Pavel Ryšavý
29. března 2020 • 20:55

Zapomenutý zázrak na ledě: Hasič a studenti si před 60 lety došli pro zlato

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Slyšíte termín „Zázrak na ledě“ a už sypete informace. Parta amerických studentů vyhrála domácí olympiádu v roce 1980. V Lake Placid porazila i sovětskou mašinu, všechny. Nikdo to nečekal. O zlaté cestě vznikl i povedený film. Jenže v olympijské historii je ještě jeden zázrak. Ten zapomenutý. Hokejisté USA vyhráli už olympiádu v roce 1960, taky nečekaně. A taky se hrálo v Americe, ve Squaw Valley. V neděli převzal kapitán Jack Kirrane zlato, v pondělí šel do práce.



Olympiáda ve Squaw Valley přinesla hned několik „poprvé.“ Třeba? Poprvé přenášely hokejový turnaj televize. Poprvé se na ledě proháněly rolby. Poprvé výběr USA porazil Sovětský svaz. A hlavně, poprvé dostal zlaté medaile. Tým se skládal převážně ze studentů univerzit v Bostonu a Minnesotě, k nim se přidalo pár amatérů, například Jack Kirrane, jedenatřicetiletý hasič a táta tří dětí. Kapitán pro turnaj pod pěti kruhy.

Aby si zahrál na olympiádě, vzal si Kirrane v práci čtyřměsíční neplacené volno. Prodal auto; jen tak získal peníze na letenky. Na tuhle akci hrozně chtěl. Poprvé si zahrál na olympiádě v roce 1948, kde byl jeho spoluhráčem Jack Riley, trenér výběru pro Squaw Valley. Na další olympiádu nemohl, protože musel na vojnu, příště si zase střihl pár zápasů v profesionálních soutěžích, takže zase smůla.

Až v roce 1960 to vyšlo. Nejvíc ho inspirovala sestra, kterou při studiích na Harvardu postihla obrna. „Čekal jsem 12 let, abych vyhrál olympiádu. Ale to, co moje sestra dokázala za osm let, bylo mnohem větší,“ citoval ho deník NY Times.

USA NA OLYMPIÁDĚ VE SQUAW VALLEY 1960

Základní skupina

Československo 7:5

Austrálie 12:1

Finálová skupina

Švédsko 6:3

SRN 9:1

Kanada 2:1

SSSR 3:2

Československo 9:4

Zapomenutý zázrak na ledě v roce 1960 byl základem toho druhého, z pohledu současné doby o dost nablýskanějšího, z roku 1980, o kterém se točí filmy a kolují báje. Co mají společného? Třeba fakt, že právě v roce 1960 se pozdější trenér Herb Brooks docela dost naučil. Ve Squaw Valley si málem zahrál. Ano, málem.

Kouč Riley celou dobu věděl, že těsně před turnajem vyhodí po dlouhém kempu dva hráče, aby si udělal místo pro Billa Clearyho a Boba Clearyho. Bratři pracovali v pojišťovací firmě a společnost je nechtěla uvolnit pro kemp. A kdo byl ten, kdo vyletěl těsně před turnajem? Ano, Brooks. Přišel o zlato. Proto i on plánoval podobný kousek o dvacet let později. Tahle věc s týmem totiž docela zaklepe. Po dlouhých měsících spolu se emoce hodí. Probudíte se.

A ještě jedna přímá provázanost se dá najít. Do Lake Placid pak trenér Brooks vzal Davea Christiana, jehož táta Billy v týmu pro Squaw Valley zůstal.

Skončí poslední

A co se dělo v roce 1960, když těsně před turnajem trenér „zničil rodinu“? Bylo dusno. Tým hrozil bojkotem olympiády. Trenér Riley byl ale tvrdý: „Řekl jsem manažerovi, že v tom případě s sebou radši vezmeme manželky hráčů. Ve Squaw Valley je hezky,“ vykládal pak po letech novinářům. Clearyové přijeli do hodně nepřátelské atmosféry, na začátku se s nimi nikdo nebavil. Nevraživost nakonec povolila, Bill se stal nejproduktivnějším hráčem USA na turnaji.

Riley věděl, proč bratry chce. Útočník Dick Rodenhiser, kterému je teď 87 let, pak pro Boston Globe na hráčskou vzpouru vzpomínal tak, že ji ukončil kapitán Kirrane: „On řekl, že i kdyby měl hrát ve Squaw Valley sám, tak to klidně udělá. Tím ostatní zase dostal na stejnou vlnu.“

Ostatně Riley dělal s atmosférou v týmu i další pokusy. Během kempu vyrazil brankáře Jacka McCartana. Pak ho po měsíci ale vzal zpátky. Kouč pak vykládal, že to byl záměr a celou dobu věděl, že to přesně takhle provede. McCartan sloužil v armádě, takže věděl, že po něm může kdykoliv sáhnout zpátky. Tím do mužstva vnesl napětí, což přesně potřeboval. McCartan pak vychytal zlato.

Na turnaji Spojené státy neztratily ani bod. „Nikdo nám moc nevěřil. Mám pocit, že Sport Illustrated nás v prognózách zařadil až na poslední místo,“ vzpomínal Bill Cleary. Ve finálové skupině jeho tým porazil Kanadu 2:1 – to zářil hlavně brankář McCartan. „Přitom se čekalo, že jim nasypeme tak sedm gólů a bude klid,“ vzpomínal později kanadský kapitán Harry Sinden, který se časem stal trenérem a generálním manažerem Bostonu v NHL. Gólman McCartan do nejlepší ligy světa skočil hned po olympiádě.

Jeho představení hodně lákalo. Nejdřív podepsal zkušební kontrakt na čtyři zápasy s New York Rangers a uspěl. Dost se psalo o jeho zákroku proti Gordiemu Howeovi, takže on a Gump Worsley měli být dvojicí pro sezonu 1960-61. Jenže z toho nakonec sešlo, McCartanovi se přestalo dařit, za sedm a půl zápasu dostal 36 gólů. Celkem v NHL odchytal jen 12 utkání. Největší kariéru po olympiádě tak udělal útočník Tommy Williams, který v NHL odehrál 663 zápasů a stal se prvním Američanem, jenž nastřílel v sezoně 20 gólů.

Sovětský kyslík

A co se dělo v turnaji dál? Po Kanadě vyhrály Spojené státy i nad Sovětským svazem. V půlce zápasu prohrávaly 1:2, nakonec dvěma góly Billyho Christiana skóre otočily, ten druhý padl pět minut před koncem. V posledním vystoupení přejely Československo 9:4, i když dlouho to tak nevypadalo. Po dvou třetinách vedl tým s Karlem Gutem, Františkem Tikalem nebo Vlastimilem Bubníkem 4:3. Pauza před poslední dvacetiminutovkou se protáhla na 20 minut.

Do šatny USA totiž dorazila návštěva. Přispěchal sovětský kapitán Nikolaj Sologubov, který Američanům doporučil, aby ve vysoké nadmořské výšce 1 890 metrů nad mořem vdechovali kyslík, že jim to pomůže. Stalo se. Zázračný pětigólový obrat díky radě od nepřítele? Možná. „Celé se to ale jen zveličilo, protože to byla zajímavá story,“ poznamenal trenér Riley. Nejzajímavější na tom je, že Sovětský svaz nutně potřeboval americkou výhru, jinak by jel domů bez medaile. Československo nakonec padlo, takže spadlo na čtvrté místo, bronz putoval do SSSR.

Přímo na ploše převzal zlatou medaili jen Jack Kirrane. A dotáhl se tím vlastně další velký příběh, který se linul už od olympiády v roce 1948. Tehdy probíhala v USA válka mezi hokejovými asociacemi. Hráči Riley a Kirrane patřili do AHAUS a jistý Avery Brundage, šéf olympijského výboru USA a bývalý atlet, chtěl na hry dotlačit svaz AAU. Nepovedlo se mu to. V roce 1960 předával zlato právě Brundage, už jako předseda mezinárodního olympijského výboru. Medaili tedy od něj převzal Kirrane.

„Docela ironie, ne?“ užíval si pak tuhle chvíli Riley. „Stejně mi ale řekněte jednu věc. Když o nás ten bastard v roce 48 vykládal, jací jsme profesionálové, proč to neudělal i teď?“ rýpal kouč. No a dál? Vlastně nic. Československo tým porazil v neděli. Kdo musel do práce, v pondělí vyrazil. Zbytek odjel na svoje univerzity.

Z osmnáctičlenné soupisky je naživu ještě jedenáct zlatých hrdinů. Nejmladšímu Tomu Williamsovi je 79 let, nejstaršímu Dicku Rodenhiserovi 87. A dvaaosmdesátiletý Billy Christian si užíval výkony syna Davea na olympiádě 1980, pak v NHL a teď hltá vnuka Brocka Nelsona v dresu Islanders.

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud