Zdeněk Janda
11. června 2020 • 21:55

Pastrňák perlil a smekl před legendou. Proč nezdvihl trofej nad hlavu?

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když pózoval se Zlatou hokejkou, nezvedl ji nad hlavu. „Tam se dávají jenom týmové trofeje,“ pousmál se z pověrčivosti bostonský kanonýr David Pastrňák, jenž nejprestižnější tuzemské ocenění převzal počtvrté v řadě. Vzhledem k netradičním okolnostem může být první, kdo ve stejné sezoně po individuální trofeji bude usilovat i o Stanley Cup. I když ví, že bez fanoušků by to stálo za nic.



Žádné překvapení. David Pastrňák, útočník týmu Boston Bruins, se ve 24 letech už vyrovnal rekordu Jaromíra Jágra, který dosud byl jediný, kdo Zlatou hokejku ovládl čtyřikrát v řadě. „Toho si moc cením,“ vykládal držitel Maurice Richard Trophy pro nejlepšího zámořského střelce. Před novináře usedl s rouškou a bylo vidět, že se v ní zrovna komfortně necítí.

Čtvrtý triumf v řadě, co na to říkáte?
„Vážím si toho. Každá Zlatá hokejka pro mě hodně znamená. Zároveň je to inspirace a motivace do dalších sezon. To je vždycky pro mě to nejdůležitější. Jak všichni víme, neustále se chci zlepšovat. Ty jo, v roušce moc nejde mluvit! (usměje se) To je vedro.“

Když už jste to zmínil, jak často ji nosíte?
„Asi ji mám teprve podruhé na sobě. Nosím ji jen když jdu na benzínku nebo něco koupit. Předtím se to v zámoří taky nosit muselo, ale tam jsem vůbec nechodil ven.“

Bude právě tohle vítězství, kvůli mimořádným okolnostem, pro vás nezapomenutelné?
„To jo. Obrovský dík patří lidem, kteří to všechno zorganizovali. V situaci, ve které jsme, to nebylo jednoduché. Klobouk dolů. Kdo ví, jak se na to všechno budeme dívat za deset let. Doufejme, že tuhle dobu všichni společně nějak přežijeme.“

Po Jágrovi jste teprve druhý, kdo vyhrál počtvrté v řadě. Takže za rok popáté, abyste ho překonal?
„Tak určitě. (usměje se) Motivace je to velká. V tom, abych se zlepšoval herně, ale i jako člověk. Vnímám jako obrovskou čest, že jsem se vyrovnal naší hokejové legendě.“

Pošilháváte i po tom, že byste ho vyrovnal také v rekordním počtu dvanácti triumfů?
„Popravdě tohle v hlavě úplně nemám. Je to individuální cena, moc si jí vážím, ale hraju týmový sport. Myšlenky a cíle jsou právě, abych uspěl s mužstvem. Vyhrát mistrovství světa, olympiádu nebo Stanley Cup. To je to hlavní. Takže ano, Zlaté hokejky si moc vážím, ale je to pořád individuální trofej. Nehrajeme tenis nebo golf.“

Už jste si zvykl, jak je těžká?
„Byl jsem si ráno zacvičit! Abych to zvládl. (usměje se) Ne, je to těžký. Co si budeme povídat.“

Z pověrčivosti jste ji opět nezvedl nad hlavu.
„Přesně tak. Tam patří týmové trofeje. Za tím si stojím. Na tom jsme všichni hokejisti nebo fotbalisti stejně. I když fotbalisti by tu individuální trofej možná zvedli! (směje se) Takže hokejisti jenom.“

V zámoří jste vyhrál trofej pro nejlepšího střelce, už jste vstřebal radost i z toho?
„I tohle je pro mě obrovská čest. Bylo to sice za divných okolností, ale kdyby mi to před sezonou řekli, nevěřím tomu. Je to lepší o to, že se o Maurice Richard Trophy dělím s Alexandrem Ovečkinem, který to vyhrává každý rok.“

Stihl jste 48 gólů, než stopli sezonu, pořád mrzí ta nedotažená padesátka?
„Jak už jsem dřív říkal, spíš mě štve ta stovka bodů. Protože góly i rád připravím. Doufejme, že se to podaří do budoucna.“

Čtyřnásobný vítěz Zlaté hokejky David Pastrňák
Čtyřnásobný vítěz Zlaté hokejky David Pastrňák

Nelitujete zpětně, že jste v jednom utkání přihrál před prázdnou bránou Marchandovi? Kdyby ne, mohl jste se v čele osamostatnit.
„Pamatuju si to dobře, protože na led až tak často nechodím, když je opuštěná branka. To se většinou dívám ze střídačky. Bylo to proti Pittsburghu v době, kdy Marchand nedal asi dvacet zápasů gól. I když jsme profíci, někdy do té jámy spadneme a je těžké se z ní dostat. Navíc pro hráče, kteří jsou zvyklí dávat góly. Proto jsem mu to tam dal, aby si dal gól. Kdybych mu to tehdy nepřihrál, třeba by neměl v dalších zápasech sebevědomí na věci, která dělává. Je to výborný hráč. Udělal bych to znovu. Nehledě na to, že on mi to pak vrátil.“

Kdy se k vám Maurice Richard Trophy vůbec dostane?
„To nevím, ale doufám, že ve Vegas! Tam bych se chtěl po sezoně podívat na předávání ocenění. Abych viděl, jak to dělají. Pak bych to mohl porovnávat s Českem.“

Kdo si myslíte, že pro vás v rámci Zlaté hokejky bude v příštích letech největší konkurent?
„Politik Jakub Voráček! (směje se) Ne, dělám si srandu. V celé desítce jsou výborní hráči. Ale myslím si, že my Češi si přejeme navzájem. I v zámoří. Přeci jenom už nás tam není tolik jako dřív.“

Co říkáte na Dominika Kubalíka, který skončil druhý a v zámoří nasázel při premiérové sezoně třicet gólů?
„Před ním smekám. Pamatuju si přechod z evropského hokeje do NHL, což není vůbec jednoduchý. Kubalda se chytil neskutečně. Každý může říct, že hrál v útoku s Toewsem a Kanem. Ale ono taky není sranda se k nim dostat, vystřídala se tam spousta hráčů. On se s nimi zaslouženě udržel, dal třicet gólů. Spoustu z nich jsem viděl, střelecký čuch měl vždycky. Jsem za něj rád. Protože první třicítka je vždycky speciální. Dá vám to motivaci, zjistíte, co je ve vás. Pomůže vám to do hokejového růstu. Víte, že už jste to jednou dokázal, a můžete se posouvat dál.“

Pasta perlil v roušce: Ty vole, nejde v tom moc mluvit
Video se připravuje ...

NHL startuje další fázi příprav na dohrání sezony, sledujete to?
„Moc o tom nevím.“

Mohlo by se hrát jenom ve dvou městech, bez diváků. Jaké by to bylo?
„Já byl na ledě v Letňanech a nedokážu si to tedy představit. Bude to, s prominutím, na hovno. (usměje se) Všichni chceme hrát hokej, to jo, ale pauza byla tak dlouhá, že nám potrvá, než se do toho dostaneme. A bez lidí? Bude to něco jiného. Někde jsem slyšel, že se nebudeme ani moct radovat se spoluhráči po gólu, abychom nebyli tak blízko sebe. Takže nevím. Ale je taková doba, spolu to musíme překonat. Doufejme, že to zvládneme, když se to bude dohrávat, a hokej bude vypadat dobře. A hlavně že od příští sezony to bude normální.“

Kdyby to bylo na vás, dohrával byste za takových okolností sezonu?
„Já bych to chtěl dohrát. S lidmi na stadionech. Asi jako všichni.“

Na druhou stranu se vám může podařit po Zlaté hokejce vyhrát i Stanley Cup. Což je velká motivace, že?
„Jasně, je to obrovské lákadlo. Když už se to bude dohrávat, všichni budou bojovat, aby to vyhráli. Ale bude to těžký. Montreal se dostal do play off, teď se Carey Price zblázní a bůhví, koho mohou vyřadit. Všechny výhody, které jsme si vybojovali v sezoně, budou vymazané. Pojede se od nuly. Záleží, jak to každému sedne.“

Kubalík bere v anketě Zlatá hokejka druhé místo, lepší byl jen Pastrňák
Video se připravuje ...

Jste v kontaktu se spoluhráči z Bostonu?
„Po měsíci v karanténě Zdenda Chára a Bergy (Patrice Bergeron) přišli s tím, že bychom si mohli přes počítač telefonovat, abychom se i viděli. Abychom pokecali, když už to nejde osobně. Jsme taková malá rodina, spoluhráči nám chybějí. Jsme zvyklí se vídat normálně každý den. Takže je super si takhle popovídat, vidět se. Naši špičkoví lídři přišli s výborným nápadem. Každý rád zjistí, co dělá ten druhý.“

Jak vám by trvalo dlouho, dostat se do formy? Stačily by dvoutýdenní kempy?
„Uvidíme, ale nebude to lehké. Někdo je starší, takže mu to zabere víc času. Taky záleží, jak kdo si dává pauzu od ledu. Někdo z něj vlastně nesleze, já si po sezoně dávám volno čtyři týdny. Každý jsme jiný. Když vidím, co předvádím na ledě teď v Letňanech, je mi jasné, že to nebude jednoduché.“

Jak vypadaly vaše poslední týdny?
„Bylo to zvláštní. Strávil jsem většinu karantény v Americe, kde bylo všechno zavřený. Mohl jsem tedy akorát trénovat doma. Já jsem vždycky zastával názor, že nikdy nebudu mít doma posilovnu! Ale teď mi chyběla, nebudu lhát. Přitom jsem nikdy nevěřil, že něco takového řeknu. (usměje se) Takže jsem trénoval přes živé televizní přenosy. I proto jsem se rozhodl, že musím zpátky do Česka. Když slyšíte, že Švédové chodí na led, v Česku taky, a jste zavřený doma. Takže to není příjemný. Teď chodím dvakrát týdně na led, pak do posilovny. Každý den se snažím pohybovat. Golf, tenis. Ale nic velkého to není.“

Pokud byste v play off narazili na Toronto, to by se vám asi líbilo, ne?
„Jo, my si na něj věříme. Začalo to už dávno předtím, než jsem tam hrál, když před lety otočili jeden zápas v play off během deseti minut. Od té doby Toronto s Bruins prohrávalo. Takže i já si na něj věřím. Dvakrát jsme s nimi hráli, dvakrát jsme je porazili. Je to můj možná nejoblíbenější soupeř v celé lize.“

V zámoří se skloňuje vaše jméno i v souvislosti s Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Komu byste ji dal vy?
„Pro mě je to jednoznačné, nedá se ani o čem diskutovat. Za mě Leon Draisaitl. Co dokazoval v sezoně, bylo neskutečné. Všichni říkali, že hraje s McDavidem, ale ten byl skoro dva měsíce mimo, a Leon najednou hrál ještě o level výš. Za mě jasná volba.“

Ještě odbočka k reprezentaci. Mluví se o tom, že další šampionáty i olympiáda budou kvůli kolizi termínů bez hráčů NHL. Co vy na to?
„Co na to říct. Bohužel. Vždycky budu rád reprezentovat. Pokud budu zdravý, přijedu. Ale na druhou stranu jsme zaměstnanci klubů. Jestli sezona bude přes mistrovství světa, tak s tím nic neuděláme. Nebudeme moct jet, i kdybychom chtěli. Je to naše práce.“

Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »

Deník Sport, titulní strana Deník Sport, titulní stranaFoto Sport

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud