Sám říká, že odmala žije po kolena v tvrdé realitě. Martin Stloukal má svoje názory, které zaměstnávají i svazové funkcionáře. S Českým hokejem se kouč juniorů Techniky Brno soudí poté, co se odmítl podvolit všem trestům ve známé „tvarohové“ kauze. Jeho vyjádření provokují, lidé v branži nad některými kroutí hlavou, najde se však mnoho těch, kteří by vše podepsali. Tento rozhovor není výjimkou. „Hokej nemá výsledky deset let a dělají ho stále titíž lidé,“ nechápe.
Je ostrý na tréninku i ve vyjádřeních. Nebojí se jít do konfliktu. Jeho velké téma? To, jak Český hokej spravuje finance, včetně státních dotací. Deptá ho, do jakého stavu spadla trenérská profese. „Že někomu není hanba dávat trenérovi extraligového dorostu 30 tisíc měsíčně a ještě mu nakazovat, jak má trénovat. Třicet tisíc je dnes pokladní v Lidlu. Já nejsem pokladní v Lidlu. A nikdy nebudu!“ pálí Martin Stloukal, někdejší kouč Znojemských Orlů v EBEL.
Co vám řeklo mistrovství světa v českém podání v Rize?
„Nesledoval jsem ho, neviděl jsem jediný zápas. Svůj názor jsem napsal už před turnajem, aby mi pak někdo nemohl říci, že jsem jen číhal v zákopu a po akci z vlastního plezíru někomu okopávám kotníky. Nedíval jsem se z toho důvodu, že šlo doslova a do písmene o sranda podnik. Chápu, že se lidi dívali, fandili, jsou vyhladovělí, baží po úspěchu, probudili v sobě emoce. Ale z odborného hlediska… Někdo z expertů pravil, že náš hokej byl hnus, jiný zase, že je třeba konečně si říkat pravdu. Dovedu si představit, jak jsme tedy hráli. A na to konto si položme otázku: Proč našemu hokeji velí stále stejní lidé, kteří deset let nemají výsledky? Proč tam jsou? Kvůli čemu? Naše hokejové vedení má horší a horší výsledky, ti lidé kopou kolem sebe, jen aby u toho mohli zůstat.“
Proč se nemobilizuje v hnutí síla, která by šla otevřeně do boje? Jako před pár lety u Slováků.
„Není tu síla proto, že stávající systém je nastavený přesně obráceně. Není možnost, aby přirozenou cestou vznikala protiváha, protistrana. Stejně jako má elektrika plus a minus, vše má rub a líc. Jen v našem hokeji ne. Tady se po bolševicku táhne jedním směrem a kdo má jiný názor, je označen za pitomce, za rebela a pomatence. Karikuje se, zesměšňuje… Držme se merita věci. Proč tam ti samí lidé zůstávají, ačkoli výsledky nemají?“
Kvůli finanční motivaci?
„Samozřejmě. To je ta jediná správná odpověď. Mají z toho peníze. Takové peníze, že jim stojí u toho být, přestože jsou dlouhé roky terčem kritiky. Nutno říci, oprávněné. Nevadí jim, že jsou někdy až pro smích. Právě kvůli penězům jim to nevadí. Opusťme teorii, že to dělají z lásky k hokeji a s dobrými úmysly, to vše je vyvráceno chabými výsledky za poslední dekádu. Místo toho se opevňují, aby je nebylo možné dostat ven. To je má odpověď na to, co mi dalo MS.“
Po vašich známých kauzách se v českém hokeji cítíte jako kdo? Jako rebel? Nebo pitomec?
„Cítím se jako člověk, který byl z počátku kauz vnímán jako rebel, u někoho možná jako negativní osoba. Z dalších reakcí, které jsem získával, nabývám dojmu, že lidé mi dávají za pravdu a přáli by si razantní změnu.“
V jakém stadiu je váš právní ping pong se svazem?
„V běhu je má žaloba na Český svaz ledního hokeje, kterým jsem byl po odborné stránce dehonestován, což jsem si nemohl nechat líbit. Jsem certifikovaný odborník, výsledky mám a kroky svazu vůči mé osobě měly jednoznačně dopad na můj život. Proto jsem podal žalobu.“
Je to symbolická žaloba?
„Symbol z toho bude, až padne pravomocné rozhodnutí. Žaloba je reálný život. Musíte se bránit, nemůžete si nechat všechno líbit. Pokud jste přesvědčený o své pravdě, měl byste se za ni rvát, dýchat pro ni. To mám v povaze. A vždycky jsem to přenášel na své hráče, děti i dospělé.“
Vyčítáte hokejovému prostředí, že rebelů, jako jste vy, je málo, že spousta nespokojených sklopí uši a brblá bokem místo toho, aby šla do akce?
„To máte těžké. Skupina, která hokej řídí, dokázala za dlouhé roky vytvořit prostředí, v němž odborníci s hodnotou, vizí a vlastním názorem, za nímž si jdou, kvůli kladeným podmínkám či spíše překážkám nemohou v hokeji působit. Skončí a jdou si za jiným.“
Proč hlavně?
„Například kvůli velice nízkému finančnímu ohodnocení. Celkově systematika je velice špatně nastavena. Buďto je moc týmů, anebo jsou týmy provázané s profesionálním sportem, což je kompletně a úplně špatně. Rozhodnutí v rámci profesionálního světa má obrovský, negativní dopad na mládežnickou základnu. Nehledě na to, dlouhodobě se ukazuje, že největší talenty nám vyrůstají mimo hlavní kluby. Nečas, Svozil a tihle kluci vyrůstali na periferiích, pod kontrolou rodičů. Díky menší základně v jejich klubech bývá adresnost tréninků maximální. Efektivita se projevuje.“
Je svazový systém nastavený natolik sofistikovaně, že zabrání výborným trenérům nebo potenciálně výborným trenérům, aby se do jejich projektů zapojili, a budou si raději držet méně schopné, ale o to loajálnější, vděčnější a bezproblémové zaměstnance?
„Takhle to je. Řekl jste to přesně. Kritéria pro trenéry národních týmů mládežnických kategorií jsou daná. Na prvním místě je ovladatelnost a řiditelnost vedením. Svaz nehledá kouče s patřičnou autoritou, který by si klíčové věci dělal podle svého uvážení a na základě zkušeností. Autonomně a bez ohledu na to, zda to předsedovi svazu, šéftrenérovi nebo metodikovi bude vyhovovat. Odborníci typu Jardy Holíka se dnes k reprezentaci nedostanou, nemají nejmenší šanci. Označit to za sofistikovaný systém je asi moc silné slovo, ovšem jde o systém, vytvořený za nějakým účelem a systém ten účel jednoznačně plní a podporuje. Plno kvalitních trenérů v českém hokeji s nejvyšší licencí skončilo, založili si vlastní firmy, fungují jako manažeři ve velkých firmách. Mají pro to vlohy, ale odmítají být nástrojem něčeho, kde musí slepě poslouchat, stát v pozoru před nadřízeným a v nejhorším případě projevovat emoce či ovace směrem k němu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
