle?
„Tak už vyrazím se jenom podívat, sednout si s vámi nahoru.“ (usměje se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
