Daňo o nominaci: Jsem olympijské dítě. A věřím, že pojede i David Musil
Jeho táta Jozef reprezentoval Slovensko na dvou olympiádách v letech 1994 a 1998. Třinecký útočník Marko Daňo (27) o sobě v lehké nadsázce také mluví jako o olympijském dítěti. „Narodil jsem se v listopadu 94, takže právě na olympiádě se to asi všechno semlelo,“ usmíval se slovenský útočník po ligovém duelu s Olomoucí (3:1). Prvním po oznámení slovenské nominace na hry v Pekingu, ve které byli z Třince kromě Daňa také Miloš Roman a Martin Marinčin. „Tatino se dostal na dvě olympiády, klobouk dolů. Je pro mě ctí, že teď jsem v olympijském výběru taky.“
Jak jste přijal nominaci do slovenské reprezentace?
„Velmi mě to potěšilo a jsem vděčný za tuhle šanci být součást slovenského mužstva. Věřím, že se do odjezdu nic nestane a pocestuji. Zaklepu radši na dřevo (ťuká si na hlavu). Je to čest. Věřím, že se odvděčím dobrými výkony a pomůžu k nějakému úspěchu.“
Byl jste víc napnutý, jestli nominace klapne nebo budete teď, aby se do odjezdu nic nestalo?
„Beru to tak, že se stane, co se má stát. Nemyslím na to, že by se mělo něco pokazit. Všemi virózami jsem si už prošel, tak věřím, že všechny potřebné testy pro vycestování už budou negativní. Že pojedu a budu si moct užít olympiádu. Tatino byl na dvou olympiádách, jdu v jeho stopách a těším se na atmosféru. I když to nebude takové, jaké by to bylo s diváky. Navíc budeme v bublinách, ale je to olympiáda. Jednou za čtyři roky a člověk se velmi těší.“
Táta hrál za Slovensko na olympiádách v letech 1994 a 1998. Vzpomíná na ně občas? Nebo si něco pamatujete vy?
„Já se v roce 94 narodil. (usmívá se) Asi se to vše semlelo na olympiádě, narodil jsem se v listopadu. Takže jsem asi olympijské dítě. Když jsem byl větší, koukal jsem se na videokazety, které měl taťka doma, na to si vzpomínám. Jako dítě si nepamatuji nic, během Nagana mi byly čtyři. Klobouk dolů, že se tatino dostal na dvě olympiády. Věřím, že si to užiju taky.“
Kolem nominací jsou vždy debaty. Překvapilo vás, že v českém týmu není David Musil?
„Slyšel jsem, že to ještě není konečná nominace, může se ještě měnit. Jak jste vzpomínal, v téhle době se do odjezdu může stát cokoliv. Můžou přijít zranění, pozitivní testy, ještě bych to nezatracoval. Nikomu nepřeju nic zlého, ale je to součást doby. Kdyby někdo vypadl, tak věřím, že vezmou právě Davida.“
Hrajete do těla, minule se na vás vyfauloval Zlín. S Olomoucí jste měl taky potyčku. Váš styl?
„Já se snažím jít do každého souboje naplno. Proti Olomouci jsme měli na začátku nějaké šance, ale nebylo to z naší strany úplně stoprocentní. Hlavně dohrávání soubojů, tak jsem to chtěl trošku nakopnout. Trošku rozproudit ostatní kluky. To je můj styl. Proti Zlínu se to vyplatilo, dali jsme góly z přesilovek. Teď z toho přesilovka nebyla, ale nakoplo nás to a pak už jsme hráli dobře.“
Tohle ve vás bylo odmala, nebo jste se to naučil v Kanadě?
„Vždy jsem byl takový konfliktní typ. (usmívá se) Nebo nepříjemný pro soupeře. V Kanadě, když jsem se probojovával mezi farmou a NHL, jsem si zvykl na tento styl hry. Je mi od srdce blízký. Navíc věřím, že to je platný styl. Takový jsem a budu v tom pokračovat.“
