Trenéři Hradce o českém hokeji: Vychováváme průměr, žádnou špičku
Nebylo to obyčejné povídání se dvěma trenéry o extraligové sezoně. Když spolu Tomáš Martinec s Ladislavem Čihákem sedli ke stolu, debata se stáčela od Hradce k potížím, které trápí celý český hokej. Výchova se pořád motá kolem šedého průměru. „Když přímo jste u reprezentace, bije rozdíl do očí nejvíc,“ říká Martinec. „Začíná to u toho, že kluci jsou pohodlní, nepracují a neradi to slyší. Trenér, aby se z nich někdy zbláznil,“ vypálí Čihák. Další témata obsáhlého rozhovoru pro iSport Premium? Jejich pohled na aktivní hokej. Hon na cizince. A kdo z nich dvou je rapl?
Když jste sledovali Plzeň pod vedením Ladislava Čiháka, byl to hokej ve stylu „hrrr na ně“. Hradec hrál pod Tomášem Martincem hodně podobně, než jeho pravomoci převzal v říjnu 2019 Vladimír Růžička. Teď se vedení Mountfieldu rozhodlo dát Martincovi tým znovu. Do realizačního týmu dostal jako asistenta právě Čiháka, který dělal poslední tři sezony hlavního kouče. Vyznávají stejný směr, Hradec bude hodně jezdit. Připravte se na velkou aktivitu.
Pánové, jak vám to spolu v Hradci půjde?
Tomáš Martinec: „To ukáže až sezona. Kdybychom nevěřili, že nám to bude spolu fungovat, asi by nemělo smysl do toho jít. Uvidíme, co udělají situace, kdy se nebude třeba tak úplně dařit, dostaví se i nějaký stres. Teď jsme zatím v přípravě, musím zaťukat, všechno běží, jak jsme si naplánovali. Ale dá se říct, že to máte jak s hráči, parta a tým se taky ukážou ve chvíli, kdy se až tolik nedaří a musíte řešit krizovou situaci.“
Ladislav Čihák: „Já se vždycky držím toho, že trenéři mohou mít na situaci třeba odlišný názor. Ale v tu chvíli se zavřete do kanclu, v klidu si situaci rozeberete, v úzkém kruhu si řeknete svoje argumenty. Základ pak je, aby byl výstup v kabině jednotný a takový, že přinese úspěch. Hráči nesmí nikdy pocítit, že trenéři mají na danou věc jiný názor. Oni ho třeba mají taky, ale cíl je, aby byl tým úspěšný, tohle je zásadní směr. Je jedno, od koho třeba nápad vychází. Každý musí být připraven přijmout kritiku, ať hráč, tak trenér. Všechno má mířit k dobrému výsledku.“
Je fakt, že teoreticky byste k sobě pasovat mohli. Tomáš Martinec vypadá klidně, Ladislav Čihák působí občas trochu jako rapl. To do sebe zapadá, ne?
Martinec: „Ne trochu jako rapl, hodně.“ (směje se)
Čihák: „No, pěkně děkuju. (směje se) Ale my se v tom tak nějak doplňujeme. Máťa se taky dovede nasrat, já uklidnit. Někdy je to taky otočený, že Tomáše něco štve a já jsem klidnější. To je asi v pořádku.“
Ale emotivnější jste, ne?
Čihák: „Asi jo, neumím to v sobě udržet. Ale tady problém nebude. Všichni máme jeden cíl, uspět. Jen to tedy nepřijde tak, že lusknete, mávnete a je to tady. Vždycky záleží na tvrdé práci, na trpělivosti.“
Máte pod sebou docela pestrou cizineckou legii. V Hradci jsou Fini, Kanaďané, Francouz, Slováci. Proč ale volíte koncept, že jste přivedli až na Petra Kalinu pět hráčů ze zahraničí?
Martinec: „Souvisí to i s tím, že extraliga se rozšiřuje, týmů je tady hodně. Kvalita hráčů není taková, jakou bychom si představovali, tak do Česka obecně chodí víc hráčů ze zahraničí. Možná kdyby extraligu hrálo dvanáct týmů, tolik jich tady není. Pak tady máte tabulky, co si budeme povídat, trochu znevýhodňují české hráče.“
Čihák: „Trochu dost. Pojďme to říct na rovinu.“
Martinec: „Dobře, hodně je znevýhodňují, je to pravda. Finanční aspekt je dost podstatný. Co si budeme povídat.“
Když si majitel pragmaticky spočítá, jestli dát za hráče milion korun na tabulkách, plus plat a vedle má šanci, že trefí cizince na minimálně stejné úrovni, který přichází zadarmo, logicky volí variantu B.
Čihák: „Jasně.“
Martinec: „Určitě si vezmete cizince, když zvažujete takovou možnost, je to pro vás výhodnější než si brát hráče z jiného českého klubu. To je problém, o kterém se dlouho mluví. Ale neviděl bych to jenom špatně, když se trefíte, máte tady hráče, kteří naši ligu zkvalitňují a i do tréninku přinesou přístup, nasazení, kvalitu. Je dobře, že tady někteří cizinci jsou. Pořád se o tom bavíme, kamkoliv naši hráči jdou, do Finska, do Švédska, tak od nich slyšíte v rozhovorech, jak tam se pracuje a daleko víc trénuje.“
Ano, to mi hlava nebere. Copak vy nechcete tvrdou práci?
Martinec: „No, jako kdyby tady po nich nikdo tvrdou práci nechtěl. Ale venku všichni pomalu nějakým zázrakem prozřou, že jde hokej dělat taky jinak. Nasazení a přístup mohou být o level výš. Někdy nám sem přesně tuhle práci kluci ze zahraničí přinášejí. Neříkám, že vždycky, ale zase bych netvrdil, že cizinec se rovná zákonitě špatně.“
Čihák: „Pak je tady ale taky věc, kde jsou ti mladí, proč si neřeknou o místo v sestavě. Kde jsou ti talentovaní junioři?“
Teď budou zachraňovat juniorskou extraligu...
Čihák: „Kdyby tady ti silní kluci byli, každý klub je nasadí do áčka. Ušetříte, navíc je to daleko jednodušší varianta než někoho lanařit odjinud a získávat reference. Vaše kluky přeci znáte. Oni by taky měli mít cíl, aby starého hráče vyndali ze sestavy, nebo si řekli o to, ať sem nikdo z ciziny nebo z jiného klubu nepřestupuje. Každý trenér na světě, když uvidí, že má talentovaného hráče, do sestavy ho dá. To jsem si jistý. A když to neudělá, je to jen jeho chyba. Jenže kde ti kluci v Česku jsou?“
Asi nejsem sám, koho by to taky zajímalo...
Čihák: „Začíná to u toho, že kluci jsou pohodlní, nepracují a neradi to slyší. Trenér, aby se z nich někdy zbláznil. Pár jednotlivých juniorů, kteří by extraligu obohatit mohli, najdete. Ale bohužel odejdou často do zahraničí. Ale znovu, ti ostatní by měli mít motivaci je nahradit, když se po nich uvolnilo místo, sebrat si ho.“
Vy z toho nemáte pocit, že se tak děje?
Čihák: „Nemám. Když máte v ročníku tři dobré juniory, proč je nedat do áčka? Ale když nemáte v ročníku nikoho, uměle jen někoho vytahovat na čtyři minuty do čtvrté lajny jen proto, že je mladej? Ne, to nejde. Kluk na to musí mít, aby
