Co potřebuje Baďouček, aby uspěl v Dynamu: neřešit proč a hlavně neválčit

Když půjdete do detailu, věk není zase takový problém. Baďoučkovi je 62 let, Buffalo si najalo o dva roky staršího Lindyho Ruffa, aby naučil tým vyhrávat. V nejvyšší fotbalové soutěži stále oddaluje svůj odchod do penze Miroslav Koubek, kterému je 73. Počet svíček na dortu nikdy nic nevyhraje, vždycky záleží, co umíte, jak k práci přistupujete. Václav Baďouček má pověst muže, který sice nejezdí pětkrát ročně na kempy NHL, ale přehled si udržuje. Nevypnul v roce 2010. Kluby si ho na pozici asistenta braly hlavně proto, aby měl na starosti defenzivu, což by měla být jeho nejsilnější stránka i na nové štaci v Pardubicích. A že nikdy podobnou nabídku, aby vedl klub, co míří na titul, nedostal? A je řešením, které vyplynulo z nouze? V tom nemá smysl se patlat. Říká se o něm, že nemiluje konflikty, nezhádá se s vámi do krve. Možná nikdy nebyl dostatečně průbojný, aby si o lepší štaci řekl. Teď mu spadla do klína, je poslední, další už nepřijde. Vidíte ho jako klidného glosátora, který s cigaretkou v ruce všechno promyslí. Konflikty vyrábět nebude. Nemáte oheň?

Zásadní aspekt, abyste v Pardubicích mohli jako trenér fungovat. Krok jedna je, že tým musí pravidelně vítězit. Silný tým potřebuje přesné noty pro defenzivní práci, jak se chovat, kam se postavit, jakým směrem držet hokejku při oslabení, co udělat na vhazování, kudy vedou cesty z vlastní defenzivní zóny. No a vepředu necháte místo na improvizaci, kdy si hráče vyslechnete, případně jim upravíte jejich nápady. Pardubice se potřebují postupně zlepšovat a zvládat velké zápasy. Zatím v nich mají bilanci 1:5. Doma si poradily s Třincem, ale prohrály se Spartou, s Kometou, s Hradcem i dva zápasy Ligy mistrů, kdy potřebovaly hrát o postup. Porážka Olomouce je fajn, vyžaduje kumšt, ale tyhle zápasy poháry nevyhrají. A o ty jde Dynamu v první řadě. Hned po reprezentační pauze čeká na tým zápas se Spartou, v neděli přijede Kometa. Taky Baďouček potřebuje vedení ukázat, že umí tým na šlágr nachystat. A dál? Ideálně hrát aspoň finále Spengler Cupu, doma vyhrát základní část a pak rozjet útok na zlato. Není to málo, jasně. Ale nikdo ani neříkal, že bude mít trenér v Pardubicích pohodu.

V Pardubicích opravdu důležitý bod, dvakrát podtrhnout. Dynamo není klubem, kde trenéra nechají být, aby si dělal svoje věci a nikomu se nemusel zpovídat. Někoho to může otravovat, ovšem pokud si vás klub najímá na práci, musíte chápat, že součástí jsou i pravidelné porady s vedením a časté neformální diskuze mimo oficiální poradu. Ber, nebo nech být, taková jsou pravidla. Musíte zvládnout vysvětlit svá rozhodnutí předsedovi představenstva Ondřeji Heřmanovi i majiteli Petru Dědkovi. Pří vítězné náladě to nebude problém, hůř se podobné porady dělají po porážkách. Pro trenéra v Pardubicích platí, že nesmí jít s vedením do konfliktu, v kontaktu s oběma muži jste totiž často. Takže když přijde na rozpor, buď nachystat neprůstřelnou argumentaci, nebo přijmout nápad z vyšších míst. Hlavně neválčit. Kdo zkusí prorazit hlavou zeď, namlátí si.

Ještě jako hráč získal stříbro na MS U18 a MS U20. Kolem Václava Baďoučka se proháněli borci jako Vladimír Růžička, Antonín Stavjaňa nebo Tomáš Jelínek, samé výrazné persony 80. a 90. let. V porovnání s nimi zůstal zapomenutý v Plzni, roky nastupoval v obraně se Setikovským a před nimi bruslili útok Černý-Plata-Táflík. Na rovinu, pokud nemá extraligový hokejista kořeny v Plzni, tak o jeho výkonech a hokeji neslyšel ani z vyprávění. Co se týká trenérské práce, věnuje se jí od roku 2000, ale zůstával spíš stranou pozornosti, chodil do malých klubů, pracoval v nižších soutěžích nebo měl pozici asistenta. Respekt mu nepřináší tituly, stovky zápasů v NHL ani nějaká pověst vědátora, který vyvíjí hokej. Výhody má jinde: nadhled, který přinesly životní zkušenosti, a upřímnost získaná pocitem, že nepotřeboval usilovat o angažmá. Když v jeho chování nepřijde změna, hráči ho budou brát dál. Existuje jen tady a teď, trenér nebuduje kariéru. Jen zkrátka je, zůstává přirozený a to stačí.

Nemá cenu se upínat do budoucna, co bude. Kouč musí mít mysl nastavenou na verzi, že začal punk. Je tady éra, na kterou čeká od roku 1982, kdy získal stříbro na MS juniorů a vyskočil jako hráč na vrchol. Fanoušky bude mít stoprocentně na své straně, protože všichni v hlavách vyzývají sezony 2004/2005, kdy oficiálně sám rezignoval František Výborný. K áčku nastoupil bodrý Vladimír Martinec, který taky působil dojmem, že z ničeho není potřeba se zrovna pos... Roli kousavého psa mu plnil Jiří Šejba. Tým tehdy došel k titulu, trenérská změna hodně pomohla. Baďouček by Martincův nadhled taky mohl mít, kousat by za něj měl Jan Ludvig, jestli si s klubem nakonec plácne. A pokud se Baďoučkovi povede s týmem dojít ke zlatu, ve strukturách klubu na něj čeká práce až do důchodu, i kdyby se postupně z lavičky A týmu musel stáhnout. Jen aby se scénář s velkou oslavou v Pardubicích naplnil, musí zkrátka i trenér předvést velké věci, správně se rozhodovat, cítit chemii ve formacích, dokázat soka překvapit. Výjimečný může být současný kouč právě tím, že nehraje o velkou kariéru, nepotřebuje si dělat jméno. Tím pádem by se na nějaké řeči o tlaku mohl jen usmát a jít na cigaretku.