Návrat domů po 12 letech. Jména mě baví, říká Piskáček o posilování Kladna
Za áčko mateřského Kladna odehrál tři sezony, po výlukovém ročníku si řekl o šanci jinde. Pětatřicetiletý obránce Jan Piskáček se přes Spartu, v níž jednu sezonu plnil roli kapitána, České Budějovice a Plzeň vrací zpátky tam, kde s hokejem začínal. U měnících se Rytířů bude plnit roli lídra pro mladší hráče. „Pomáhat klukům, určovat řád, aby to fungovalo. Bude to taky trošku na mých zádech,“ popisuje po návratu.
Když přijel do Kladna loni v listopadu, mělo to pro Jana Piskáčka zvláštní nádech. Rytíři slavili sto let od založení klubu, oblékli retro dresy s paní Poldi. Vidět byl i jejich odchovanec na druhé straně. V ostrém souboji u mantinelu dohrál kamaráda Jakuba Strnada a kladenský útočník odjížděl na střídačku ztěžka a s krvavým šrámem v obličeji. „Hned po zápase jsem mu volal, jak na tom je. Samozřejmě mám rád tvrdou hru, ale zase nechcete nikoho zrakvit,“ vzpomíná zkušený bek na střet se současným spoluhráčem.
Určitě jste ho nechtěl zrakvit o to víc, že šlo o kamaráda, že?
„O to mi ve hře moc nejde, nechcete nikomu ublížit. Hned jsem mu psal, volal jsem mu a omlouval jsem se. Vzal to, že to trošku byla i jeho chyba. Na poslední chvíli se otočil. I to mi řekl. Nebylo to příjemné. Bavili jsme se o tom hned po zápase, teď už vůbec.“
Do Kladna se vracíte po dlouhých 12 letech. Co za pocity vnímáte?
„Je to dlouho, těším se strašně. Mám od toho pro sebe nějaká očekávání. Už jsem trošku chtěl domů, byl i zájem od Kladna, což mě potěšilo. Super.“
Právě Jakub Strnad a Antonín Melka jsou poslední hráči, s nimiž jste tu před lety hrál.
„S Tondou Melkou jsem vyrůstal odmalička, se Strnym vlastně taky. Člověk se s kluky potkává na zimáku, pak hrajeme různé inliny. Známe se fakt skoro třicet let.“
Za Kladno jste hrál i s Ivanem Majeským, teď bude váš kouč. Je to pro vás pikantní?
„Jo, Ivana znám taky dlouho. Je to zajímavé, těším se na to. Upřímně nevím, jaký je trenér.
