Plzeňský brankář Polívka: Proti Zlínu mi občas byla zima
Tyhle stavy gólmani nemají rádi. Patrik Polívka nejmíň dvě třetiny aby se v plzeňské brance bál. Hra se kouskovala, a pokud se hrálo, tak bylo víc rozruchu před zlínskou brankou. „Byla mi i zima,“ přiznal 21letý strážce, který se mezi tyčemi střídá s Matějem Machovským. Jeho největší chvíle přišly s přibývajícím časem. Indiánům pomohl k vítězství 3:2 po nájezdech, třeba ještě v prodloužení chytil tutovku Čachotskému.
V rozstřelu na vás nevyzrál znovu Čachotský a po něm Petr Holík. Měl jste hráče nastudované?
„To ne, ale Ruda Pejchar (trenér gólmanů) mi něco říkal. Má hráče přečtené, sleduje, co dělají, vždycky mi poradí. Na nájezdy jsem si věřil, zápas se mi povedl. Jsem rád, že to vyšlo.“
V úvodu jste neměl moc zákroků, začaly přibývat teprve postupem času…
„První třetinu na mě moc střel nešlo, v brance mi byla i zima. Ale věděli jsme, že Zlínští mají třetí třetiny silné, snažil jsem se tedy udržet v teple, zahřát se, bruslit, protahovat se.“
Nerozhodily vás ani neustálé pauzy a přerušení, kterých bylo v utkání až příliš?
„Na to si člověk musí nastavit hlavu. Není to jednoduché, ale když trénujete naplno a připravíte se dobře psychicky, není to problém. Když se hra kouskuje, je to určitě nepříjemné zvlášť, když mi byla docela zima. Ale nakonec to dopadlo dobře, myslím, že to byl podařený zápas.“
Trenéři vás s Matějem Machovským střídají nepravidelně, tohle byl třetí zápas, v němž jste začínal. Budete čekat, s čím přijdou příště?
„Většinou nám řeknou dva, tři dny dopředu, kdo půjde do brány. Ale o tomhle nebudu přemýšlet, ani to nějak řešit. Musím se snažit na trénincích, makat. Uvidíme, jak se příště rozhodnou.“
