Holaň chce zvednout Vítkovice: Táta je největší kritik. Polák? Absolutní profík
Přišel, aby pomohl zvednout rodný klub. Trenér Miloš Holaň (49) má společně s Romanem Šimíčkem a Radkem Philippem posunout Vítkovice zpátky do „lepší“ společnosti. I proto, aby se u táty na koberečku nemusel zpovídat ze zbytečných ztrát. „Táta je můj největší kritik, jsem na pranýři po každém zápase,“ usmívá se bývalý vynikající obránce v rozhovoru pro iSport Premium, kde mluví i o moderních trendech a vztahu se zkušeným obráncem Romanem Polákem.
Po seznámení s kádrem společně provedli první škrty, snaží se vítkovický tým vyztužit, okysličit. S průběžnou dvanáctou příčkou v tabulce rozhodně nejsou spokojení. „Nejsem typ, abych se spokojil s třináctým místem,“ říká kouč Miloš Holaň. „Chci Vítkovice dostat co nejvýš. Strašně bych si přál, aby se tady zase získal titul, protože ten naposledy vyválčil otec a říká, že to v rodině nikdo nepřekoná. To je moje osobní, rodinná výzva. Moc bych si to přál.“
Máte za sebou čtrnáct zápasů, získali jste v nich patnáct bodů. Nakolik jste zatím spokojen či nespokojen s tím, jak se vaše angažmá ve Vítkovicích rozjelo?
„Bodů mohlo být na účtu určitě více. Nepochybně. Z angažmá jsem šťastný, znovu děkuji Aleši Pavlíkovi (majitel Vítkovic) s Romanem Šimíčkem (sportovní ředitel) za tu šanci. Pavel Marek, když jsme spolu dělali v Pardubicích, říkal, že je jen čtrnáct vyvolených trenérů v extralize. Je pro mě čest, že jsem v téhle čtrnáctce, hrozně si toho vážím. O to víc doma a po tolika letech. To hřeje.“
V čem jsou plusy a minusy práce v klubu, kde jste vyrůstal, máte kořeny i spousty známých?
„Plus je, že jsem doma. Znám to tady, znám lidi, je tady rodina, rodiče, kamarádi. Tím pádem je tady i větší tlak, protože známí vás sledují daleko víc a podrobněji. Za šestnáct let, co trénuju, jdu ale do každého angažmá naplno. Bonus je, že necestuju, jsem s rodinou. Skončí trénink, zápas a vracím se domů. Nejsem rozházený a s rodinou jenom na telefonu.“
Jaké jsou minusy nebo úskalí práce v rodném klubu?
„Větší tlak, ale ten si nepřipouštím, dělám svoji práci. Angažmá venku mě vyškolila. Největší tlak si dělám na sebe sám, jsem maximalista. Určité úskalí domácího prostředí to ale je. Fanoušků, kamarádů a známých je strašně moc. Ráno po prohře s Olomoucí (1:2) jedu pro snídani do Lidlu a pán mi říká: ‚Proč to
