Pardubický válečník Kolář k play off: Emoce uhlídám, být tvrdší je jen práce
V play off jeho buldočí povaha vyniká ještě víc. A svaly taky. Pokud se ometáte kolem jeho brankáře, nejspíš po vás pardubický obránce Jan Kolář skočí a zvalchuje vás. Pořád umí hrát hodně tvrdě, což předvedl v sérii s Karlovými Vary. Teď se chystá na sérii s Mladou Boleslaví. „Máme k ní přirozený respekt, ale jdeme si pro vítězství,“ tvrdí pevně. Dvojnásobný extraligový šampion se rozpovídal o unikátním rozměru zápasů o titul. Konečně o něj zase hraje.
V KHL jste si o titul moc nezahrál, v minulé sezoně hrály Pardubice o přežití. Teď je to vaše druhé play off za posledních sedm let. Chyběl vám náboj speciálních zápasů?
„Hodně, základní část je taky výborná. Ale soupeři se vám střídají a nedá se to srovnávat s play off. Měl jsem aspoň štěstí, že i když jsem si o titul v posledních letech moc nezahrál, jezdil jsem pak aspoň na nároďák (čtyřikrát hrál na MS). Tuhle atmosféru mi trochu vykompenzovaly reprezentační zápasy. Tam se to podobalo, že každý zápas taky mohl být rozhodující.“
Takže žijete sérií jinak, než kdybyste po zápase v Boleslavi jeli do Brna?
„Jo, plus taky příprava na zápasy je jiná. V play off se znáte už ze základní části. Víme o sobě, kdo může co hrát, vyloženě se na toho druhého chystáte. Pak je hokej i vyhrocenější, což bylo vidět už teď v předkole.“
Vy moc často nevypadáte, že byste podlehl emocím. Umí vás taky někdo vytočit?
„Když je potřeba, umím přitvrdit. Ale je pravda, že se spíš snažím držet emoce stranou, podle mě to dovedu, je to práce být někdy víc zlý, tvrdší. I když jsem třeba na brankovišti hodně důrazný, emoce do toho moc nepletu.“
Na druhou stranu si asi taky pamatujete, co provedl Daniel Rákos v play off 2012. Taky díky jeho schopnosti vyhučet soupeři díru do hlavy jste s Pardubicemi vyhráli titul. Co když do vás takhle vandruje?
„Mně je to jedno. Nebo jinak, zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by do mě hučel třeba tři zápasy za sebou. Ale i kdyby, tak si myslím, že do něj budu hučet nakonec víc já a spíš vyvedu takového hráče z role, než aby to udělal on mně.“ (usměje se)
Máte doma dvě zlaté medaile za extraligovou výhru, ale po 9 a 11 letech to vypadá už jako pravěk. Pamatujete si vlastně z těch velkých tažení něco?
„Bavili jsme se tady s maséry i s kluky, kteří to zažili taky a najednou zjistíte, že nějaké věci zapomenete. Na druhou stranu, ty intenzivní vzpomínky tam jsou pořád. A snažíte se k nim vracet. Co fungovalo tehdy, platí i teď a bude to fungovat pořád. Věci, na kterých byly úspěšné sezony postavené, si chceme udržet a zkusit něco podobného zopakovat.“
Můžete být konkrétní, co jsou ty malé věci? Společné snídaně v kabině, nebo nějaké jiné rituály?
„Konkrétní nebudu, ale je to taková rodinná atmosféra, týmovost, abychom všichni žili hokejem, play off, současnou sérií.“
Plus se taky říká, jak v play off rozhoduje zkušenost. Je opravdu tak zásadní, že v týmu jsou hráči, kteří znají nejen bolest z vyřazení, ale i recept na dlouhou cestu, která vede až na vrchol?
„Je to důležitý, ale stejně se hokej odehrává vždycky na ledě. Pokud nemáte kvalitní hráče, kteří dovedou zápasy rozhodnout, pak vám jsou motivační nebo pozitivní řeči v kabině úplně k prdu, když to řeknu napřímo. Ideální je, když máte dobré hráče, kteří jsou schopni zápasy rozhodnout i ubránit a zároveň si všechno dovedou v kabině srovnat, motivovat ostatní.“
Pardubice takhle postavené jsou?
„Věřím, že se nám tohle všechno daří a postupně to nastavujeme.“
Držíte svůj nějaký play off mód i doma, takže i rodina pozná, že je něco jinak?
„V předkole jsem tam skoro nebyl těch pět dní, takže jsem ten play off mód ani nemohl nastavit. (usměje se) Ale mám rád všechno stejný, takže co jsem dělal v základní části, dělám i teď. Jenom zápasy jsou jiné, já se snažím nic moc neměnit.“
Je pro vás velký strašák pravidlo, že jakmile se jeden tým nakazí, padne do karantény s covidem, tak pro něj play off končí a série se kontumuje ve prospěch zdravé party?
„Nad tím nepřemýšlím. Všichni si pořád dezinfikujeme ruce, dodržujeme pravidla, která musíme a dáváme na všechno pozor. Ale tohle jde mimo nás, je lepší se o podobné věci nestarat.“
