Vyslovte jeho jméno u soupeřů a moc hezkých slov neuslyšíte. Svým pojetím a neohrožeností je dráždí. Ale právě tím, jak bojuje za tým, získal respekt. „Už není žádná nadávka, která by mě dokázala urazit,“ reaguje hokejový útočník Radek Smoleňák, 37letý kapitán Rytířů. Světoběžník, jenž se na sklonku kariéry vrátil domů. Mluví o kladenské renesanci, suspenzoru od dětství i o tom, proč se rozhádal s koučem Vladimírem Růžičkou.
Hokej hrál profesionálně v osmi zemích, nakoukl do NHL, chvíli byl i kapitánem reprezentace. Málokdo se může pochlubit tak pestrým hokejovým životopisem. „I proto chci všechno zúročit jako agent,“ říká muž, jenž tuto roli vykonává už teď.
Jeho kancelář je v mlýnici před brankou. Tam na něj nikdo nemá. Nechává se mlátit i přesto, že nosí pravěkou výstroj. V Kladně mu to navíc pálí, v době uzávěrky Sport Magazínu se pohyboval mezi top třemi střelci (8 gólů) i v desítce produktivity (12 bodů).
Už je to pár let, kdy jste mi říkal, že vám lékaři skoro zakazují hrát. A podívejte se…
„Je pravda, že nejlepší doktoři v republice mi říkali, že to vůbec není dobrý na jakýkoliv sport. Bylo to zvláštní období. Ale nakonec jsem všechny negativní zprávy překonal a hraju dál. Možná už trochu přesluhuju.“
Na to, že jste kvůli kyčlím i na normální chození měl berle, hrajete celkem dobře, ne?
(smích) „Musím zaklepat, jsem opravdu fit. Žádnou bolest necítím. Užívám si to. Vím, že jedu nad zdravotní plán. Kyčle jsem dost řešil, vracelo se mi to. Ale teď je to v pohodě. Hraní mě baví možná ještě víc, protože vím, že se blížím k bráně, kterou za chvíli budu zavírat.“
Od lékařů máte zelenou? Neriskujete moc?
„Bylo období, kdy jsem nemohl ani chodit, do toho jsem si ještě zlomil patu. Fakt na prd. Sami doktoři jsou překvapení, že se pořád na určité úrovni hýbu a tělo funguje. Jsem opravdu vděčný, že hokej můžu mrskat. Kdybych nevěděl, čím vším jsem si prošel, tak aktuálně to podle těla nepoznám. Nic necítím, co se týče kyčlí. Takže super.“
Nemáte ani obavy, že se přihlásí po kariéře?
„Aktuálně mě to vůbec neomezuje. Ale bůhví, co bude, protože moc dobře vím, že moje tělo za těch dvacet let hraní dostalo hrozně na prdel. O tom není pochyb.“
Bylo někdy období, kdy jste si říkal, že skončíte?
„Tak blízko rozhodnutí, co se týče zdraví, jsem nikdy nebyl.“
Ani před třemi lety, kdy vás odstavili v Hradci Králové?
„Vůbec ne. Naopak! To mě ještě nakoplo, protože jsem věděl, že tak končit nechci.“
Jak to myslíte?
„Aby mi někdo jiný řekl, že na to nemám, nebo o tom takhle vypráví. Já chci končit, až si to řeknu sám. Na to jsem soudnej dost. Od nikoho si nenechám vnucovat negativní myšlenky.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
