Smoleňák o dětech a politice: Nelíbí se mi směr, kterým se naše země ubírá

Na první pohled se u něj vlastně nic nemění. Radek Smoleňák má svůj zajetý letní individuální režim a chystá se na sezonu v Hradci. Ale přece je všechno jinak. Je teď nablízku manželce Haně, která porodila syna. „Synáčku, slibuji, že ti dám největší lásku na světě, budu tvým vzorem, oporou, nejlepším tátou, vrbou, ale i osobním klaunem,“ napsal hokejista Mountfieldu na sociální síť.

Při porodu se chlapi najednou změní, jsou daleko emotivnější. Jaký z něj máte zážitek vy?
„To jsou chvíle, kde jsem hodně citlivej. Brečel jsem. Brečel jsem už cestou do porodnice, protože jsem věděl, že to přijde. Najednou tam jste a dostaví se mix pocitů štěstí, úlevy, euforie, všechno dohromady. Když malej začal brečet, bylo strašně silný být u toho, stát u mojí ženy, která byla úžasná.“

A najednou nás všechny dokonalá příroda zaskočí a převeze?
„V tu ránu vlastně nemáte páru, jak se věci dějí. Lidi, kteří mě znají trochu blíž, vědí, že tohle byl můj ohromnej sen. Úspěchy v hokeji jsou fajn. Ale chtěl jsem zažít tenhle úspěch, který je největší, být otcem a mít rodinu. Jsem rád, že mi to žena splnila.“

Jsme chlapi, kolikrát si říkáme, jací tvrďáci. Co je to proti tomu, jak si vede žena na porodním sále?
„Ty naše holky jsou hozený někam jinam, stoprocentně. My se nebojíme dostat pěstí, fyzicky si v uvozovkách nechat ublížit. Ženám se někdy smějeme, jak je rozhodí kdejaká blbost. Ale když přijde tvrdý na tvrdý, ony jsou opravdu asi dál než my.“

Brzy po porodu jste na sociální sítě napsal, jak chcete být malému nejlepším tátou, oporou, ale i klaunem. Myslím, že se má na co těšit.
(usměje se) „Doufám, a snad tohle všechno zvládnu. Dlouho vím, že hlavní věc, proč jsem tady, je, abych byl táta, dobrý táta. Co dokážu někde bokem, mimo rodinu, mi dělá radost taky. Ale chtěl bych docílit toho, aby mě pak jednou vzal mladej na pivo a řekl, že jsem nebyl úplně zlej táta.“