Psal se rok 1972 a studená válka zuřila naplno. Ideologický spor mezi Východem a Západem se dotýkal téměř všech států na světě a taktéž všech odvětví. Úspěchy ve sportu byly viděny jako potvrzení toho, že státní zřízení, komunismus, nebo kapitalismus, fungují správně. Hokej silně pocítil politické napětí právě na počátku 70. let. V sérii mezi Kanadou a SSSR nešlo o medaile a vavříny. Šlo o ponížení nenáviděného protivníka a hokejovou nadvládu.
Vůbec poprvé v dějinách dala NHL povolení k účasti svým největším hvězdám na mezinárodní akci. O to pikantnější bylo, že se tak stalo proti SSSR, největšímu ideologickému a hokejovému nepříteli. Nešlo jen o rozdílná státní zřízení. Sověti tehdy dominovali mezinárodnímu hokeji. Od roku 1963 devětkrát za sebou ovládli mistrovství světa a neměli konkurenci. Kanada tak potřebovala všem jasně ukázat, že to ona hokeji kraluje.
Dohodlo se jedenáct duelů. Osm proti SSSR, dva se Švédy a jeden v Československu. Celá akce dostala název Summit Series, česky se překládá jako Série století. Největší pozornost byla samozřejmě upřena na bitvy se Sověty. „O utkáních se oficiálně mluvilo jako o přátelácích. Všichni ale věděli, že je to kdo s koho. Souboj dvou hokejových velmocí o nadvládu nad hokejem,“ řekl spisovatel Roy MacSkimming, autor knihy Studená válka: Úžasná kanadsko-sovětská série z roku 1972.
Potvrzuje to i legendární sovětský brankář Vladislav Treťjak: „Ano, politbyro nám dalo za úkol dosáhnout vítězství kvůli národní prestiži.“
Kanadská domýšlivost
Nejprve čtyři duely v Kanadě, pak čtyři odvety v Moskvě. Pódium pro jednu z největších hokejových bitev v historii bylo nachystáno. Sestavy týmů byly v největší možné síle. Čistá kanadská konta měl zajistit Ken Dryden, góly Phil Esposito a srážky Bobby Clarke. Elitu Sovětů představoval útok Charlamov-Michajlov-Petrov a gólman Treťjak.
Jedinou vadou na kráse bylo kanadské vidění situace. „Tréninkový kemp byl vtip. Nebyli jsme zvyklí v tuto dobu trénovat a také jsme podcenili sílu Sovětů. Nebrali jsme je vážně. Nikdo je nebral vážně. Všichni říkali, že je smázneme 8:0, maximálně 7:1. Nejblíže k ledu jsem tehdy byl, když jsem si dal vodku s ledem,“ popisoval se smíchem Phil Esposito v dokumentu Studená válka na ledě.
Kanadští profesionálové stále žili v mýtu, že nad ně není. Tehdy neexistoval žádný promyšlený skauting, soupeři o sobě mnoho nevěděli. Všichni se řídili citem. A vnitřní hlas Kanady zněl: „Hokej je naše hra. Když postavíme nejlepší hráče, jsme nejlepší.“
Hned první bitva v montrealské hale The Forum ukázala, jak moc chybné myšlení to bylo. Utkání přitom začalo pro Kanadu skvostně, rychle vedla 2:0. Jenže pak se probudila sovětská mašina a začala na ledě předvádět věci, na které vysmátí Kanaďané vůbec nebyli připraveni. „Byli neustále v pohybu. Když jsme bránili jednu stranu, byli na druhé dvakrát rychleji. Takový hokej jsme neznali,“ řekl útočník Rod Gilbert.
Sovětská výhra 7:3 znamenala kruté kanadské vystřízlivění. Bylo jasné, že předpovědi o snadné sérii zůstanou nenaplněny.
Národní hrdost však měla v kolébce hokeje dostat další rány. V druhém duelu sice parta kouče Harryho Sindena brala výhru 4:1 a třetí utkání skončilo remízou 4:4, ale pohroma se blížila. Čtvrté setkání přineslo jednu z největších národních pohrom v historii Kanady. Sověti dominovali, zvítězili 5:3 a hala ve Vancouveru domácí tým vypískala „Křičeli na nás, že jsme zrádci,“ vzpomínal trenér Sinden.
Fanoušci to brali tak, že jejich vojsko znovu selhalo a prohrává válku. Válku o hokejovou nadvládu nad světem.
Jak vznikala Série století? |
| Domluvit a zrealizovat něco tak přelomového nebylo ve světě rozděleném železnou oponou nic jednoduchého. Přesto se to povedlo. Pomohlo tomu několik věcí. Kromě šance porazit ideologického oponenta i tehdejší sovětská hokejová dominance. Rudá mašina vyhrávala, co se dalo, a potřebovala novou výzvu. Tu jim nabídl Alan Eagleson. Umíněnost tehdejšího šéfa hráčské asociace NHL hrála klíčovou roli. Eagleson začal potichu vyjednávat se sovětskou stranou už v roce 1969. Po tři roky probíhaly námluvy. Vše decentně a v rukavičkách. Diplomatické styky obou táborů byly v tehdejší době na bodě mrazu a jakákoliv chyba mohla vše zhatit. Úspěšná dohoda byla oznámena v dubnu 1972. Poté už Sérii století nic nestálo v cestě. |
Krok od propasti
V Moskvě to zprvu nebylo o nic lepší. Kanadští hokejisté, zvyklí na svobodný svět, byli překvapeni novými pořádky. „Pořád jsme byli pod dohledem vojáků,“ řekl Gilbert. „Volali nám ve tři ráno, aby nás probouzeli. V pokojích jsme našli mikrofony. Bylo to šílené,“ dodal Esposito.
To vše se promítlo do prvního utkání na sovětské půdě, které Kanaďané prohráli 4:5. Ještě jedna porážka a byl by konec. „Pokud bychom zbylé tři zápasy nevyhráli, do konce života by nás znali jako ty poražené,“ shrnul situaci útočník Paul Henderson.
Naštěstí pro Kanadu se otočilo nastavení v hlavách týmů. „Už jsme si mysleli, že je hotovo. Jak my, tak trenéři,“ popisoval křídelník Alexandr Jakušev. Chyba. Javorové listy dva následující mače ovládli a vše mělo vyvrcholit zápasem číslo osm. Zápasem století.
Všechny duely měly extrémní sledovanost, ale nedalo se to měřit s pozorností, jakou dostal ten závěrečný. Vše se v Kanadě zastavilo. Nikdo nepracoval, nikdo nestudoval, v nadsázce lze říct, že nikdo ani nedýchal. Trefně to okomentoval MacSkimming: „Všichni v zemi dělali jedinou věc. Sledovali hokej.“
Samotný zápas patří k tomu nejlepšímu, co kdy hokej nabídl. Nashromážděné emoce vytryskly na povrch a děly se neuvěřitelné věci. Kanaďané si stěžovali na tendenční vedení zápasu ze strany západoněmeckého rozhodčího Josefa Kompally a forvard J.P. Parise o něj málem přerazil hokejku. „Absolutně jsem ztratil kontrolu sám nad sebou,“ řekl. I to mělo za následek, že první dvě třetiny patřily Sovětům. Po druhé siréně vedli 5:3 a slavné vítězství se zdálo blízko. „Nikdo z nás ale nebyl poražený. Všichni v kabině jen opakovali: Ne, prostě neprohrajeme,“ vzpomínal Esposito.
Drama vygradovalo ve třetí třetině. Šarvátek přibývalo, hráči si přejížděli prstem po krku, aby tímto gestem dali najevo své rozpoložení. „Opravdu jsem je tehdy upřímně nenáviděl,“ potvrzoval Gilbert.
Sověti začali ztrácet půdu pod nohama a Kanada dala dva góly. Při druhém se ale nerozsvítilo červené světlo. Když si nato stěžoval kanadský manažer Alan Eagleson, chtěli ho vojáci, kterých byla plná hala, zadržet. Hráči ho museli sami osvobodit. „Přeskočil jsem mantinel a zaútočil na vojáka s kulometem hokejkou,“ smál se centr Pete Mahovlich.
A třicet sekund před koncem to přišlo. Henderson vstřelil rozhodující branku, nejslavnější gól kanadské historie. Nebyla to žádná hokejová parádu, šlo o dorážku zblízka, ale vše přebila tíha okamžiku. „Nikdy jsem nebyl tak blízko, abych políbil chlapa, jako tenkrát,“ řekl Esposito. Pro střelce branky to znamenalo, že se stal národním hrdinou. „Všichni se mě stále ptají, jaké bylo tu branku vstřelit. Říkám, že úžasné,“ uzavřel Henderson.
Série století |
|
Kanada-SSSR 3:7 (Montreal) Kanada-SSSR 4:1 (Toronto) Kanada-SSSR 4:4 (Winnipeg) Kanada-SSSR 3:5 (Vancouver) SSSR-Kanada 5:4 (Moskva) SSSR-Kanada 2:3 (Moskva) SSSR-Kanada 3:4 (Moskva) SSSR-Kanada 5:6 (Moskva) |
