Krysa, co všechny štve. Lichtag málem nehrál. Vše změnil jeden telefon
V každém zápase Pardubic vidíte ty pohledy. Do háje, kdo to hraje s tou dvanáctkou? Co to jako je? Dámy a pánové, Jakub Lichtag. Jestli vidíte na ledě strkanici, stoprocentně ho v ní najdete. Možná ji sám svým důrazem spustil. Dává Dynamu energii, přitom kdyby nepřišel jeden osudový telefon, věnoval se teď řemeslu. Z béčka Pardubic si utrhl místo v extralize. „No a děj se vůle boží,“ popisuje sekundy před bitkou. „Když hraju s ním? Mám rozbitou tlamu,“ směje se parťák Herčík.
Když Pardubice bojují a na ledě se to strká, můžete se vsadit, že je v mele zrovna Jakub Lichtag. Jeho jméno se můžete pomalu učit, patří mezi hodně protivné soupeře. Dohraje každý souboj, při střídání se vydá do absolutního maxima. „Myslím, že ho mají všichni všude rádi,“ usměje se kamarád Daniel Herčík, který s ním hraje už od dvanácti let.
Slovo „rádi“ chápejte jako velkou ironii. Lichtag naskočil poprvé v Olomouci a platí, že co zápas, to minimálně nějaká strkanice. Nedělá obloučky, brzdí nárazem do soupeře. Jeho vrchol prudícího umění přišel v neděli, kdy se porval s Tomášem Pitulem. „Právě si tady získává respekt, v první lize ho už má,“ vysvětluje Herčík.
Soupeř z Plzně je o něco přes 10 cm vyšší, pardubický bojovník stejně zahodil rukavice a pustil se do bitky. Když ho pak vidíte bez dresu, pochopíte, proč nemá moc často nahnáno. Jeho bicepsy byste potřebovali objet na kole.
