OK, tak nás přestěhujte. Ale proč ještě sami nic pořádně nevíme? Tak nějak teď uvažuje František Ptáček, páteř obrany HC Mountfield. „Je to zvláštní, divné,“ nebál se rekordman v počtu extraligových startů nazvat nejistotu, jaká ještě v úterý odpoledne prostupovala týmem, který už má jistotu, že zamíří z Českých Budějovic do Hradce Králové.
Sám jen v podstatě vymění dres. Z pohledu hráče si František Ptáček na přesun zvykne rychle. „Hokejový koloběh funguje všude plus minus stejně. Ale pro rodinný život jde o velký zásah,“ zmiňuje 38letý matador a doufá, že on i spoluhráči se včas dozvědí, jak se věci mají. Protože řešit na poslední chvíli školy pro děti, či zaměstnání manželek by bylo dost náročné.
Po 1088 zápasech v extralize byste asi neřekl, že vás potká taková věc, že?
„Pravda, tohle jsem nečekal, stejně jako nikdo jiný. Nejmenší radost z toho budou mít určitě fanoušci. Sami jsme ale jen figurky na šachovnici. Není překvapení, když se stěhují jeden dva hráči, ale že se vezme celý klub a přenese se jinam? To mě docela překvapilo. A myslím, že nejen mě.“
Co jste o současné situaci věděli od vedení klubu?
„Moc toho nebylo, jen věci z médií. Přijde mi, že jsme do toho zatažení víc než veřejnost, tak bychom některé detaily z jednání mohli vědět... Je to zvláštní, divné. Jen čekáme, až nám někdo něco řekne. Stěhovat se asi budeme, ale stejně pořád nevíme, na čem jsme. Ono když vás jako hokejistu vymění, tušíte, co od toho čekat, ale tady je to o něčem jiném. Nejdřív to vypadalo jako sranda, jenže najednou začalo jít do tuhého...“
V čem je pro vás případné stěhování nejtěžší?
„Je to jiné pro domácí kluky, kteří tady buď budou hrát, nebo ne, ale ti, co odsud nejsou, si musejí zařídit spoustu věcí, navíc ještě přesunout děti do škol, manželky do zaměstnání... Zase to všechno hledat v Hradci je těžké a složité.“
Sám jste už zjišťoval, jak by to bylo se stěhováním rodiny?
„Doma se bavíme o tom, jestli by šla rodina se mnou do Hradce, nebo jestli bych dojížděl z Prahy. Přece jen je tam lepší cesta než do Budějovic. V Praze můžeme zůstat, ale v Budějicích jsme přece jen bydleli kompletně... Ale tohle je právě věc, na kterou všichni čekáme. Až nám řeknou konkrétně, jestli se stěhujeme, nebo ne, začneme to opravdu řešit. Zatím to byly všechno jen takové spekulace. Jen přes manželku, která někoho potkala v obchodě, jsem se dozvěděl, že klukům v kabině už řekli, že můžou vypovědět smlouvy na byty. Sám mám ale takovou poloindividuální přípravu, takže nejsem teď pořád s týmem.“
Pokud vím, Budějovice jste si jako město velmi oblíbil. Jak se budete s přesunem srovnávat po této stránce?
„Je pravda, že pro rodinný život je to tu dobré. Dokonce jsme začali uvažovat, že bychom tu zakotvili, ale tohle je jasná výzva, že tedy ne... (usmívá se) Asi se vrátíme domů do Prahy a zůstaneme tam.“
Budete mít teď chuť hrát ve městě, kam se přesunete takovýmto způsobem?
„Jo, jakmile vlezete na led, tohle neřešíte. Já hokej dělám v první řadě pro sebe, pro lidi a pak teprve začínám myslet, kde hraju... Samozřejmě, rozdíl je, když jde o klub s velkou tradicí, který se nikam nestěhuje, nebo takový, který si jezdí po světě, když to tak řeknu.“ (usměje se)
Váš spoluhráč Aleš Kotalík volil minulý na podobnou otázku ostrá slova o tom, že do Hradce nepůjde, že se vracel ze zámoří hrát za České Budějovice. Rozumíte mu?
„Rozumím. Sám jsem přemýšlel o tom, že tu je pár takových, kteří teď asi skončí. Pro ně totiž není rozdíl, jestli mají hrát v Hradci nebo v zahraničí, spíš si vyberou zahraničí. To se týká i lidí na postech trenérů a dalších, kteří takovéhle stěhování nemají zapotřebí. Ale ještě jsem se s nimi nebavil, je to jen můj dojem... On se sice přestěhuje celý klub, jenže uvidíme, jak to doopravdy bude. Když se soudně zamyslím nad tím, jak můžou někteří přemýšlet, tak se tomu podle mě dál věnovat nebudou.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
