To je partička! Jágr je paf z Červenky. Pasta dostal padáka, v bráně žena
Pokoukání pro fajnšmekry. Jako vážně! Jen je potřeba se pořádně obléci, abyste nezmrzli. Kdo se však vydá ve správný čas na pražský Ice Rink, nemůže litovat. Na pár metrech se do sebe zakousávají Jágr, Pastrňák, Nečas, Červenka nebo Kulich se Smejkalem. Společnost snů. Ty žáby, to cítění… „Dva měsíce do začátku extraligy a Červus má formu jako blázen,“ kroutí hlavou Jaromír Jágr. Ale pozor, legenda výrazně zhubla a taky mu to jde od ruky.
Když Roman Červenka v pondělí dorazil do Pardubic, kde se oficiálně představoval jako nová výkladní tvář Dynama a celé extraligy, dostal otázku na Jágra, proti jehož Kladnu by si měl strčit hned první ostrý mistrák v půlce září. „Slíbil mi sekeru při prvním střídání,“ culil se kapitán mistrů světa.
Jen co se ve čtvrtek večer rozjela první partie 3 na 3, Jágr svou hůl hbitě nasměroval na Červenkovy ruce. A za chvíli znovu. Až je někdejší parťák z Omsku roztáhl od sebe na znamení, že tohle je faul. I při tréninkové srandě. V lize by byl stopro. Takže bacha, Jardo… „Néééé,“ protestovala ikona s osmašedesátkou.
Mimochodem, kosa na zimáku je taková, že Jágr celou hodinu na place tráví v černé zimní značkové bundě s kapucí, již nafasoval při poslední slavné návštěvě Pittsburghu. Na teplákách má pak izolačkou přikurtované chrániče nohou, vyhlíží zajímavě.
Co je hlavní, s mladými esy se může rovnat. Bez přehánění a sentimentu. Jezdí mu to, rychle reaguje na změny směru, periferní vidění jej neopouští. V jednu chvíli si výborně a efektně obhodí i Červenku. Na jedné straně si řeknete, že o nic nejde, ale bacha, v daný moment na ledě si nikdo nic nedaruje, šikovnost a částečně i ješitnost vítězí. Nechcete být za ňoumu, v takové společnosti rozhodně ne.
Pozor, Jágrova poslední sezona může dopadnout fakt zajímavě. Když svůj úsudek na něj vybalíte – že je vážně v šejpu – jen mávne rukou. „Ále…“
Humor mu však neschází. Jakmile k němu zamířil dotaz, kde je zrovna absentující David Pastrňák, suše odvětí: „Minule byl z nás nejslabší, tak dostal padáka,“ roztáhl doširoka rty. Ve své trojce měl Martina Nečase a jednoho z Červenkových kamarádů, výborného zahraničního hokejistu.
Velké překvapení čekalo v brance. Dotyčný s sebou pěkně mrskal a kradl jisté góly. Pardon přišlo po pár vteřinách, žádný dotyčný, nýbrž dotyčná. Člověk musel chvíli pátrat, ovšem pak se dovtípil. Ano, Michaela Hesová, v 18 letech velký talent ženské reprezentace.
Lilo z ní, protože střádala jeden zákrok za druhým, ovšem ten spokojený výraz, když si dala na chvíli šlofíka… „Pro mě je to obrovský objem kondice,“ líčila. „Je to stejné jako bych si šla sednout na airbike a jela na něm čtyřicet minut v kuse. Myslím, že příští týden na repre srazu budu víc než dobře připravená,“ usmála se sympatická a šikovná hokejistka. „Je úplně super, moc jí to jde,“ pokyvoval hlavou Červenka a cenil si, že v brance nestojí figurína, ale chobotnice, v nadsázce řečeno.
Vytvoření téhle skupiny jde hlavně za ním a za Jágrem. Původně si 38letý útočník zařídil ledy pro sebe, ovšem během pár dnů se z toho vyklubalo pravidelné hvězdné setkání. „Jeden den jsem se o tom zmínil před Džegrem a hned se ke mně přidal,“ smál se Červenka. „Bavili jsme, že by bylo fajn si zatrénovat spolu. No a postupně se to nabalilo a chodí víc lidí. Pasta byl jednou, bude příště. A je super, že se přidal i Neči,“ potěšil jej nástup renomovaného útočníka. „Určitě je to zábavnější si zahrát, než kdybych tu jenom bruslil. Má to úroveň i tempo. A určitě nikdo nechce prohrát, takže se přitom i dost hecujeme.“
I Červenkovi se líbí, jak za to vzal jeho bývalý souputník z Omsku a nároďáku. „Na Jardovi je vidět, jak maká, určitě se chce na sezonu skvěle připravit. Ale to já taky,“ mrknul nakonec.
„Dává se ready na sezonu, zhubnul dost kilo a vypadá fakt ve formě,“ nemohl si nevšimnout Martin Nečas, jehož čeká arbitráž ohledně nové smlouvy v Carolině. Na sezonu už dře na suchu i na ledě. „Při večeru se takhle sklouznout je ideální. Je v tom zábava i trocha fyzičky, protože se nezastavíme…“
Tak zase příště, pánové a dámo.
