Sparťan Staňa zničil Pardubice. Chtěl jsem se ukázat, říkal
Postavili ho mimo provoz, gólman Rastislav Staňa se v hokejové Spartě na chvíli stal číslem dva. V pátek dostal šanci. Venku, v Pardubicích. Solidní výzva. Výsledkem je výhra 3:0 a výrazné zdramatizování souboje s Filipem Novotým o místo v brankovišti Pražanů.
Naposledy jste extraligu chytal dvacátého září. Mohl jste si vůbec představit lepší návrat do akce?
„Pravda, ta pauza byla až moc dlouhá. Nicméně Novasovi (Filipovi Novotnému) se dařilo, týmu se dařilo a mně nezbylo než si počkat na šanci. Věděl jsem, že ji musím využít. Chytalo se mi dobře, v první třetině jsem měl dost práce a to mi pomohlo se dostat do tempa.“
Máte spousty zkušeností, ale nepadla na vás před utkáním přeci jen tíha okamžiku?
„Někdy to pomůže, někdy ne. Nervozita tam byla, jak říkám, delší dobu jsem nechytal. Ale pokaždé je tam určitě napětí před zápasem, každý je pro mě důležitý. Šlo jen o to si to dobře nastavit v hlavě a to se podařilo.“
Co bylo klíčem k úspěchu? Ubráněná oslabení?
„V první třetině jich bylo hodně, hráli jsme i ve třech. Ale ve druhé části jsme se srovnali, byli na ledě lepší a rozhodli o výsledku. V té třetí už to byl vyrovnaný boj.“
Právě při jedné z přesilovek Pardubic jste přišel o hokejku a půjčoval si od obránce Marka Hrbase. Jak kritický to byl moment?
„Zůstala mi v chumlu hráčů na brankovišti a musel jsem ji pustit. Tak jsem po Markovi křičel: Hokejku! Hokejku! Jenže on mi nejdřív chtěl podat tu mojí, to se pořád nedařilo. Naštěstí mi po chvíli dal tu svou a ustáli jsme to.“ (směje se)
Kdy vám bylo nejhůře? Jedna střela skočila vyražená na tyčce…
„Ještě jednou bych zmínil ten začátek, tam jsme přežili ten tlak a bylo to dobré. Tahle situace ze třetí třetiny, byla také těžká. Spadlo to na tyčku, naštěstí jsem to zalehl ještě před čárou.“
Byl jste si jistý, že ji kotouč nepřekročil?
„Věděl jsem, že mi to někam propadlo. Ale stihl jsem to lapačkou přikrýt na čáře, rozhodčí to zblízka viděl. Já jsem si byl stoprocentně jistý, že to gól nebyl a ani video by neodhalilo nic jiného.“
Domácí do zápasu pořád šlapali, bylo vůbec možné pomyslet na to, že se nula blíží?
„Vůbec ne. Díky bohu, že se jim nepodařilo snížit. Bylo to opravdu náročné, ale naštěstí tam byla ta rezerva dvougólového náskoku, čímž na mě nebyl takový tlak.“
Pro Spartu je to první čisté konto v ročníku. Je o to cennější, že ho vezete z arény soupeře?
„Zapotil jsem se hodně, takže asi bylo zasloužené. Samozřejmě to venku potěší, to je jasné. Ale je to odměna práce celého mužstva.“
Vy jste v létě s Pardubicemi jednal o smlouvě, byli jste blízko domluvy, která nakonec zkrachovala. Cítil jste o to větší motivaci?
„Jasně. Pokaždé, když máte nějaké námluvy s týmem, který si vás nakonec nevezme, tak chcete ukázat, že udělal chybu. Ale v první řadě jsem samozřejmě rád za tři body do tabulky. To je to hlavní. A také jsem si opravdu chtěl po dlouhé době zase zachytat.“
Jak ten souboj s Filipem Novotným vnímáte?
„Na začátku sezony se nám celému mužstvo tolik nedařilo, ani já jsem nebyl stoprocentní. Teď je pro nás výhoda, že máme dva kvalitní brankáře, když by se něco stalo. A je na trenérech, jak nás budou stavět.“
Ještě odskočím k Champions League. Jste rád, že jste do osmifinále dostali Linköping, kde jste v minulosti také působil?
„Trošku jsem si je přál. Navzdory tomu, že jsou Švédi silní. Já jsem tam strávil dva pěkné roky, dostali jsme se dokonce do ligového finále. Takže jo, těším se na návrat a na vzpomínky.“
Takže jste v kabině před losem sázel, že dostanete právě tenhle tým?
„Přiznám se, že jsem se hromadného sázení tentokrát nezúčastnil. Ale byl jsem si na 99 procent jistý, že to takhle dopadne. Cítil jsem to.“ (směje se)
