Will Street a Hradec neví, kudy. Pardubice se v play off změnily, hráči mají jasná pravidla
Otázka nezní, zda, ale kdy. Alespoň tak zatím vyznívá průběh semifinálové rozepře mezi hokejisty Pardubic a Hradce Králové. Aby Mountfield proklouzl do extraligového finále, musí třikrát po sobě vyhrát. Při pohledu na dění na ledě si říkáte, že je to nemožné. Stát se však pořád může leccos. Martincův výběr utekl z lopaty už proti Boleslavi, pokusí se znovu. Ale kudy? V sérii prohrává 1:3 a ve čtvrtek od 18:00 bude zachraňovat sezonu.
Hradečtí hráči nedělají zase tak moc věcí špatně, vlastně jim není skoro co vytknout krom jednotlivostí. Jde o to, že narazili na soka, který roste před očima. Až si říkáte, jak je možné, že v základní části kupil jedno nevýrazné představení na druhé. A teď tohle?
Zatím nefunguje predikce, že Mountfield umí být nebezpečnější absolutní špičce než tabulkově horším týmům. Čekalo se, že s Bruslaři bude mít lopotu, taky že ji měl. Mělo se však za to, že proti Pardubicím naplno rozkvete a jeho bruslivý hokej plný aktivity a rotací přidusí i kolosy. Opak je zatím pravdou. Z hlediska produktivity absolutně marná představení v Pardubicích tomu dávají razítko. Ale znovu: změnu nehledejte u Hradce, najdete ji v táboře soupeře.
Je k nepoznání. Co naznačil v sadě s Motorem, to naplno vypouští v derby. Po rychlém odklizení budějovické party Dynamo sešláplo plyn, blízko k ideálu vylepšilo všechny myslitelné herní složky.
Nečekali jste, jak dobře Pardubice seštelují defenzivní komponenty v celistvý a těžko průchodný val. Ten vytváří takřka nepropustnou hráz v klíčovém území před Romanem Willem.
Povětšinou vysocí a urostlí beci najednou do puntíku zvládají své řemeslo a odpovídají na otázky, proč klub tyhle chasníky verboval do týmu. Oproti dlouhodobé fázi je to úplně jiná písnička, jiný přístup a tím pádem i hokej. Hráči evidentně dostali jasná, srozumitelná pravidla, ztotožnila se s nimi a navrch přidávají mnohem víc ze svého já. To, co dlouhé měsíce nebylo k mání.
Jak správně podotkl kouč Tomáš Martinec, hokej se rozhoduje v předbrankovém prostoru, kde jeho svěřenci během pardubických odvet nebyli přítomni. Předtím v Hradci to bylo lepší, ale jen o fous. O dvě třídy vyskočil Tomáš Dvořák, Ondřej Vála činí rovněž více správných rozhodnutí než v základní sezoně, na Liboru Hájkovi vidíte, jak si play off náležitě užívá, vedle základních věcí v obraně stíhá příkladně podporovat útok, správně se odhodlává ke střelám, v pozicích je včas, najednou je všude, kde má být. Tohle je ten šampion z loňské Prahy. A možná ještě lepší.
I díky zaminovanému území do velké formy roste Roman Will, jenž absorboval přes šedesát hradeckých pokusů vyslaných na pardubickém ledě. „Když se nějaké chyby dopustíme, je tam on a podrží nás. Působí velmi klidně, celému týmu dodává jistotu. Ve všech utkáních play off byl naprosto fantastický. Je naším nejdůležitějším hráčem,“ vyzdvihuje útočník Jáchym Kondelík.
Zrovna Kondělík je příkladem hráče, jenž ochotně odhodil stranou vlastní ofenzivní zájmy či instinkty a poctivě slouží potřebám týmu. Velkou práci odvádí u hrazení, při vhazování, dohráváním soubojů soupeři odebírá sílu, díky dlouhé hokejce vyšťourá hromady puků, dělá prostor druhým. Jeho původně provizorní útok s Milošem Kelemenem a Nickem Jonesem, jenž vznikl kvůli zraněním druhých, se rychle vyšvihl v nepostradatelnou trojku. „Je to naše role. S Kelem a s Jonsiem jezdit jako blázni, dobře forčekovat a být silní v rozích. Zatím se nám to oba zápasy dařilo, navíc nám tam něco padlo, takže super. Věřím, že v tom budeme pokračovat,“ doufá podzimní import z Budějovic.
Pardubice oproti minulosti až neobvykle nad věcí
A to je ono. Chybí vám střelec Martin Kaut, vyřadí vám Lukáše Radila, po ošklivé nehodě je mimo kapitán Lukáš Sedlák, ze sestavy vypadne silový forvard Jasper Weatherby… A vy přesto jedete dál to své a oponentovi nedovolíte jedinkrát skórovat.
Když pardubičtí hráči museli sledovat, jak jim lídr týmu po chvílích v bezvědomí odjíždí na nosítkách do špitálu, asi by jim málokdo vytkl, kdyby následující minuty byli hlavou jinde. Místo toho vyhrnuli rukávy a po prvním dějství měli sklizený Hradec 3:0.
Kabina Dynama prokázala, že je extrémně silná v hlavě. Zdá se, že ji jen tak něco nevyvede z rytmu. Vzestup vybudovala na obětavosti a disciplíně, na vyříkání si všech neduhů ze základní části i na platném přístupu kouče Miloslava Hořavy. Ten vsadil na obranu, která v lecčems začíná připomínat opěvovanou třineckou. „Věříme jeden druhému, všichni skáčeme po hlavách do střel. Hodně nám pomohly dřívější prohrané zápasy, interní síla týmu je teď obrovská. Sami v kabině cítíme, že tým je hladový, všichni dřeme jako kráva,“ popisuje Kondelík náruživě.
A ještě jedna věc. Pardubice jsou oproti minulosti až neobvykle nad věcí. Z kanceláří teče směrem do kabiny absolutní důvěra, navenek nevycházejí žádné expresivní hlášky, a to ani poté, co to s Lukášem Sedlákem vypadalo zle nedobře. Soustředěnost ve všech směrech i ve všech patrech enteria areny. V Hradci to zkouší jinak, na šéfa disciplinárky Ujčíka vyrukovali, že při tvorbě trestu Martinu Pláňkovi podlehl silnému mediálnímu tlaku. Tak uvidíme, jak úspěšný bude tenhle pokus.
Dynamo si jde v klidu za svým bez řečí okolo. Zlomit tohle mentální nastavení bude pro Mountfield složité. Zároveň to není nemožné. Což prokázal proti Boleslavi. Hradec nemá v nátuře vzdávat se, dokud není opravdu konec. Jen musí vymyslet extra plán.
