Miroslav Horák
17. ledna 2020 • 17:22

Podle Růžičky je český hráč podceňovaný. To spíš Švéd, ne?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Podceňujeme naše hráče, jsme vůči našemu hokeji pořád hrozně negativní. Tak pravil Vladimír Růžička v úterý večer po historickém počinu Mountfieldu na evropské scéně. Byl nadšený z postupu do finále Champions Hockey League, hlavně však říčný z rozvířené kritiky po šampionátu dvacítek. A tak dal průchod svým názorům.



V dalších odpovědích pro Sport přidal i klíčové věty: „Ne že budu pořád poslouchat a číst, že se máme cpát do švédského hokeje. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale švédský hokej bych nechtěl hrát.“ Myslím, že i dvojnásobný kouč mistrů světa se může plést. Tohle je zrovna ten případ.

V chmurných komentářích po dalším krachu juniorů na velké akci, které prodloužilo čekání na medailovou odměnu na hrozivých patnáct let, nezazníval žádný stesk, že je extraligový dospělý hráč podceňovaný. O to vůbec nešlo. Extraligový hráč je zkrátka takový, jaký je. Ale to se neřešilo.

V salvě hodnocení odborníků, koučů, legend, novinářů zazníval stesk nad nefungujícím prostředím, které neexpeduje mezinárodně dostatečně konkurenceschopné hráče, zoufání, že český hokej nedistribuuje do světa zboží ve velkém jako dříve, nýbrž po troškách. A že to tak běží hromadu let a pořád nesvítá. Dobu temna ostatně odsouhlasil i šéftrenér Pešán s tím, že líp bude za deset let.

Jak správně podotkl kouč národního týmu Miloš Říha , jenž velmi vysoko ocenil hradecký výkon proti Djurgaardenu, je naprosto zásadní, aby podobně vydařená utkání s vyspělou hrou Mountfield opakoval, pak se totiž může mluvit o nějaké tendenci a záruce dobré práce. Což se právě týmu pod Růžičkovým velením nedaří. V domácí soutěži je až devátý, přestože má hlavní kouč k rukám velmi slušný materiál odpovídající první čtyřce. Je třeba se ptát, proč Hradec sedí tak dole, proč k jednomu dobrému zápasu přidá dva, tři průměrné, až slabé, když má přitom v týmu hráče, jež není radno podceňovat.

Českému hokeji nikdy nešlo o to slepě následovat Švédsko, byť Slavomír Lener svého času se v tamním hokeji zhlédl, v jeho principech. Nejedná se o kopírování švédského stylu hry, na který se Růžičku zřejmě nebaví dívat. Pokud se v hokejových kruzích zmiňuje kopírování severské cesty, pak jedině v rámci stále marné snahy opatřit podobně funkční prostředí, podhoubí, které český hokej nenachází, a to ho dusí v prosebně očekávaném rozletu.

O to tu běží. Navážet se do švédského hokejového průmyslu je i tak zvláštní, zbytečné, až nemístné. Fabrika s třemi korunkami se aktuálně pyšní stovkou hráčů v NHL, které si zámořský kolos v masivních počtech přebírá rovnou z tamní SHL. Ti hráči jsou v devatenácti, ve dvaceti letech zralými, hotovými bojovníky, které jen přesadíte z místa na místo, a odvádějí vám fantastické služby na klíčových pozicích. A slovy čísel: Djurgaardenu v úterý „chybělo“ sedm hráčů, kteří aktuálně působí v NHL, Hradci jeden, Filip Hronek . Jak by konfrontace českého a švédského hokeje dopadla takříkajíc v plné síle?

Drafty NHL se v posledních letech stávají z evropského pohledu burzou švédského talentu. Na MS dvacítek tento vytříbený hokejový druh vyhrál 52 utkání v základní skupině v řadě. A nemluvě o tom, že i Champions League v posledních kolech vypadá jako švédské play off. Tři ze čtyř posledních titulů vlastní kluby této severské země, tedy týmy ze soutěže oslabené exodem stovky exkluzivních hráčů rozkutálených po mapě NHL.

Jenže v SHL se hraje hokej podle světových not, nikoli couvací, bourací a spekulativní, jako je nezřídka vidět u nás doma. A jak sem tam hraje i Růžičkův Hradec. Češi přestali v bojích o medaile stačit velmocím, tlučou se se Švýcary, Němci, rozhodně si nemohou namlouvat, že jsou okolím mylně podceňováni. Absorbovat do sebe tento pohled by bylo sebevražedné, k ničemu dobrému by to nevedlo. A tak za mnohem věcnější vyjádření než ta trenéra Růžičky považujme glosy ze čtvrtečního rozhovoru s Romanem Willem, jenž ve švédském Rögle poznává přísnou a propracovanou výuku švédské pedagogiky.

Reprezentační brankář si pochvaluje odchod z komfortní liberecké zóny, upřímně doznává, že až na severu poznal, co je to skutečná tvrdá práce. „Tempo tréninků šílené, jedou se opravdu bomby. V Česku jsou hráči možná šikovnější, ale tady se prostě maká víc…“ Právě tohle je inspirativní čtení, jasně nastiňující, kudy se konečně vydat.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud