Zlaté loučení z Třince zhořklo. Návrat si ale Svačina užil. A zpátky do práce!
Z Třince odcházel po sezoně 2018/19 se zlatou medailí na krku. Zklamaný, že s ním Oceláři dál nepočítají a novou smlouvu mu nenabídli. Přes prvoligovou Porubu, Kometu Brno, Pardubice, Vítkovice a prvoligový Frýdek-Místek se Vladimír Svačina (34) do Třince přece jenom vrátil. Sice jen jako záskok při koronavirové pandemii, která už týden mistrovský tým souží, ale ve 41. kole proti Zlínu (6:2) byl rozhodně vidět. Byť mu na zádech u netradičního čísla 82 chyběla jmenovka. Svačina přihrál na tři góly. „Užil jsem si to a v sobotu zase do práce,“ usmál se v narážce na návrat do partnerského Frýdku-Místku.
Oceláři původně chtěli duel se Zlínem odložit. To nevyšlo, takže trenéři sáhli po sedmi hráčích z Frýdku-Místku. Do obrany si vytáhli Jakuba Michálka, Jakuba Tepera a Daniela Krenželoka. Do útoku Jakuba Šlahaře, Alana Lyszczarczyka, Filipa Komorského a Vladimíra Svačinu. Teper a polští útočníci měli v extralize premiéru, třinecký dres na sebe poprvé oblékli Krenželok a Šlahař.
„Nevěděli jsme, jaká je tady vlastně situace,“ líčí Svačina, který za Oceláře v minulosti odehrál v základní části a play off 159 zápasů (26+43) a klubu pomohl ke stříbru (2018) a zlatu (2019). „Mysleli jsme si, že to doplní klukama z juniorky. Když jsme se sešli ve čtvrtek ve Frýdku-Místku na tréninku, přišel Mojmír (trenér Trličík), obešel pomalu celou šatnu a každému řekl: 8.45 Třinec. Potrénovali jsme si ve Frýdku, sbalili věci, doma si je vyprali a v pátek jsme jeli do Třince.“
Taktika byla podle Svačiny jasná - hrát jednoduše. „I pro to, aby se kluci, co byli nemocní, do toho dostali. Dlouho nebyli na ledě. Cílem tedy bylo bojovat, hrát jednoduše a počkat si na šance, které přišly. Hlavně jsme chtěli Zlínu vrátit, že utkání nechtěl odložit. Zdravě jsme se naštvali. Chtěli hrát, ať hrají. A tady to mají.“
Z povolaných borců se nejvíc prosadil právě zkušený Svačina. Přihrál na tři góly. Bod za přihrávky si připsali také Jakub Michálek, Daniel Krenželok a Alan Lyszczarczyk. „Jsme rádi, že jsme pomohli,“ těšilo Svačinu. „Že jsme vyhráli a pomoc byla k něčemu. Osobně se mi hrálo dobře. I když tým nebyl kompletní, kvalita je tady neskutečná. To je radost hrát.“
Pochopitelně měl i vlastní motivaci. Ukázat, že na elitní soutěž stále má. Sezonu totiž Svačina rozjížděl ve Vítkovicích. Jenže na konci listopadu doplatil na těžký start na hřištích soupeřů a mizernou produktivitu celého týmu. Z 20 zápasů nasbíral 6 bodů (2+4) a po návratu Dominika Lakatoše z Finska a nákupu obránce Alexeje Solovjeva se s ním Vítkovice rozloučily. Nesl to těžce. O konci v klubu, kde extraligovou kariéru rozjížděl, se mu ani nechtělo povídat. Stejně tak se trmácet zase někam na druhý konec republiky.
„Když jsem šel do Frýdku-Místku, tak jsem případný návrat do Třince po pravdě neřešil,“ říká rodák ze Studénky. „Šel jsem tam, abych byl doma. Abych nemusel hrát někde v Čechách. A šel jsem do Frýdku-Místku s tím, že se budu snažit co nejlépe plnit svou práci, abychom klub v první lize zvedli a dostali ho výš.“
Ve Frýdku-Místku zatím Svačina odehrál 8 zápasů, připsal si 6 bodů (2+4). V sobotu se s ním chystal do Třebíče. Jestli si znovu zahraje extraligu za Oceláře? Nad tím jen krčil rameny. „Nafasoval jsem si tady alespoň náhradní druhé nože,“ usmívá se. „Ale jak jsem říkal, v sobotu zpátky do práce. Všichni jsme se tady těšili, pro někoho to byly první starty v extralize. Takže určitě je to i motivace do další práce. Že šance může přijít kdykoliv.“
Což je názorně vidět i na příběhu polských útočníků Lyszczarczyka (23) a Komorského (30). Ve Frýdku-Místku jsou na špici bodování, Lyszczarczyk, který v dorostu hrával v Chomutově a před dvěma lety byl na zkoušce v Litvínově, má v průměru bod na zápas (33/ 10+23). Komorsi je v bodování za ním (33/ 14+8). Proti Zlínu si poprvé zahráli v extralize. Navíc s reprezentačním parťákem Aronem Chmilewským.
„A to máme ještě jednoho Poláka v záloze,“ pousmál se Svačina v narážce na obránce Bartosze Ciuru. „Pro kluky z Polska je to motivace. Jsou šikovní a vidí, že Aron se tady drží spoustu let a že dveře do Třince nejsou zavřené. Když budou hrát, jak hrají, bude šancí přicházet víc. I pro ně je to do budoucna příslib, aby makali. Protože nikdy nevíš, kdy šance může zase přijít...“
