Přesně před třiceti lety Jaromír Jágr vstřelil svůj první gól v dresu národního týmu a sešlo se to pěkně. V úterý po obědě si v mincovně ve Mšeně nad Nisou sám vyrazil minci se svojí podobiznou a přiřadil se tak k desítce velikánů národního sportu Ivanu Hlinkovi, Vladimíru Martincovi či Dominiku Haškovi. „No, moc jsem se ti nepovedl,“ rozesmál se kladenský útočník, když mu byl představen autor sběratelského kousku medailér Martin Dašek. Slavný borec extra dobrou náladu neměl, přiznal, že v hlavě mu vězí nepříjemný propad Rytířů extraligovou tabulkou po šesti porážkách v řadě. Ale sem tam vtípek prohodil.
V rukou máte minci se svým portrétem, jak se vám líbí?
„Tak za padesát let nebude nikdo vědět, jak jsem vypadal… (usmívá se) Vybrali moji podobiznu zhruba z doby, kdy jsme zaznamenali největší úspěch, z olympiády v Naganu. Asi mi to podobné je. Koukám, že se nás dost z toho týmu dostalo na minci, třeba Vláďa Růžička nebo David Moravec. Je tu i starší generace, Franta Pospíšil nebo pan Suchý. Hráči, kteří pro nás tenkrát byli vzory. Je to samozřejmě hezký pocit.“
Jak se mezi legendami cítíte, byť vy sám jste co do věhlasu všechny předčil?
„Tak já jsem pořád hráč, nepočítám se mezi legendy, považuju se pořád za hokejistu. Ale doufám, že jednou si mě lidi budou pamatovat jako českou hokejovou legendu. Já vždycky rád opakuju, že každý hráč, který hodlá hrát na nejvyšší úrovni nebo chce něčeho dosáhnout, by měl znát historii svého oboru, v našem případě hokeje. Vědět, jací velcí hráči tvořili dějiny před námi.“
Jedním z těch, kteří vaši kariéru ovlivnili, byl Jiří Hrdina, a to na začátku působení v Pittsburghu. Ten se nyní nechal slyšet, že ještě tři roky budete hrát. Sedí to?
„Jsou dny, kdy bych tomu věřil a jsou i ty, kdy nevím, zda budu hrát příští zápas. Je to o psychice, která lítá nahoru dolů a má větší tíhu než fyzická zátěž. Kdo to nezažil, nemůže to nikdy pochopit. My to v Kladně zažíváme poslední dva roky, loni to bylo náročné hlavně v baráži a teď je to dané naším aktuálním postavením. Zeptejte se každého hráče, který baráž absolvoval, poví vám, že je to mnohem náročnější soutěž než hrát o titul. Titul můžete získat, v baráži můžete hodně ztratit a je to psychicky náročnější. Ale zpátky k otázce. Určitě bych to měl jednodušší, kdybych na Kladně hrál jen hokej, byl pouze hráčem. Jenže situace je bohužel jiná a v mém případě není možné být jen na ledě.“
Co říkáte tomu, že je to dnes třicet let od vaší první trefy za reprezentaci?
„To je pro mě novina, popravdě ani nevím, kde jsem ho dal.“
Ve Švédsku...
„No, třicet let je hrozně dlouhá doba. Jo, vzpomínám si, že první zápas byl proti Calgary a ano, první gól byl ve Švédsku, trochu se mi to vybavuje.“
I gól?
„To už ne. Určitě to byla nějaká dorážka.“ (usmívá se)
Třeba jste projel přes tři hráče, ne?
„To bych si určitě pamatoval... (směje se) Ani puk jsem si neschoval. Já vlastně nikdy nic nesbíral, ani jako malej. Nebyl čas. A co se těchto mincí týká, před pár lety jsme dostali minci Ivana Hlinky. Tu svoji dám rodičům, bez nich bych na té minci nebyl.“
Kladno patří mezi chudší týmy extraligy, nenaplánujete si v mincovně noční směnu, abyste si vzal do klubové pokladny na přilepšenou?
„Hele, u vás ve Sportu jste otiskli platy hráčů, takže moc dobře víte, že by nám to asi nestačilo…“ (směje se)
Jak moc vás trápí poslední porážky Kladna, které vás z pozic z předkola sesunuly do boje o záchranu?
„Určitě se nacházíme ve složitější situaci, než jsme byli před dvěma týdny. Tím je ale zase život zajímavější. Musíte to pojmout jako výzvu. Jde o složité věci, ale kdyby to bylo jednoduchý, může to dělat každý. Pokud to s námi dobře dopadne, tak zážitky s tím spojené budou o to sladší. Ale může se stát i to, co si nikdo nepřeje. To je holt život. I když jsme v těžkostech, kdyby nám někdo před sezonou řekl, že devět kol před koncem budeme mít pořád náskok na sestupujícího šest bodů, asi by to všichni vzali. A i vy novináři byste se nejspíš divili, protože jste nás pasovali na sestup. Na stoprocentní sestup. Ano, po šesti prohraných zápasech máme u nás hodně negativního, na druhou stranu, je z čeho brát. Musíme dobře potrénovat, a jak říkám, brát to jako výzvu. Jako velkou zkoušku našich schopností. Pokud ji projdeme úspěšně, posílí vás to a z každého z nás to udělá lepšího hokejistu. Navíc ten závěr bude zajímavý i pro diváky. V podstatě další baráž.“
Co všechno můžete jako majitel i hráč udělat, když je po přestupním období?
„Dost záleží na tom, jak se cítím. Někdy se cítím dobře, což platí hlavně pro náš zimák, kde máme menší hřiště a využíváme toho, doma můžu hokejově pomoci. Pro majitele a člověka, co se má starat o klub, je psychika hodně důležitá, klíčová. Pro nás je to vlastně první větší krize v sezoně, týmy pod námi si jí už prošly. Na nás padla teď, což není moc milý, ale kdyby krize přišla ještě dřív, možná bychom na tom byli hůř než teď. Pozitivní je, že svůj osud máme ve svých rukách, nemusíme čekat na výsledky druhých.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
