Trenér železný a zlatý. V čem je Varaďa výjimečný: maximalista v první linii
Emoce s ním třásly. S pětiletou štací u Ocelářů se trenér Václav Varaďa rozloučil na absolutním vrcholu. Potřetí v řadě dovedl slezskou mašinu k poháru. Z očí se mu řinuly slzy jako hrachy. „Je to nejemotivnější titul ze všech,“ soukal ze sebe chraplavým hlasem. Byť má dál platnou smlouvu, v klubu končí. Na vlastní žádost. Cesty se rozešly, vize mířily jinam. Jak hodnotí přínos kouče sami hráči a čím je Varaďa v branži naprosto výjimečný?
Českému panovníkovi Přemyslu Otakarovi II. se říkalo král železný a zlatý. Stejné označení by klidně mohl nosit taky Václav Varaďa. Vládce ze 13. století získal přízvisko „železný“ díky bitvám, v nichž se proslavili jeho zbrojí těžce odění rytíři. Zlatý byl pak pro své bohatství.
Varaďa své ocelářské legie vedl pět let. Čtyřikrát si vydobyl finále, třikrát vykutal zlato. A jednu sezonu, kterou by dost možná rovněž ověnčil cennými kovy, zhatila koronavirová výluka.
Ve čtvrtek dotáhl jako přísný vojevůdce muže pod praporem draka k titulovému hattricku. Dokázal to, co naposledy Vsetín v minulém století. A s klubem se rozloučil. Na vrcholu.
„Dělám práci, jak nejlíp umím. Jsem přesvědčený, že ta moje cesta je správná, že je nejlepší. Držím se své vize, klub jde jinou cestou, proto se rozdělíme. Věřím ale, že se zase někdy protneme,“ povídal ve čtvrtek v noci na ledě O2 areny.
Na hlavě měl naraženou šampionskou kšiltovku, rukou si mnul zlatou medaili. Klopýtal mezi blyštivými konfetami. Při otázkách na jeho konec se mu oči zaleskly, z hlasu byla ale cítit rozhodnost a jistota. Směry se rozešly. Je čas jít. Já neuhnu. Když ani vy ne, pak díky, ale dál to nepůjde. Žádné možná, uvidíme. Konec.
V čem se s vedením Třince neshodl? „Vyžaduju stoprocentní přístup ve funkci hlavního trenéra i šéftrenéra klubu. Viděl jsem malinko odlišnou cestu, kde se klub nějakým způsobem nacházel, a nešlo to ani po dlouhé době, kdy jsem se snažil najít cestu s klubem, aby věřil mé cestě. Ať už v mládeži, dorostu. A jako šéftrenér klubu jsem měl zodpovědnost za vývoj hráčů a přál jsem si, abychom pro organizaci neustále vytvářeli top hráče. Naše cesta se prostě nepotkala, naše vize šly jinudy. Určitě z Třince neodcházím s tím, že jsem zapšklý nebo naštvaný. Věřím, že hodně podobně to vnímá i třinecké vedení. Věřím, že jsme nespálili mosty. Děkuju fanouškům, jak můj tým neustále podporovali.“
Tvrdý maximalista
S plánkem na rozmístění fáborků, které vytyčí další cestu tažení úspěšné značky, se rozcházel primárně se sportovním ředitelem Janem Peterkem. „Všechny nás mrzí, že s námi dál nebude. Mrzí to fanoušky, vedení i hráče. Je to pro nás komplikace. Jsme zvědaví, jak se nám to povede zase nastartovat bez něho. Je to, jak to je. Rozhodl se, že chce skončit. Co s tím uděláme? Nic,“ krčil rameny, když se opíral o mantinel pražského stadionu.
Staviteli zlatých týmů byli oba. „Já bych v životě nepřivedl hráče, kterého by Venca neodsouhlasil. To prostě nejde,“ odmítl Peterek. Kde sám vidí Varaďovo kouzlo? „Je maximalista. Jde si tvrdě za tím, co chce. Vždycky na sto procent. Co si usmyslí, za tím jde. To je jeho síla,“ popsal trefně.
Hlavní síla Varadi je ta, že se vždy primárně řídí vlastním citem. Ten mu říká, jak a v jaké situaci se rozhodnout. Intuice ho zatím nezklamala. Nestalo se tak ani v šestém finále, kdy do branky nečekaně vytáhl dvojku Marka Mazance, který chytal od začátku poprvé od 8. března. „Prostě jsem to cítil. Tohle v sobě musíte mít. Cítil jsem, že to Marek zavře,“ pravil sebevědomě. Pochybnosti neměl. „Vůbec. Já se zpátky nedívám, dělám kroky, o kterých jsem přesvědčený. I když pak třeba nevyjdou, tak jich nelituju. Takhle by to mělo být.“
Věří sobě, věří lidem, kterými se obklopil. A hlavně věří hráčům a taky jim to dává najevo. Dovede strhnout. Dává jim pocítit, že je „v tom“ s nimi. Že není maršálem sledujícím bitvu z vrcholku kopce se sklenkou brandy v ruce, ale vojákem v první linii, co za ostatní položí život. Jen málo hokejových koučů v sobě tohle má. Varaďa bez pochyb ano.
Odměna za dřinu
Po celou dobu angažmá ve slezském klubu dokázal v hráčích udržet potřebné nabuzení, odhodlání. Náznak pohodlnosti okamžitě trestal. V dobrém slova smyslu se ho hráči báli. Chovali k němu (a jistě stále chovají) obří respekt. Nikdo si nedovolil nic ošulit. Klekneš únavou mezi cvičeními? Varaďa se na tebe jen zle podívá, a v tu ránu stojíš připravený do akce.
V zápasech dokázal hráče strhnout, zároveň na sobě za roky na velícím můstku Ocelářů dost zapracoval. Ve čtvrtek jste si třeba před zápasem mohli všimnout dechového cvičení, kterým tradičně sám sebe zklidní. Pomáhá mu koncentrovat se na co nejlepší výkon.
Kdekdo si možná neuvědomuje, že papírově Třinec nejnabitější mančaft určitě neměl. Paralela se Vsetínem se hodí jen z části. Oceláři (už) nezkupují reprezentanty, jako to dělával Vsetín. Pochopili směr cesty, kudy se musí vydat, aby nalezli zlatou žílu. Naprosto zásadní měrou tomu pomohli právě Varaďa s Peterkem, i když se teď rozcházejí.
Kouč dokázal do sestavy pravidelně vybírat vhodné dílky. Dovedl hráče naučit systém. Vítězný systém. Systém, který často nebavil fanoušky ani samotné hráče. Ty zase ale baví jedno. Vítězit. Pochopili, co je potřeba podstoupit a obětovat, aby se jim po posledním zápase sezony na krku zase houpal kus zlata. Proto všichni upozadili vlastní ega a podřídili se celku. Ne, v tomto případě to opravdu není fráze, nýbrž fakt.
Stejně chce Varaďa pracovat všude. A jednou bude i v národním týmu.
