Poslední obrat z 1:3? Slavia urazila štěstí. Zakřikli to, vzpomíná Polanský
Pokud chce Liberec ještě vyrvat titul ze spárů třineckého draka, musí ho ve finále třikrát pokořit. Otočit v play off sérii z 1:3 na 4:3? V historii extraligy se to povedlo jen pětkrát. Naposledy před deseti lety Ocelářům v semifinále se Slavií. „Už prodávali lístky na finále. Zakřikli to, nás to šíleně namotivovalo,“ vzpomíná třinecká legenda Jiří Polanský.
Zvrátit v play off stav 0:3, vyhrabat se z hrobu a zakopat svého soupeře, se ještě v Česku nikomu nepovedlo. Velkou vzácností je už pouze otočka z deficitu 1:3. Přetěžkou misi teď mají před sebou Bílí Tygři. Za posledních deset let se takový obrat v extralize nepovedl nikomu.
„Je to klišé, ale hotovo není, dokud nemáte čtyři výhry. Na druhou stranu můžu upřímně říct, že šance Třince na titul jsou teď obrovské. S tak kvalitním a zkušeným týmem, jaký mají… Muselo by se stát něco strašně nečekaného. Věřím, že Oceláři titul získají. Vůbec se nedokážu představit, že by to mělo skončit jinak,“ říká pro Sport bývalý útočník Slezanů Jiří Polanský.
Sám s Oceláři vyhrál mistrovský titul dvakrát, podílel se na psaní historie klubu, který v posledních letech dominuje českému hokeji. V roce 2011 pomohl Třinci vyhrát první zlato v dějinách. V semifinále bylo přitom mužstvo na hraně vyřazení. Se Slavií prohrávalo 1:3 na zápasy, povedl se mu ale skvělý obrat. „Zpětně můžu říct, že naše pozice nebyla až tak nevýhodná. Na pátý zápas jsme jeli domů, kde jsme věděli, že jsme silní. Věděli jsme, že Slavia má jen jedno utkání doma, aby nás porazila,“ dodává Polanský.
A to Pražané nezvládli. Ještě v polovině šestého duelu v O2 areně vedli 3:1, pak už ale dávali góly jen Oceláři. Vyhráli 5:3. Co je k realizaci otočky potřeba?
Psychická síla, sebedůvěra a impulz. Ten Třinci nechtěně dala sama Slavia. „Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Po první třetině jsme prohrávali a po cestě do kabiny jsme slyšeli hlasatele, který už vybízel fanoušky k nákupu vstupenek na finále. Celý tým to strašně naštvalo. Trenér pak měl o tom i proslov. Oni to zakřikli, už se viděli v souboji o titul,“ popisuje majitel více než devíti stovek startů za slezský klub.
V projektu Bez frází o stejném momentu mluvil i současný třinecký trenér Václav Varaďa, který tehdy ještě řádil v jeho dresu na ledě. „Vydráždili nás tím tak, že jsme v sobě našli sílu celou sérii otočit. Urazili karmu, nebyli pokorní a draze za to zaplatili. Probudili ve mně toho spícího medvěda,“ narážel na památnou rvačku, kdy v závěru zápasu č. 6 rozpáral Jiřího Vašíčka.
Ten moment dodal Ocelářům injekci energie a síly do sedmého utkání. „To byl zápas, na který se nezapomíná. Parádní obrat. Bitka Venci byla definitivní ztvrzení toho, že jsme nahoře a doma to pak ukončíme. Lidem to může přijít jako hloupost, ale když soupeře porazíte na góly a ještě ho i seřežete, posune to tým o stupeň výš,“ doplňuje Polanský.
Bedlivě sleduje i letošní finále. „Viděl jsem každý zápas. O víkendu u mě byl na návštěvě Martin Adamský, takže jsme koukali na všechno,“ usmívá se.
„Třinec vyhrává šířkou a kvalitou celého týmu. Liberci se občas povede, že první a druhá lajna tu třineckou přehraje, ale ty další dvě už na to nenavážou. Potřebujete pět sedm minut tlaku, abyste tak kvalitního soupeře zlomili. Tohle oni nemají.“
Do klubu přišel Polanský v roce 1998, strávil v něm prakticky celou kariéru. Loni ji v 39 letech uzavřel. „Příchod Honzy Peterka a Venci Varadi klub změnil. Vencu vidí všichni na střídačce, je to mimořádně úspěšný trenér. Já bych chtěl ale hrozně pochválit Honzu, který tým poskládal báječně. Funguje, všechno klape, jak má. Není náhoda, že je Třinec potřetí v řadě ve finále,“ uzavírá.
