Nejmocnější: Antonín Charouz

Jak jsme postupovali

Při vybírání nejmocnějších lidí v českém hokeji jsme postupovali, stejně jako naposledy před dvěma lety, především podle tří následujících kritérií: kdo jaký má vliv, kolika disponuje penězi a kdo jak je populární. TOP 50 nejmocnějších >>> A jak už to tak ve světě bývá, největší vliv má ten, kdo má peníze. Proto se nahoře v žebříčku objevují především podnikatelé, které veřejnost sice moc nezná, ale do hokeje pumpují spoustu peněz, takže si mohou diktovat. Ale nejde vždy jen o peníze, ale i o popularitu. To je třeba případ hokejového fenoména Jaromíra Jágra. V Česku je tak populární, že jeho slovo má obrovský dopad. A to i bez toho, aby dění v hokejovém zákulisí nějak záměrně ovlivňoval.

„Samozřejmě mě to těší,“ říká čtyřiapadesátiletý podnikatel. Přestože o sobě Charouz tvrdí, že jeho hlavním sportem zůstává motorismus, v hokejovém prostředí má téměř neotřesitelné postavení.

Ovládá společnost BPA, která už nevystupuje pouze v roli marketingového partnera extraligy. Před podpisem leží smlouva s hokejovým svazem. Ta by měla do prázdné pokladny napumpovat více než 400 milionů korun. A tím výčet aktivit nekončí.

Drží si strategický balík akcií ve Spartě a dost výrazně vstoupil do volby nového předsedy svazu. Za patnáct let, co se v hokejové sféře pohybuje, se tak vypracoval do role všeobecně uznávané autority.

Upřímně, překvapuje vás, že jste považovaný za hokejového vládce?
(usměje se) „Možná trochu ano. Myslím si, že je to hodně ovlivněné tím posledním hlasováním ohledně nového předsedy svazu. A já se přiznávám, že jsem opravdu lobboval za Tomáše Krále. Takže to mohlo ovlivnit určitý pohled na moji osobu. Víte, musím bohužel konstatovat, že předchozí předseda, pan Kulhánek, nic nepřinesl. Hokej potřebuje silného šéfa a člověka, který do něj vnese řád, který mu trochu chybí. A také peníze, bez nichž se hokej neobejde.“

Ještě před volbou byla situace dost nepřehledná. Vlastně se dá říci, že ani nebyl vidět skutečně silný kandidát. Přemýšlel jste dlouho, zda podpořit právě Krále?
„Pro mě byli ve hře v podstatě jen dva kandidáti. Ten první byl Petr Bříza, kterého navrhla Slavia. Já bych si ho totiž nikdy nedovolil navrhnout, protože bych to vnímal jako určitý střet zájmů. Nicméně, když ho Slavia zmínila, tak jsem o něm vážně uvažoval. Jenomže Petr sám řekl, že chce zůstat ve Spartě a že se zatím necítí na to, aby takovou funkci dělal. Že je prostě ještě elév z hlediska bafuňářské činnosti. Sice nevylučuje, že někdy v budoucnu by na to kývl, ovšem nyní na to nebyla vhodná chvíle. No a můj druhý kandidát byl Král. Z toho vyplývá, že to z mé strany nebylo žádné dlouhé rozvažování. Tomáše totiž znám hodně dlouho. Kdysi u nás dokonce i závodil. Umí anglicky, je z hokejového prostředí, navíc je velmi dobrým právníkem. A také souhlasil, že se bude věnovat jen hokeji.“

Řekl jste, že jste měl dva kandidáty. Jméno Bříza není ve vašem případě, jako spoluvlastníka Sparty, těžké pochopit. Zajímalo by mě ale, jak jste dospěl ke Královi?
„V podstatě mě oslovil pan Gut s tím, že by chtěl, aby to byl právě Král. A hlavně, já Tomáše znám dlouho. Je to právník, pracovitý člověk. Než proběhla volba, měl jsem dané jasné podmínky. Aby ten člověk uměl anglicky, aby se hokeji naplno věnoval a aby dal jasné závazky, co chce hokeji dát. To Tomáš splnil.“

Měl jste přichystanou i záložní variantu, kdyby Král funkci také odmítl?
„Pro mě byl záložní variantou Bříza. (přemýšlí) Takže jsem vlastně nic v záloze neměl. A jak vidíte, ani k tomu 2009 nedošlo. Král řekl, že do toho chce jít.“ (usměje se)

Objevily se hlasy, že byste se na svazového šéfa hodil i vy. Taky vás to napadlo?
„Ne, ne. Já na to nemám čas! (razantně) Ale je pravda, že jsem to taky slyšel. Jenomže to bych musel přestat nejen závodit, ale i se o závody starat. Funkce hokejového předsedy potřebuje člověka, který to dělá naplno.“

A co do budoucna? Za volantem přece nebudete sedět věčně.
„Nikdy neříkej nikdy, ale já jsem pořád spíš závodník než hokejista. Hokeji však budu pomáhat, co budu moct. Teď se třeba podepsala marketingová smlouva mezi BPA a svazem. A tam nás čeká strašně moc práce, ani si to všichni neuvědomujeme. Za poslední roky se totiž nic neudělalo.“

Není tajemstvím, že svazové finance jsou v dost žalostném stavu...
(skočí do řeči) „V hokeji se musí udělat inventura. Je tam velké minus. A to byl také důvod, proč jsem nevolil Kusého. Vždyť je to člověk, který byl při tom, ať už jakkoli, a navíc ještě říkal, že stejně hokej vedl, že Kulhánek nic nedělal. Tak se tedy ptám, proč se hokej dostal do takových problémů?“

Platí, že svaz si přijde za rok na více než sto milionů korun?
„Myslím, že Tomáš Král to už prozradil. Smlouva je na čtyři roky za 440 milionů korun.“

Kdyby nepřišla tahle finanční injekce, hrozil by svazu bankrot?
„To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Pro nás je teď důležitější, aby BPA sehnala sponzory. Dali jsme si závazek a nebude to jednoduché. Hlavně ten první rok. (odmlčí se) Víte, udělal jsem to vlastně proto, že všichni říkali: teď jste tam pomohli Královi, tak se předveďte. Nechtěl jsem ho (Krále) v tom nechat samotného.“

Marketingovým předchůdcům, ať už to byl Teleaxis či svazové firmě ProHockey, se nedařilo pokladnu naplnit. Zvládne to BPA?
„BPA přišla do hokeje před čtrnácti lety. A v extralize tehdy taky nebyly žádné peníze. A dnes? I když slyším různé výkřiky, jak to děláme špatně, je to spíš závist. Podle mě to BPA dělá dobře. Díky ní je hokej tam, kde je. A hlavně není tam, kde fotbal. Myslím tedy extraligu. Podívejte se, jaká máme práva, jak máme zpracovanou televizi, hlavní sponzory. To ve fotbale není. A to už ani nemluvím o těch skandálech ve fotbale.“

V hokeji je nutná inventura, což jste sám prohlásil. Jak si tedy svaz stojí po ekonomické stránce?
„Představoval jsem si to lepší. (usměje se) Čísla vám neřeknu, ale není to ideální. Na druhou stranu to určitě není kritické. A navíc smlouva je daná, takže bych mohl říci, že problém teď nemá svaz, ale BPA.“

Pojďme k extralize, v níž se jako spolumajitel Sparty také dokonale vyznáte. Před dvěma lety jste tvrdil, že z BPA do hokeje teče kolem 140 milionů korun. Můžete říci, kolik to dělá dnes?
„Nemůžu říkat přesná čísla, na to jsou smlouvy. Ale není to zanedbatelná částka. Snažíme se držet přísun financí na podobné úrovni jako před dvěma lety. Každý rok se tedy suma zvyšuje na základě inflačního koeficientu. Je nutné si ale také uvědomit, co se dává přímo do extraligy a co na další projekty s ní spojené. Jako jsou Hokejová jednička, Tipsport Cup či reprezentace.“

Pokud vím, tak se chystá podpis i nové smlouvy s Českou televizí. A znovu přidám číslo z loňského roku, kdy BPA získala za vysílací práva na extraligu kolem 20 milionů korun. Budete usilovat o navýšení této částky?
„Nová smlouva bude daleko výhodnější pro Českou televizi tím, že za jeden přenos zaplatí menší peníze. To znamená, že odvysílá daleko víc přenosů, čímž se jí průměrně jeden přenos zlevní. Zaplatí o maličko víc, ale za minutu vysílání zásadně méně.“

Ne ve všech projektech jste ale byl úspěšný. Nepovedlo se vám udržet při životě model uzavřené extraligy, tedy přesněji stanovených licenčních podmínek. Cítíte to jako osobní prohru?
(přemýšlí) „To byla jedna z cest, jak snížit náklady v hokeji. Protože v současné době jsou vysoké a kluby, firmy na to prostě nemají. Osobně si nemyslím, že je ta záležitost úplně dořešená, řekněme mrtvá. Také nejsem přesvědčený o tom, že všechny věci byly rozhodnuté správně. Víte, nejvíc mě mrzí, že se to vztáhlo na problém se Vsetínem, že jsme ho tím chtěli dostat z extraligy ven. Přitom ten problém si vytvořili oni sami (Vsetín), což do dneška nepřiznali.“

A stejně tak jste neuspěl s myšlenkou zveřejňování hráčských platů.
„Ale svůj názor jsem nezměnil. Nemám problémy s tím, aby se platy zveřejnily, naopak bych to uvítal. Mně totiž schovávání čísel hrozně vadí.“