Věčný smolař? Kofroň se vzepřel osudu a vybojoval si novou smlouvu v Třinci
Vzepřel se osudu. Vrátil se po těžkém zranění, které mu sebralo takřka dva roky slibně rozjeté kariéry, a vysloužil si nový kontrakt s třineckými Oceláři. Jedenadvacetiletý útočník David Kofroň zůstává hráčem úřadujících mistrů.
„David Kofroň je náš projektový hráč, který měl smůlu na zranění a málem skončil s hokejem,“ říká pro klubový web Jan Peterek, sportovní ředitel Ocelářů. „Byla by to škoda, před pár lety na reprezentační úrovni dokazoval, že patří k našim nejlepším hráčům ročníku 1998. Líbí se mi jeho bruslení a pohyb, ve kterém dokáže rychle změnit směr jízdy. Je to poctivý kluk a dohání manko, které nabral. Věřím, že jeho hra ještě poroste.“
Kopřivnický rodák je v Třinci od čtrnácti let. Ocelářům pomohl k titulu ve starším dorostu (2015), ale pak měl velké zdravotní trable. Nejdříve musel na operaci kolene. „A když jsem se vyléčil, tak mi v prvním utkání ruply v rameni vazy a následovaly další dvě operace,“ popisuje Kofroň. „Psychicky to bylo náročné, ale k takovým zraněním dochází ve sportu často. Opravdovou životní zkouškou jsem si prošel až po utkání s juniorkou v Hradci Králové, po kterém se zjistilo, že mi praskla ledvina.“
Zapojte se do nových diskuzí na iSport.cz >>>
Střet přitom podle mladého útočníka nevypadal nijak dramaticky. „Stalo se to v souboji. Toho hráče jsem viděl na poslední chvíli, proto jsem se pořádně nezapřel. Střet jsem ale ustál, jen se mi udělala tma před očima a trochu zamotala hlava. Nic zákeřného, ani to nebylo u mantinelu. Zápas jsem normálně dohrál, až cestou zpátky jsem trpěl. Bolelo mě břicho a každý pohyb mi byl nepříjemný, hodně bolestivý.“
Bolest neustupovala, Kofroň nemohl pořádně spát, nedokázal ležet na zádech, hýbat se. „Měl jsem i problémy dojít na záchod, tak jsem šel asi po třech dnech do nemocnice na důkladnější vyšetření a našli příčinu. V nemocnici jsem zůstal minimálně čtvrt roku, možná i déle. Byl jsem odkázaný na ostatní, připadal jsem si jak člověk na vozíčku.“
Krevní sraženina na ledvině naštěstí nepraskla a Kofroň o ni nepřišel. Bez ní by byl návrat ke sportu takřka vyloučený. Byť třeba Zbyněk Irgl to i s tímto handicapem dokázal. „I tak hrozilo, že se už k hokeji nevrátím. Záleželo, jak bude tělo reagovat na zátěž,“ líčí Kofroň. „Pokud by ledvina nefungovala správně, mohli mi ji vzít.“
Návrat nebyl jednoduchý. Spousta lidí už Kofroně odepisovala. Půl roku prakticky jen ležel, přibral dvacet kilo. „Pamatuju si, že mi procházka okolo baráku zabrala pět minut, ale připadal jsem si, jako bych dvě hodiny běhal,“ vzpomíná. „Jezdil jsem i trošku na rotopedu, abych tělo pomalu zatěžoval. Všechno bylo několikrát těžší než normálně. V podstatě jsem začínal od nuly.“
Častokrát slyšel, že je blázen. Že návrat po takřka dvou letech, není možný. „Tvrdili mi, že nemůžu zvládnout, abych hrál na vrcholové úrovni. Tím mě ale motivovali. Probouzeli ve mně ještě větší odhodlání. Říkal jsem si: ‚Počkejte, já vám ukážu‘“.
Koncem léta 2017 znovu vyrazil s Oceláři na Světový pohár juniorů do Ruska. „Trenéři mě dokonce zvolili za kapitána, to jsem nechápal. Asi mě chtěli povzbudit a očividně šlo o správný tah. Skončili jsme ve vysoké konkurenci třetí a řekl bych, že se mi i dařilo (3+3 v 6 zápasech). Poté mě klub poslal do Frýdku-Místku a už to šlo jen nahoru.“
V sezoně 2017/18 si David Kofroň poprvé zahrál i za třinecké áčko. Pár střídání si zahrál i ve finále proti Kometě Brno. „Před premiérou v áčku jsem mluvil s panem Varaďou, on nás tehdy trénoval v juniorce, když se mi to stalo,“ připomíná Kofroň. „Řekl, že tomu nemůže uvěřit. Že to je malý zázrak. Dodal, že má radost, jak to dopadlo. Já samozřejmě taky. Málokdo čekal, že bych se mohl ještě dostat na takovou úroveň.“
I proto si nového kontraktu váží. „Znám to tady a jsem typem člověka, který nemá rád v životě změny. Vedení klubu i trenérům v organizaci jsem vděčný, že mě v těžké životní chvíli podrželi.“
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
