Pendluje mezi Zlínem a prvoligovým Havířovem. Ani na jedné straně to není žádná lebeda. Přesto neviděl křídelník Zdeněk Okál na porážce s Pardubicemi samá negativa. „Pořád je tady hlad vyhrávat. Byli jsme lepší, líp nám to jezdilo. Akorát nedáváme vyložené šance,“ shrnul nepovedenou bitvu.
V čem je hlavní problém Zlína?
„Pokud budeme pořád pozitivní a půjdeme do toho pořád naplno, jako od prvního inkasovaného gólu, tak se k nám štěstí zase vrátí. Pardubice daly první branku po teči, taková nám tam nespadne. Musíme se z toho dostat, co nejvíc střílet a začít dávat góly.“
Zůstanete v extralize?
„Trenéři mi mají říct. Ale ve středu ještě pojedu hrát za Havířov, rád bych mu pomohl. Zlínu samozřejmě ještě víc. V Havířově si víc dovolím, hraju přes dvacet minut na zápas. Přesilovky, oslabení, úplně všechno. Dostávám na ledě hodně prostoru. Cítím se tam dobře. V první lize se to hodně řeže, sráží, lítá se. Hráči jsou hladoví, každý z nich chce být vidět a chce se dostat nahoru. V extralize jsou hráči zase vyspělejší, chytřejší.“

Neštve vás, že nejste s malým synem?
„Naštěstí mám výbornou ženu, která všechno zvládá. Za to jí chci moc poděkovat. Rodina mě drží. Když jsem nebyl tři týdny doma, malý se za tu dobu naučil víc slov než předtím. Z odloučení jsem trošku zklamaný. Na druhou stranu si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré.“
Jak jste byl spokojený se svým výkonem proti Pardubicím?
„Nejsem, protože jsme prohráli. Kdybychom vyhráli, tak lámu hlavou strop. Byl to hokej o tom, že kdo dá první gól, tomu se asi bude hrát líp. Povedlo se to jim a Pardubice si to pak hlídaly. My jsme bušili, měli jsme hodně střel. Ale bohužel. Maxwell chytal výborně.“