Musíme si vzít to dobré ze zemí, kde to funguje, slýcháme experty po každém dalším neúspěchu českých juniorů. No ale co přesně to je? Zatímco pět hokejových mocností má často odlišné metody výchovy budoucích superhvězd, český rybníček si chtěl vzít od každého trochu. A narazil. S čím uspěly ostatní mocnosti? Co dělají jinak v Kanadě, v USA nebo ve Skandinávii a kolik hráčů dodaly do výběru talentů v posledních 10 letech oproti Česku? Odpovědi na tyto otázky včetně připomínky nečekané, ale účinné švýcarské cesty Austona Matthewse najdete v zamčené části článku.
Český systém dlouhodobě neprodukuje tolik špičkových hráčů, juniorské výběry získaly za posledních deset let na šampionátech jedinou medaili, ubylo hráčů draftovaných z domácí soutěže. Jedním z důvodů je malá konkurence v rozmělněných ligách, taky stále chybí jasná a fungující koncepce.
Za posledních 16 let jedno překročení rozbouřených vod s názvem čtvrtfinále na juniorském šampionátu. Jinak nic. To jsou známá fakta. Stejně tak o mnohém vypovídá předvedená hra českých mladíků, kteří usilovně střeží vlastní brankoviště, zatímco američtí nebo švédští junioři tančí s pukem okolo nich. Co naplat, účinnost vybrušování hokejových diamantů u nás stagnuje, zatímco okolní svět odskakuje stále dál.
A to přesto, že i mezi jejich přístupy jsou značné rozdíly. „Naším cílem bylo vzít nejtalentovanější hráče jedné generace, spojit je a tím jim pomoci k lepšímu vývoji hokejových dovedností,“ popsal americkou cestu Scott Monaghan, šéf hokejových operací národního vývojového programu v oficiálním videu. Ve Spojených státech sdružují největší talenty do dvou společných týmů. Jeden do 17 let a druhý do 18. Oba mají společné, že mladíci nastupují proti mnohem starším protihráčům.
Když je vám v USA sedmnáct a vyberou vás do tohoto souboru, máte rázem šanci hrát proti juniorským celkům do 21 let. Výběr osmnáctiletých nastupuje zčásti proti celkům do 21 let a proti dospělým. Výsledek? Od roku 2010 dohromady 17 medailí ze šampionátů do 18 a 20 let. „Pamatuji, že jsem v patnácti letech měl možná 63 kilo. Tomu programu vděčím za mnohé. Zesílil jsem, zlepšil se,“ popsal přínosy vývojového programu Patrick Kane, trojnásobný držitel Stanley Cupu a hvězda Chicaga.
Jinou cestu razí v Kanadě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
