Z Pardubic odešel Jan Kolář v roce 2012 do KHL, během sezony, kdy klub byl úřadujícím šampionem. Po šesti a půl letech se vrací na stejné místo, jen organizace prošla velkou změnou. Dvakrát za poslední tři roky hrála baráž. Není nahoře, neurčuje trend. „Těším se hlavně do práce,“ chce reprezentační bek pomoci situaci postupně otočit.
Vnímáte, že přicházíte domů jako lídr, reprezentant, který bude mít hodně věcí na hrbu?
„Nejdu sem s tím, že bych měl být spasitel, nechci se do téhle role stavět. Jdu do Pardubic s tím, že chci hrát svůj hokej. Jestli to půjde, mladší kluci třeba uvidí, jak se chovám na ledě, mimo něj, jak pracuju. Výchova nemusí probíhat stylem, že je někdo učitel a někdo žák, stačí, když kolem sebe pozorujete zkušenější hráče. Nebo aspoň já jsem to takhle měl. Díval jsem se na starší kluky, co dělají a posouvalo mě to dopředu. Takhle bych to chtěl nastavit. Ale jasně, nebude problém něco říct, jen se nechci pasovat do žádné role.“
Od roku 2012, kdy jste extraligu opustil, jste hrál na jedné olympiádě a čtyřech mistrovstvích světa. Kam jste se sám ve vašich očích posunul?
„Snažil jsem se pracovat na všech aspektech mé hry, posouvat moje silné stránky, zdokonalovat, co mi nešlo. Věřím, že se moje hra zkvalitnila. Doufám, že si udržím nějakou výkonnost a nepůjdu dolů.“
Možná jedna změna tady bude, nikdy jste nebyl pod tlakem. Teď jste největší posila Pardubic, najednou se asi dostaví...
„No, sociální sítě moc nečtu, noviny taky ne tolik, už jsem se to naučil. Kolikrát někdo něco napíše, ani do problému tolik nevidí, což hráče může svazovat. Nikdy jsem nebyl střelec, ale nějaké góly jsem dal. Hru jsem nikdy netvořil, ale nahrávky tam taky vždycky nějaké byly. Musím hrát dobrý hokej, to je zásadní. Záleží mi na tom, abychom ho hráli všichni.“
Nabídek z extraligy jste měl víc, lukrativnějších než z Pardubic, stát o vás měla třeba Sparta. Dá se váš příchod brát i tak, že jdete zpět něco vrátit, když na tom není Dynamo úplně dobře?
„Mám to tady rád a jsem v Pardubicích doma, mám rád fanoušky, je tady hodně známých. Přemýšlel jsem hlavně o téhle variantě. Práci mi shánějí agenti, spíš oni jednali než já. V hlavě jsem měl ale Pardubice. Ne proto, že bych chtěl něco vracet. Spíš to beru tak, že jde o přirozenou věc. Když se hráč vrací do Česka, je přirozený, že přichází tam, kde vyrůstal, kde má zázemí a kamarády.“
A nebál jste se, aby tenhle váš klub byl dál extraligový?
„Přemýšlíte o tom, jasně. Pardubice pro mě od mého odchodu ven byly volba číslo jedna vždycky, ale když poslední sezony byly takové, jaké byly, začal jsem uvažovat i o jiných variantách. Nevěděl jsem, jestli se tady bude hrát extraliga. Klub vlastní město, nikdy nevíte, kdo bude v čele, jaké bude mít plány s hokejem. Přemýšlel jsem o tom poslední dobou dost. Napadla mě i myšlenka, že bych tady vůbec nebyl, co bych asi dělal. Nakonec všechno dopadlo dobře a jsem za to moc rád.“
Dává vám smysl vize, že klub by měl vyrůst na vlastních hráčích s tím, že vy, zkušenější, se ze světa postupně vrátíte a vychováte novou generaci?
„Dává, tým musí mít mladé kluky, střední generaci i starší hráče. Čím víc lidí se vztahem ke klubu, kteří se nebojí pracovat, v něm bude, tím je větší šance, že to začne vypadat dobře a přijde dobrý výsledek. Musí to tady fungovat na ledě, i mimo něj. Pak může klub zase pomýšlet na to, že tady vyrostou kvalitní hráči, plus se vrátí další kluci.“
Pro příští sezonu přesvědčíte Jakuba Nakládala, aby vás následoval?
„Byli jsme domluveni, že sem přijdeme příští rok. (usměje se) Ale já se pro to rozhodl o rok dříve. Doufám, že se vrátí na další sezonu sám a nebudu ho muset přemlouvat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
