Za Česko parťáci, v klubech rivalové. Kundrátek a Kempný o bitce či zlatu
Dva elitní beci. Hvězdy extraligy. Zlatí hoši z Prahy, kteří se výrazně zasloužili o to, že se hokejový národ koupal v euforii. Tradiční parťáci v obranném páru. Ale také soupeři, kteří se do sebe v minulém play off pustili do krve. Tomáš Kundrátek, trojnásobný šampion z Třince, a Michal Kempný, vítěz Stanley Cupu, teď v barvách Sparty. Sport Magazín +PLUS je pozval ke společnému povídání.
Oběma je 34 let, procestovali kus světa, hráli v NHL, v květnu ovládli světový šampionát, byli i u bronzu před dvěma lety. V národním týmu spolu pravidelně hrají od roku 2015. Chemie mezi nimi funguje. Ale v tuzemské lize jsou nesmiřitelní rivalové.
„Koukáme vždycky na náš tým. Uděláme pro něj, co je potřeba,“ shodně vysvětlují vzájemnou rvačku z posledního semifinále. Sparta vedla v sérii 3:0, ale ve čtvrtém utkání prvně narazila. Na konci se to servalo, jednu dvojičku vytvořili oni dva. Sparta celé vedení probendila a ocelářský kolos vyhrál pátý titul v řadě. Také na to padla řeč.
Společné interview proběhlo na neutrální půdě, světoví šampioni se potkali v hotelu Stages, hned vedle O2 areny, v níž v květnu prožili nejkrásnější okamžiky kariéry. Od hojně diskutované bitky ke zlatu.
Kdybych vás poprosil o dvojrozhovor hned po play off, šli byste do toho?
Kundrátek: „Něco jsme si k tomu řekli, ale já jsem v tom neviděl problém. Michal se postavil za spoluhráče, já za svoje. Tím to pro mě haslo.“
Vy jste, Michale, v rozhovoru pro iSport TV krátce po šampionátu přiznal, že jste si to museli před turnajem vyříkat. Že to pro vás bylo důležité.
Kempný: „Když jsem přišel do kempu, tak jsme nejdřív kolem sebe chodili jako duchové. (smích) Něco jsme si k tomu řekli a už to bylo v pohodě. Vzduch se vyčistil. Je to součást sportu. Něčeho, co milujeme. Jak řekl Kundrc – každý jsme tam za svůj tým. V play off se může stát úplně cokoliv.“
Jaké bylo první setkání v Brně, v rámci posledního přípravného turnaje?
Kundrátek: „Pozdravili jsme se, i když jsme na sebe zezačátku blbě čuměli. (smích) Ale potom to bylo úplně v klidu. Šli jsme za stejným cílem, což bylo vybojovat si místo v týmu pro šampionát. Kdyby se něco stalo na ledě, když jsme hráli spolu, tak vím, že by tam Míša skočil, aby mě podpořil. A on jistě ví, že já bych udělal to samý. Je to hokej.“
Bylo důležité, že jste si o tom před Prahou otevřeně promluvili?
Kundrátek: „My jsme věděli, jak to v hokeji chodí. Já jsem do toho šel v play off naplno. Míša taky. Je jedno, jestli je to Petr, nebo Pavel. On zná mojí povahu, já znám jeho. Takže ví, že jsem trochu hlučnější. Plus se pak na ledě při tom zápase přidali ostatní kluci. Klasika.“
Mělo to následně ještě nějakou dohru?
Kempný: „Dohru to má jasnou. Když tady teď spolu sedíme a děláme rozhovor!“ (smích)
Kundrátek: „Věděli jsme, na co se budete taky ptát. Ale jo, nějaké narážky tam během mistrovství byly, třeba i od kustodů. Ale stejně jako se pošťuchují bráchové, tak i v kabině je to stejný. Je super, že jsme si z toho nedělali těžkou hlavu. Jasně, hned po utkání to v nás syčelo, což je asi normální. Byly v tom fakt velký emoce. Ale když skončí série, podáš si ruku. A kdo chce, přijme to. Kdo ne, nepřijme.“
Tohle je na hokeji to krásné? Předtím rivalové, později zlatí medailisté, teď zase soupeři…
