Kantor vyhrál titul, ale za chvíli byl bez práce. Co řekl o angažmá v Anglii? | iSport.cz
Pavel Ryšavý
26. května 2020 • 17:20

Kantor vyhrál titul, ale za chvíli byl bez práce. Co řekl o angažmá v Anglii?

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Bohemians - Mladá Boleslav: Jindřišek znovu probouzí Ďolíček skvělým trestňákem, 2:1!
Bohemians - Mladá Boleslav: Klíma zpražil Ďolíček, 1:1! Ofsajd to podle VAR nebyl
VŠECHNA VIDEA ZDE

Patří k těm, kdo má těžkou hlavu z tabulek. Pavlu Kantorovi bude v srpnu 29 let, jeho cena už postupně klesá. Ale do 27 let se šroubovala výrazně přes milion. Proto podle svého pohledu tak měnil kluby. Hostování ano, ale aby někdo vykoupil jeho práva z Vítkovic? „Zase nejsem mega star typu Gulaše, aby za mě dával někdo velké sumy, to mi je jasný. Nestane se, aby někdo přišel a vysázel dva miliony,“ říká. Současný gólman Pardubic mluvil i o chytání v Anglii a Norsku.



Z absolutního štěstí na nulu a pak zase do euforie. Když se podíváte na poslední rok brankáře Pavla Kantora, je to jízda. Začněte tím, že na konec sezony odešel do Třince, kde plnil roli dvojky a vyhrál extraligový titul. Pak kývl na chytání v Anglii, kde se ale dostal mimo sestavu. Takže nakonec si plácl s Pardubicemi, kterým pomohl se záchranou soutěže. Jeden rok titul, druhý hra o hokejové přežití. V Dynamu pokračuje dál, jen s novým parťákem. Ondřeji Kacetlovi skončila smlouva, z hostování v Českých Budějovicích se vrátil Milan Klouček.

Jak se dá ten poslední rok nazvat? Hokejová centrifuga?
„Bylo to docela turbulentní. Po titulu v Třinci jsem měl náznaky, že bych tam mohl zůstat, takže jsem nic moc neřešil. Najednou se ale ukázalo, že mají podepsané dva gólmany. Udělali Bartese (Patrika Bartošáka) a přišel z Budějovic ještě Petr Kváča. Měl jsem pak možnosti i v extralize, jenže šlo buď o pozici, do které se mi extra nechtělo, nebo finanční podmínky nebyly moc dobré. Vydal jsem se do Anglie. A překvapila mě.“

Překvapila?
„Jo, může vám připadat, že to je děsný krok dolů. Jenže my hráli už v přípravě s týmy ze slovenské extraligy a přejeli je rozdílem třídy. Třeba Poprad byl v semifinále, ale my mu dali 5:2 a 7:4. Takže to bylo mnohem lepší, než se vydat do slovenské extraligy.“

Vidíte a stejně je Anglie spíš symbolem, že tam se jde hokejově dožít...
„Když mi agent poprvé zavolal, že bych mohl odejít tam, taky jsem mu říkal, jestli se nezbláznil. Ale viděl jsem pak, co do Sheffieldu přichází za hráče, třeba Martin St. Pierre z KHL nebo kluci z DEL (Německo) a předsudky byly pryč. Začal jsem si taky víc o Anglii zjišťovat a najednou koukám, že v Sheffieldu chodí průměrně sedm osm tisíc lidí na hokej. Kouknul jsem se pak i na nějaké zápasy.“

Najednou začala Anglie dávat smysl?
„Začala a taky finančně to bylo docela zajímavý. Najednou jsem si řekl, že nemám důvod tam nejít.“

Pro představu, Sheffield byl finančně lepší i než Slovensko?
„Jasně. Hlavně dostáváte peníze v čistém, máte tam i auto, byt a neplatíte žádné daně, s klubem se domlouváte na penězích, které pak dostanete. Bylo to zajímavý.“

Jediná smůla, že pak klub udělal ještě dalšího českého brankáře Tomáše Dubu?
„Podepsali mě prý jako jedničku, ale vzali i Dubíse. Nejdřív jsme se střídali, ale pak začal chytat víc on a chytal dobře. Mají tam omezený počet cizinců, já pak nakonec nemohl ani na střídačku, takže se to znovu rozjelo. S agentem jsme začali hledat něco jiného. Ozvaly se Pardubice a jsem tady.“

Na druhou stranu to byl takový krok pod gilotinu, ne? Klub byl poslední, nedařilo se mu, v listopadu byl na cestě hluboko dolů...
„Upřímně? Zase si nebylo z úplně čeho vybírat, to je jedna věc. A druhá, věřil jsem, že se to může pořád otočit. Než jsem podepsal, tak v televizi dávali zápas Pardubic v Hradci. Vyhrály tam 5:2, hrály dobře. Říkal jsem si, že tenhle tým nemůže poslední zůstat. Určitě jsem sem nešel s tím, že si tady sednu, vyprdíme se do konce sezony a spadneme. Chtěl jsem pracovat, dělat to nejlepší, co umím, pomoci a podařilo se.“

Tabulky v Česku? Zásadní problém

Neměl jste ale třeba po konci v Anglii pocit, že po titulu v Třinci se k vám všechno dobré otočilo zády za pár měsíců?
„No ale to potká někdy každého. Máte v kariéře chvíle, kdy se štěstí k vám otočí čelem, a nebo něčím jiným. Musíte se kousnout a překonat to. Začátek špatný byl, najednou jsem v Anglii a nechytám. Tohle v hlavě je.“

Přemýšlíte, co se dá udělat lépe, jinak...
„Jo, naštěstí se za dva měsíce otočilo. Přišel jsem do Pardubic, tady jsme postupně začali vyhrávat a zase to bylo fajn. Tohle je o trpělivosti. Mám v extralize přes 200 zápasů, vím, že chytat umím. Vždycky je to otázka nějakého nastavení a formy, než všechno zase přijde a sedne si, kam má. V Pardubicích jsem chytil rytmus, dostal důvěru a bylo to dobrý.“

Takže ve výsledku se dá poslední sezona zapsat na seznam vašich zajímavých přesunů. Ten první jste si zkusil už v osmnácti, kdy jste vyrazil do Norska. Proč tam?
„Byl jsem tou dobou prvním rokem v budějovické juniorce. Gólmanů bylo hodně, asi pět. Trenéři nám řekli, že se budeme nějak točit a navíc budeme jezdit ještě do Písku, což se mi úplně nechtělo.“

Norsko je ale ještě o pár kilometrů dál z Budějovic než Písek...
„No jasně a druhá liga navíc. (usměje se) Zase to byla ale seniorská soutěž. Vůbec jsem si tam nepřipadal špatně, bylo tam dost Švédů, a když vidíte Nory, na MS taky nejsou úplně do počtu.“

To beru, ale jsou jen dva teenageři, kteří šli jako začínající brankáři do norské druhé ligy, vy a Tomáš Král. Není to úplně populární cesta, kudy by se měl gólman vydrápat nahoru.
(usměje se) „To je pravda, ale já na to vzpomínám strašně rád. Bylo to kousek od Osla, naučil jsem se skvěle anglicky. Bylo mi osmnáct, musel jsem se starat sám o sebe, osamostatnil jsem se.“

Jen se tím ale vlastně rozjelo vaše cestování. Abyste mezi dospělými chytal víc než dva roky na jednom místě, se vám ještě nestalo. Nechybí vám trochu stabilní prostředí?
„Když tady je v Česku jeden zásadní problém, tabulky. Pořád patřím Vítkovicím. Co jsem měl informace, mohl jsem zůstat třeba někde i delší dobu, jenže Vítkovice za mě chtěly poměrně dost peněz, které za mě ten klub dát prostě nechtěl. Zase nejsem mega star typu Gulaše, aby za mě dával někdo velké sumy, to mi je jasný. Nestane se, aby někdo přišel a vysázel dva miliony, to asi těžko. Kluby na tom taky nejsou ekonomicky fantasticky. Hráčům, jako jsem já, kteří nejsou úplné hvězdy, tabulky hodně znepříjemňují život. Všichni doufáme, že se to s nimi nějak pohne.“

Mluví se o roku 2023...
„No tak to budu pomalu už končit.“ (usměje se)

Jste gólman, který hodně zkoumá svoje statistiky?
„Řekl bych to tak, že o nich vím. Když někdo tvrdí, že se na statistiky celou sezonu nepodívá, tak tomu moc nevěřím. Ale nejsou pro mě úplně prvořadé. Klidně můžete mít úspěšnost 92 procent, ale pokud je váš tým poslední a spadnete, je to k ničemu. To samé, když skončíte jedenáctí a nejdete do play off. Pro mě je podstatná první kolonka, výhry. Jestli vyhrajeme 6:5 a já budu mít úspěšnost 80 procent, jsem v pohodě. Mám radost, že bereme body.“

Sem právě mířím. Když se podívám do statistik, poslední sezona nebyla úplný šlágr, úspěšnost 90,6 procent není v téhle době omračující číslo. Na druhou stranu, dokázal jste s Pardubicemi vítězit v důležitých zápasech. V tu chvíli brankář roste?
„Tohle je i stylem, jakým mužstvo hraje. Může jít na vás třeba jen 16 střel, ale z toho bude klidně pět gólovek. Jindy je to o 35 střelách, ale těžké situace řešíte jen dvě. Čísla se někdy zkreslí, proto má větší smysl řešit ta, která jsou podstatná, výhry.“

Pohybovali jste se s Dynamem dlouho na hraně. Nevydařených 60 minut mohlo znamenat průšvih, přímý sestup. Byl ten poslední rok z pohledu tlaku na výsledek nejtěžší v kariéře?
„Už z Litvínova jsem znal baráž, takže bych řekl, že to bylo hodně srovnatelný. Tam jsme měli asi šest zápasů do konce a pět museli vyhrát. Taky to nevypadalo úplně růžově. Ale nic, je tady zápas, chceš ho vyhrát. Nemůžete si připouštět, že jich je tolik a že musíte. Teda říct si tohle je poměrně jednoduchý, ovšem základ je to opravdu udělat. Nervozita na konci sezony stejně teď tedy byla, nemůžu říct, že bych byl v absolutním klidu. Ale důležitý je, aby to gólman nedal nikdy znát, protože tým pak cítí, že je vzadu nějaký rozklepaný kluk.“

HC Dynamo Pardubice Vše o klubu ZDE

Pavel Ryšavý o Petru Dědkovi: Když něco chce, jde za tím tvrdě. Klub by v příští sezoně mohl hrát v top 7

Vstoupit do diskuse
1
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud