Hráči zápasu v extralize a tajemné igelitky: Přemýšleli jste, co je v nich?
TÉMA SPORTU | Možná už ceremoniál ani nevidíte. Když váš tým prohrál, prcháte k východu. Ale po každém zápase Tipsport extraligy je to stejné. Rozbalí se koberec, nastoupí hostesky a hlasatel vyhlásí nejlepší hráče utkání. Jeden borec za každý tým vyfasuje většinou tajemnou igelitku. Přemýšleli jste někdy, co je vevnitř? Zeptali jsme se. Sonda po všech extraligových klubech říká, že jasně vede jídlo. Někdy na hráče vykoukne ale i deštník. Ve Zlíně se dávala květina. Pardubice věnují skleněné „cosi“ na poličku.
Víc a víc jsou populární videa, jak si hráči v kabině sami ocení svého muže zápasu. Je to spíš sranda, upevnění dobré nálady po výhře. Většinou jde o putovní kousky typu stavařské helmy. Po vítězném zápase se její majitel vždycky mění. Občas se hodně ujede, jako třeba v ruském Iževsku, kde se hraje VHL. Tam v minulé sezoně (ano, v době míru) mezi hráči putoval nejslavnější produkt, který se ve městě kdy vyrobil. Takže? Puška AK-47. Ano, Kalašnikov. A plně funkční.
Ale klid, takové perly hráči zápasu v české extralize při oficiální proceduře nedostávají. Igelitky skrývají jiné poklady. Zdaleka ne tak nebezpečné. I když... V říjnu prohrál Zlín v Hradci a fanoušci Beranů si s hráči přišli před stadion vyříkat, proč hrají takovou tužku. Muž zápasu Libor Kašík vzal cenu s sebou. „Tady máte, chlapi, vy si to zasloužíte víc. Ať si trochu zpříjemníte cestu domů,“ odevzdal jim na konci promluvy lahev.
V extralize si přijdete na různé poklady. Vymykají se jedině Pardubice, jde o jediný klub, který nedává nic k jídlu, nic k pití, nebo aspoň něco, z čeho by se pít dalo. Dostanete skleněnou plaketu, která říká, že jste byl hráčem zápasu. Díky, nashle.
Většinou mají kluby své partnery utkání, kteří pak hráči po zápase věnují svoji cenu. Zástupce společnosti se s hvězdami vyfotí, podá si ruku. Sponzorský pakt je v tu chvíli dokonán. Možná jen škoda, že se nedějí už divočiny jako v jednom klubu první ligy, kde partnerem zápasu býval místní zelinář. Do autobusu si pak hráči nosili třeba pytel cibule.
„Ve Zlíně jsem kdysi dostal kytici. Jako chlap…To je taky dobrý,“ usměje se kapitán Komety Martin Zaťovič, když si měl vzpomenout na kuriozitu. Zlín dává květiny pořád, je to místní tradice, specialita, kterou nikde jinde v extralize nenajdete. Často k ní tedy ještě přistane pálenka z Vizovic.
„Většinou na vás v tašce čeká lahev vína nebo reklamní předměty sponzora. Dřív se dávaly kartony piva, ale teď už moc ne. Na Spartě jsem dostal talíř plný ovoce. To jsem byl překvapený, vy si pak vezete autobusem domů talíř ovoce. Klobouk dolů,“ usměje se Zaťovič.
Na světových šampionátech vybírají hvězdy zápasu realizační týmy. Hráči dostávají hodinky zhruba v hodnotě 30 tisíc korun. Při posledním šampionátu v Rize kamery zachytily, jak Jakub Vrána cenu předával trenérovi Filipu Pešánovi. Nebyl to ale žádný úplatek, jen je k němu dával do úschovy. „Nechtěl jsem je nechat ležet na mantinelu, pak jsem hodinky dostal zase zpátky,“ usmíval se Vrána.
V extraligových zápasech volí nejlepší muže utkání zpravidla reportér České televize. A když není? Náhradník v podobně domácího marketingového pracovníka oběhne novináře v press centru a zeptá se na jejich tipy.
Kouzlo má, když kluby dávají v extralize regionální produkty. Třeba děčínský porcelán v Litvínově docela píše, hrníčky s Bobem a Bobkem jsou vyhledávanou specialitou, podobné jak zmíněná slivovice ve Zlíně, nebo lázeňské produkty z Klimkovic ve Vítkovicích. Olomouc se snažila vyladit spolupráci na voňavou cenu z Loštic, aby se stylově rozdávaly tvarůžky, ale to zatím neklaplo.
Ale svoje specifikum tady vyhlašování muže utkání taky má. Kvůli horšímu ozvučení v plechárně není moc dobře slyšet, kdo si má pro cenu dorazit. Olomoučtí jsou zvyklí, ostatně tam cenu nejčastěji přebírá David Krejčí, směrem do tábora hostí ihned hlásí domácí marketingový manažer, kdo si má dojet pro poklad.
V Olomouci se ceny točí podle partnerů, logicky se snaží, aby všechno vycházelo hezky tematicky. Jen firma, která se zabývala kanalizacemi, svoji činnost moc promovat nemohla. Takže zvolila výborný plán B a rozdala výrobky z lokálního pivovaru.
To bychom tedy měli tašky. A co se s nimi děje dál? „Nejčastěji to dáváme kustodům, jak něco dostaneme. Co člověk užije, to si vezme domů. Spousta kluků to spíš ale rozdává,“ dodal Zaťovič. Třeba jako Kašík v Hradci. Klika, že fanoušci si s jeho týmem nechtěli promluvit třeba v Pardubicích. Kdyby jim donesl skleněnou destičku, tak by ji asi rozšlapali. Lahev kvalitního pití je ale tehdy rozhodně neurazila.
