Od 17. listopadu 1989 uběhly přesně dva měsíce a v tehdejším Československu se měnilo snad úplně všechno. I v hokeji. V neděli 17. ledna 1990 se šestadvacetiletý útočník Vladimír Růžička stal prvním hráčem, který po revoluci (či spíše ještě v jejím průběhu) odešel legálně do NHL. Oblékl dres Edmontonu a naskočil do zápasu proti Winnipegu.
Bodově se neprosadil, ale zaujal. „Ukázal, že je víc Porsche než Škoda,“ napsaly o něm místní noviny.
Ještě v prosinci 1989 patřil Vladimír Růžička , aspoň papírově, Torontu Maple Leafs. Klub si ho vyhlédl na draftu o sedm let dřív, měl ostatně slabost pro české a slovenské hráče už před pádem železné opony, ale cesta do NHL byla možná jenom za cenu emigrace.
I když s nástupem politického uvolnění se již mírně měnily podmínky pro odchody českých hráčů. Původní hranice dvaatřiceti let se postupně snižovala – taky v důsledku častých útěků nejen zkušených hráčů, ale i nadějných mladíků.
Platila ovšem pouze v případě, že měl dotyčný odehráno přes 150 zápasů v reprezentaci nebo byl mistrem světa. Například v létě 1988 mohli legálně přestoupit útočníci Dušan Pašek (Minnesota) a Igor Liba, o rok později i obránce Miloslav Hořava (oba New York Rangers). Všem bylo osmadvacet. Na podzim 1989 se dokonce začalo diskutovat o tom, že by do NHL mohli odcházet i mladší hráči, „pokud by to prospělo jejich sportovnímu rozvoji a měla z toho prospěch i reprezentace“.
Vypůjčené hokejky
Šestadvacetiletý Růžička naštěstí nemusel čekat, až tyto návrhy projdou milionem schůzí. Jakmile padl monopol komunistické strany a bylo jasné, že země bude spěchat ke standardní demokracii, otevřely se sportovcům dveře na Západ. I události v životě reprezentačního útočníka nabraly rychlý spád.
Růžička v NHL |
Zápasy: 233 Góly: 82 Asistence: 85 Body: 167 Plus/minus: -57 Premiéra: 17. ledna 1990 Derniéra: 10. února 1994 Nejlepší zápas: 9. února 1991 z proti Pittsburghu (4 góly a 1 asistence) |
Edmonton 21. prosince 1989 získal od Toronta práva na jeho služby, výměnou za volbu ve 4. kole draftu. Pátého ledna Růžička odehrál poslední zápas za Litvínov, vstřelil za něj poslední gól (už navždy poslední, ale to ještě nevěděl) a o pět dnů později přistál v Kanadě.
S podepsanou smlouvou, ale bez hokejek, ty mu půjčil nový spoluhráč Craig MacTavish, mj. pozdější kouč i generální manažer Oilers. A před debutem v NHL měl minimální přípravu. Protože mužstvo bylo na tripu v Los Angeles, chodil se na led sklouznout společně se svým agentem Petrem Svobodou a místním policistou, který na trénincích občas pomáhal jako příležitostný brankář.
Jeho první zápas se stal v Edmontonu událostí. Hlavní hvězdou utkání s Winnipegem (6:3) sice byl kapitán Mark Messier, autor hattricku, ale noviny víc psaly o Růžičkově premiéře. Při utkání se párkrát dostal do šance, připsal si i nebezpečnou střelu na branku Boba Essensy.
„Na konci na něm byla znát únava,“ všiml si kouč John Muckler.
„Koukám, že je z něj teď trochu jiný hokejista,“ doplnil ho Petr Klíma, Růžičkův bývalý spoluhráč z Litvínova i reprezentace, který emigroval v roce 1985. „Dřív hlavně čekal na červené na puk, teď se i vrací.“
„Určitě nám pomůže,“ předvídal Messier. „Odehrál spoustu zápasů za reprezentaci, dával góly na mistrovstvích světa a Kanadském poháru. Bude si muset zvyknout na menší kluziště, ale na to, že hrál první zápas, to bylo dobré. Vím jednu věc: tenhle velký chlápek nám na ledě bude vytvářet hodně prostoru.“
Po konci druhé třetiny dokázal Růžička všechny přítomné rozesmát. Sotva zazněl klakson, skočil na led – a byl vyloučen. „Aha, to se nesmí? V Evropě je to normální. Jak skončí třetina, skočíme na led a jdeme brankáře poklepat po betonech,“ divil se Růžička ústy svého tlumočníka Klímy.
První zápas odehrál s číslem 29, a byť uvažoval, že by si vzal 89 jako připomínku roku, kdy s Edmontonem podepsal smlouvu, už u devětadvacítky zůstal.
Za dalších osm dnů měl příležitost poprvé se v NHL postavit nejslavnějšímu dresu, ikonické devětadevadesátce. Neboli Waynu Gretzkému, legendě Oilers, který už však půldruhého roku hrál za Los Angeles.
Gretzky si v utkání ani neškrtl a nasbíral při porážce 6:7 tři minusové body, zato Růžička řádil v přesilovkách. Vstřelil dva góly a na další nahrál Kurrimu (pravda, taky končil s bilancí -3). Tehdy ještě nikdo netušil, že za osm let budou hrát profesionálové z NHL poprvé na olympiádě. A že si v Naganu tyhle pocity Růžička a Gretzky zopakují.
Play off na tribuně
Byl to jeden z nejlepších zápasů českého útočníka za Oilers. Jak ale sezona směřovala k finiši, dostával na ledě stále méně prostoru. Naposledy naskočil 30. března, v play off sledoval spoluhráče pouze z tribuny. Bohužel pro Růžičku to bylo play off, které Edmonton završil pátým a dosud posledním Stanley Cupem. Kdyby ho kouč Muckler, který mu vyčítal malé zaujetí pro defenzivu, neodstavil, mohl se stát prvním Čechem v tzv. Triple Gold Clubu.
Do další sezony už Růžička nastoupil jako hráč Bostonu, kam ho Edmonton vyměnil za obránce Grega Hawgooda. Tím po pětadvaceti zápasech skončilo rozpačité angažmá, od něhož si obě strany v počátcích slibovaly tak moc. Pro český hokej však mělo historickou hodnotu.
V NHL Růžička vydržel do začátku roku 1994. V Bostonu prožil jednu 75bodovou sezonu, v play off si dokonce v roce 1991 zahrál semifinále (proti Pittsburghu s
Jaromírem Jágrem
, který pak získal první Stanley Cup), ale po trejdu do nového klubu z Ottawy už to nebylo ono.
Přes švýcarský Zug se pak dostal do prvoligové Slavie…a zbytek je vlastně taky historie, jenom trochu jiná.