Reichel sledoval debut syna z tribuny: To jsem si nemohl nechat ujít
Na utkání Litvínova v Karlových Varech být vůbec neměl. Měl totiž otevírat Olympiádu dětí a mládeže jako vlajkonoš, první zápas svého syna Kristiana v extralize si však nemohl nechat ujít. „První zápas, tohle se už nikdy opakovat nebude. Prostě jsem musel u toho být,“ vysvětloval hrdý otec Robert Reichel, který debut svého syna v nejvyšší české soutěži viděl z tribuny.
Dával jste mu nějakou radu?
„Moc jsem mu radit nechtěl, sám ví, o co jde. Jen jsem mu řekl, že když nebude moc hrát, ať se na střídačce hýbe, aby byl pořád připravený, byl v teple, protože se na led dostane méněkrát, než je zvyklý.“
Jste hrdý jako otec?
„Má to daleko těžší než já. Je ale vidět, že jdeme správným směrem a jsem rád, že dostal šanci. Je vidět, že z něj může vyrůst dobrý hokejista. Předpoklady na to má, je pracovitý, nic nevypustí, všechno dělá na sto procent. V tom, jak je nastartovaný a pokud se mu budou vyhýbat zranění a zdravotní problémy.“
Je jiný hráč?
„Určitě. Má lepší střelu, než jsem měl já. Umí dát gól, což je důležité. Umí i nahrát. Nějaké rysy tam jsou, ale je pravák, já byl levák. A je taky malinko větší...“
I vy jste si na první gól musel pár zápasů počkat, jste v tomto ohledu trpělivější?
„Mně se to povedlo někdy v pátém, šestém utkání. Dřív se hrálo na tři lajny, dneska je hokej trošku jiný. Kristian se potřebuje na něj adaptovat a s přibývajícími zápasy bude sebevědomější a víc si dovolí. Jak se dostane ke střele, tak věřím, že dá gól.
Konkurence byla větší, ale dostali jste hned šanci...
„Byla jiná doba. Byli jsme jinak vychováváni, hrál se jiný hokej. Dostali jsme šanci, kterou jsme využili. Já věřím, že když ji Kristián dostal, že ji nepromarní a využije jí taky, půjde ve stejných kolejích.“
Původně jste měl být vlajkonošem na Olympiádě dětí a mládeže, jejíž zahájení se krylo se zápasem ve Varech. Jak jste to nakonec udělal?
(směje se) „Z rodinných důvodů jsem to musel zrušit. Strašně se za to omlouvám a skikrosař Tomáš Kraus to vzal za mě. První zápas, tohle se už nikdy opakovat nebude. Prostě jsem musel u toho být.“
