Mazancův život mezi Predátory. Nashville? Hokej, bary, kytara
Nebýt na druhém konci republiky v Třinci, možná by se zašel na bývalé parťáky podívat. Takhle brankáře Marka Mazance nechávají zahajovací duely NHL v Praze mezi Nashvillem a San Jose v klidu. V organizaci Predators byl čtyři roky (2013-17), v elitní soutěži odchytal 31 zápasů. „Moc kluků, co jsem znal, už tam není, ale Roman Josi je pořád kapitánem,“ říká Mazanec v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz.
S nadsázkou a širokým úsměvem říká, že se v Nashvillu, světovém centru country muziky, naučil pořádně hrát na kytaru. „Abych zabil volný čas, tak jsem se učil,“ popisuje Marek Mazanec. „Takže k něčemu bylo moje angažmá za mořem přece jenom dobrý.“
Co vám teď ve vzpomínkách naskočí, když se řekne Nashville?
„Dobrá organizace, poctivá. Všechno si dvakrát třikrát prověří, než vezmou nějakého hráče. Alespoň to takhle pár let zpátky bylo. Teď už NHL nějakou dobu nesleduji, tak nevím, jestli to platí pořád. Ale za mě, když jsem měl šanci tam být, to byla velice profesionální organizace, která si všechno prověřila a vše dělala důsledně.“
Narážíte na to, že vám před draftem dvakrát slibovali, že si vás vyberou a nic? Že to vyšlo až na třetí pokus?
„Taky. (zasměje se) Neměli moc peněz a věděli, jak s nimi musí nakládat. Nepodepsali nikoho jen tak, než dobře věděli, že si to hráč opravdu zaslouží.“
Jako kluk jste o Nashvillu věděl? Přece jenom, není to zrovna tradiční klub NHL.
„Věděl jsem, že existují, ale abych byl upřímný, já NHL moc nesledoval. Až když se začalo jednat, že bych mohl v Nashvillu skončit, tak jsem se tomu začal i věnovat. Nějaký domácí úkol jsem si udělal, když jsem tam měl jít. (usmívá se) Ale že bych to sledoval víc, to se říct nedá.“
Jaké je to město pro hokej?
„Skvělé. Parádní práci tam podle mého odvedl trenér Peter Laviolette. Ve městě probudil hokejového ducha. Přece jenom, Nashville je country město, na hokej se chodilo spíš sporadicky. Když jsem tam byl první rok (2013/14), nepamatuji, že by tam byly nějak vyprodané tribuny. Když se změnil trenér, začalo se dařit a také organizace začala dělat víc pro prezentaci klubu. Tím se začal plnit i zimák. Ten je hned na Broadwayi, kde je to samý bar, takže fanoušci to měli krásně spojené. Šli z hokeje rovnou do baru a měli pěkný večer.“
Zmínil jste country město, jak to bylo s vaší výukou hry na kytaru?
„Kytara mě bavila už dřív, ale je pravda, že v Americe jsem na ni měl víc času. Manželka musela jezdit tam a zpátky kvůli vízům. Abych zabil čas, tak jsem se učil. Takže k něčemu bylo moje angažmá za mořem dobrý.“ (směje se)
V Nashvillu jste měl raketový rozjezd, hned v první sezoně jste šel z farmy do prvního týmu a odchytal 25 zápasů, co se vám tehdy honilo hlavou?
„Měl jsem štěstí. Chvíli jsem nevěděl, že tam jsem a potom jsem chvíli nevěřil, že už tam zase nejsem. (usmívá se) Rychle se to odehrálo. Poměrně se mi i dařilo, ale byla otázka času, kdy se Pekka Rinne uzdraví, vrátí se zpátky do týmu a bude chytat. Pak tam byl Carter Hutton. Dvojka, slušně zaplacená, dobrý a stabilní gólman. Na mě bylo, abych výkony rok nato potvrdil a to se úplně nepovedlo.“
Brankáře tehdy trénoval známý Mitch Korn, jakou na vás zanechal stopu?
„Dodnes mám v hlavě cvičení, která jsme dělali. Byl to výborný trenér gólmanů, skvěle řešil detaily. Věděl, kde má gólman sílu, nesnažil se ho měnit. Spíš chtěl zdokonalovat dovednosti, které už brankář má. Za mě jen výborné vzpomínky.“
O místo jste se pak „přetahovali“ s finským gólmanem Juuse Sarosem. Byla šance ho přechytat?
„Podle mého ne. (krčí rameny) Šanci jsem jako služebně starší dostal, ale moje výkony nebyly až takové. Juusemu se dařilo dole na farmě, dostal taky šanci a využil ji. V mých očích je to fenomenální gólman, neskutečně pracovitý. I na to, jak je malý, chytá výborně. Skvěle čte hru, reaguje na puky. Opravdu výborný gólman. Zaslouženě se přese mě dostal.“
Teď už s Nashvillem do Prahy přijede jako jasná jednička klubu. Nezajdete se na své bývalé parťáky přece jenom podívat?
„Ne, máme toho dost. Navíc je to z Třince docela z ruky, tak jsem to ani do programu nezkoušel vecpat.“
Někdo po návratu z NHL za soutěží zavře vrata, někdo ji dál pečlivě sleduje. Jak jste na tom vy?
„Ještě tak dva roky potom, co jsem z Nashvillu odešel a byli tam kluci, co jsem znal, jsem zápasy sledoval. Hokejový svět je ale takový, že každý časem putuje jinam, takže moc známých už tam nezbylo. A hlavně mám doma svých starostí dost. Musím sledovat sám sebe, své protihráče, věnovat se rodině. Nemám čas koukat do telefonu, jestli někdo v NHL chytal dobře, nebo dal někdo gól.“
Pár bývalých spoluhráčů byste v týmu ještě našel, je to tak?
„Nějací tam budou určitě, ale teď fakt nevím kdo. Přiznám se, že ani soupisku přesně neznám. Vím, že tam je Juuse (Saros) a kapitánem je obránce Roman Josi. Ale jestli je tam třeba pořád stejný trenér gólmanů? Mitch Korn už tam není dávno, převzal to po něm Ben Vanderklok, ale fakt nevím, jestli tam furt je. Jak říkám, teď mám svých starostí dost.“
| 179 . místo na draftu v roce 2012 |
| 4 sezony v týmu (2013-17) |
| 31 odchytaných zápasů |
| 2,98 průměr inkasovaných gólů |
| 89,5% úspěšnost zákroků |
| 2 čistá konta v NHL |
