Hemský o slávě, Dynamu i životě v Dallasu: Stavím domy, baví mě design
Vzpomínky na ceněný mistrovský titul z roku 2005 mají plnoletost. V NHL udeřila roční odstávka, která po Evropě rozesela hvězdy. Dost se jich namačkalo do kádru Pardubic. Po slabším nástupu všechny rozcupovaly. Aleš Hemský tehdy v play off řídil cestu za hodnotnou korunovací. „No, když mi po oslavách titulu oznámili, že mám jet na nároďák, myslel jsem, že se zbláznili,“ usmívá se dnes 39letý občan státu Texas. Ve Vídni z toho pak kápl další nezapomenutelný triumf.
Před týdnem si v Pardubicích připomněli nejtučnější léta v rámci stoletého života na hokejové mapě. Mezi nekonečným zástupem legend nemohl chybět ani hokejový básník Aleš Hemský, jeden z nejšikovnějších útočníků, který klub vyprodukoval. V NHL a v bitvách o Stanley Cup zvládl necelých devět stovek startů, proslavil se nádhernými akcemi, jeho góly zdobily hitparády. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz prozrazuje, co dělá a čím se baví dnes.
Jaký největší zážitek z pardubického galavečeru jste si odnesl?
„Nejhezčí bylo setkat se s hráči, s nimiž jsem se spoustu let neviděl. A pak taky potkat řadu lidí z dřívějších úspěšných generací pardubického hokeje. V Pardubicích jsem vyrostl a žil, vždycky je fajn narazit na místní, na známé a kamarády. Klub to moc hezky vymyslel a zorganizoval. Takové akce nejsou ani v NHL k vidění. Nevím o tom, že by někdo oslavoval padesátileté nebo i stoleté výročí a vymyslel takovou parádu. Podle mě jsou Pardubice prvním klubem, který to udělal.“
V kolik jste dorazil domů?
„S klukama jsme se trochu pobavili, lehce popili. Doma jsem byl brzo, ale nešel jsem hned spát.“ (směje se)
Odhadnete, kolik spoluhráčů jste potkal poprvé od mistrovské sezony?
„Pár jich určitě bylo, hlavně šlo o kluky ze Slovenska. Já jezdím domů v létě a na Vánoce, ale třeba Honzu Bulise skoro nevídám. Nebo Milana Hejduka, Petra Průchu. Bylo skvělé se s nimi vidět, poklábosit. Vybavila se nám řada zážitků hlavně mimo hokej. Ale to není do novin.“ (usmívá se)
