49 let od olympijského podvodu: spínač v kordu, Brežněv sovětského favorita degradoval
Moderní pětiboj má své místo na olympijských hrách od roku 1912. Letos je to ale 49 let od největšího podvodu v dějinách tohoto fascinujícího sportu pod pěti kruhy. Sovětský favorit Boris Oniščenko přijel v roce 1976 do Montrealu jako velká hvězda, mistr světa a olympijský vítěz v družstvech1972. Při šermířské části soutěže si však pomohl ukrytým spínačem ve svém kordu, který zaznamenával zásah soupeře, i když k němu nedošlo. Olympijská obec byla v šoku, Oniščenka diskvalifikovali a Sovětský svaz jej deportoval druhý den domů, kde musel na kobereček před vůdce Leonida Brežněva. Legenda se stala vyvrhelem. Právě v Montrealu se zároveň radovali z úspěchů českoslovenští šermíři v čele s Janem Bártů.
Boris Oniščenko se narodil 19. září 1937 v ukrajinské obci Berezník v Zakarpatské oblasti. Jeho sportovní příběh je výjimečný. Málokdy se totiž na pětinásobného mistra světa a olympijského vítěze nevzpomíná pro jeho výkony, ale kvůli jedné unfair události.
Přijela šermířská legenda
Poprvé v historii hostila letní olympijské hry Kanada a město Montreal. Dnes už jsme zvyklí, že moderní pětiboj je záležitostí i žen. Až do roku 2000 však na LOH zápolili v této disciplíně jen muži.
Oniščenko byl titán. V Mnichově 1972 bral zlato se sovětským týmem a v závodě jednotlivců skončil stříbrný. O čtyři roky dříve v Mexiku byl druhý v závodě družstev. K tomu připočtěme celkem jedenáct medailí ze světových šampionátů. Oniščenko skutečně přijížděl do Montrealu jako legenda moderního pětiboje. V 38 letech to měl být jeho poslední olympijský trhák. Možná ale při vědomí toho, že mu schází individuální olympijské zlato, se odhodlal k něčemu neuvěřitelnému. Dodnes jeho krok mnozí považují za jeden z největších podvodů olympijské historie.
Psal se 19. červenec a soutěž pětibojařů byla v plném proudu. Oniščenkovi se vůbec nepovedla první disciplína, kterou byla v Montrealu jezdecká soutěž. Zakončil ji na 23. místě. Pak přišel na řadu šerm, kde se měl skoro zákonitě posunout vpřed. Předcházela jej totiž pověst vynikajícího šermíře. Kdyby žil dříve, Alexandre Dumas by ho možná začlenil mezi mušketýry ve svém nejznámějším románu.
Britský tlak znamenal odhalení
První čtyři duely Oniščenko taky jednoznačně opanoval a vlastně to nikomu nebylo příliš divné. Vyškolil třeba Američana Mikea Burleyho, který na Oniščenka poté pěl ódy. „Za ta léta jsem s ním šermoval snad šestkrát nebo sedmkrát. Vždycky mě vyčistil. Doufal jsem, že budu mít štěstí, ale proti takovému chlapovi to nejde,“ prohlásil Burley.
Osudným se ale Oniščenkovi stal souboj se dvěma Brity po sobě. Proti Adrianu Parkerovi se nezdálo, že by jej vůbec zasáhl, ale Oniščenkův kord hlásil splněno. Po protestech sudí Guido Malacarne Sovětův kord prohlédl, ale na první dobrou neshledal nic špatného.
Pokračovalo se dál, Parker měl smůlu. Na planš šel jeho krajan Jim Fox. Ten si po dalším až nepochopitelném zásahu začal stěžovat o to víc. A jelikož Fox byl na rozdíl od Parkera považován v šermířské komunitě za znamenitého diplomata, dosáhl svého. Ani ne tak z důvodu, že by sovětské legendě nevěřil. Údajně je totiž pojilo přátelství. Fox si zkrátka myslel, že Sovětův kord je nějakým způsobem porouchaný a putoval tedy na kontrolu.
Oniščenko měl kolem sebe takovou auru, že Kanaďané, kteří šli na Sověta až po duely s Brity, zápas s Foxem sledovali. „Kluci, Oniščenko je tak rychlý, že jste to ani neviděli,“ vyhrknul obdivně kanadský kouč Joe Bucsko. „Trenére, on se ho nedotkl,“ shodují se jeho svěřenci, jak vzpomínal kanadský pětibojař Jack Alexander.
Kartáč od Brežněva a degradace
Kontrolu provedl šéf šermířské unie Belgičan Charles Debeur a přišel šok. Zjistilo se totiž, že Oniščenko měl v rukojeti kordu namontovaný spínač, kterým mohl hlásit zásah soupeře, i když ho vlastně nezasáhl.
Ještě předtím, než k odhalení došlo, Oniščenko dostal k dispozici běžný kord a pět ze šesti zápasů vyhrál. O to méně pochopitelný jeho podvod byl. „Nedokážu si vysvětlit, proč to udělal. Je to prostě idiot,“ neskrýval rozhořčení tehdejší generální tajemník Mezinárodní unie moderního pětiboje.
Hned po odhalení měl Oniščenko přijít za Foxem a jen stroze říct: „Omlouvám se.“ Pak byl odveden.
„Sovětská výprava se od tohoto podvodu distancuje. O ničem jsme nevěděli. Tohle nejsou naše metody,“ zaznělo v oficiálním prohlášení. Oniščenko byl po diksvalifikaci druhý den Sovětským svazem doslova deportován domů. V Moskvě se pak musel zpovídat vůdci Leonidu Brežněvovi.
Oniščenko přišel o všechna státní vyznamenání. Do té doby byl majorem v armádě, přišla degradace a k tomu ještě na tehdejší poměry vysoká pokuta pět tisíc rublů.
Uchýlil se tak do ústraní, ale zdá se, že u své nejoblíbenější disciplíny moderního pětiboje zůstal. V Kyjevě měl dál vyučovat šerm na sportovní akademii. Mnoho zvěstí praví, že si přivydělával i coby taxikář.
Nebudu se omlouvat
Americký sportovní magazín Sports Illustrated dokonce Oniščenka před časem vyhledal a chtěl po něm vyjádření. „Je to pro mě bolestivé. Nechci přidělávat problémy sobě ani vám. Nebudu se omlouvat a mluvit o tom, jestli jsem dobrý, nebo špatný. Díky za váš zájem,“ citovali Oniščenkovo vyjádření.
Neslavný konec slavného pětibojaře je pro někoho dodnes nepochopitelný. Sám Jim Fox po čase vzpomínal, že přece Oniščenko nemusel podvádět, když byl v šermu nejlepší na světě. Jenže být olympijským vítězem v individuální disciplíně v SSSR znamenalo privilegia a lepší život, po kterém pravděpodobně Oniščenko prahnul.
Kdo ví, jak by závody dopadly, kdyby se sovětský veterán neodhodlal k podvádění. Olympiáda v Montrealu byla pro české (potažmo československé) barvy úspěšná. Jan Bártů získal v soutěži jednotlivců bronz. Společně pak s Bohumilem Starnovským a Jiřím Adamem slavili stříbrné medaile. Ze soutěže týmů byli Sověti diskvalifikováni. A víte, kdo získal zlato? Přece Britové. Duo Parker a Fox doplnil na zlatém stupínku Danny Nightingale.
