Varaďa a Zadina opět spojují síly: Musíte jít do války. Hráči jsou parťáci

Kulisám rozhovoru nechyběla příznačnost. Pardubický zámek a výstava k 100 letům hokeje s mnoha pozoruhodnými artefakty, jež se postaraly o slávu klubu. „Hele, tuhle artisku pamatuju,“ ukazuje Marek Zadina známou dřevěnou hokejku mladšímu Václavu Varaďovi. Dnes už je sice jiná doba, ovšem tradice zavazuje. Že je hokej v Pardubicích téma číslo jedna, poznali oba i cestou zpět na zimák. Snad každý kolemjdoucí oba trenéry pozdravil, mnozí popřáli i hodně štěstí.

Pánové, kdybyste měli vybrat tři jména z pardubické historie, která by to byla?
Zadina: „Jednou z největších osobností je určitě Vladimír Martinec. Legenda, známá po celém světě. Dokázal toho strašně moc s Pardubicemi i v reprezentaci. Dominik Hašek je další jasná volba, klubu udělal v zahraničí obrovské jméno. Třetí ikonou je pro mě Otakar Janecký. Další hráč, který zdejší hokej proslavil ve světě, všude velice pozitivně vnímaná osobnost.“

Varaďa: „Marek vybral skvělé jména ze starší generace, já přidám o něco mladší. Asi jich budu mít víc než tři. Zmíním Petra Sýkoru, Petra Koukala, pak Aleše Hemského, napadá mě i Milan Hejduk, který se odsud odrazil do světa. Nebo Honza Bulis. Tihle borci měli v mých očích asi největší dopad na vnímání pardubického týmu. Těch kluků však byla celá řada. V hale každý den vidím spoustu vyvěšených dresů, co hráč, to velká osobnost.“

Vzešla odsud pozoruhodná síla a zástup veličin, souhlasíte?
Zadina: „Jednoznačně. Nejen že byli známí doma, ale obrovská spousta hráčů šířila slávu klubu po světě. A nejen oni, i trenéři tu historicky byli skvělí.“

Varaďa: „Historie se promítá do neutuchajícího fanouškovského nadšení. V Pardubicích je zvykem plný stadion, i když se zrovna nevede. Lidi na klub nikdy nezanevřou, vytrvale ho podporují, což spoluvytváří hodnotu celé organizace. Tenhle silný duch se nese městem, vnímám to naprosto zřetelně a od prvních dnů, co jsem tady. Je v tom až určitá vznešenost.