Během mistrovství světa, které si podmanil, zamyšleně pročítal seznam držitelů Zlaté hokejky. Ta hvězdná jména, elitu české historie. A tušil, že tentokrát by to mohlo vyjít. V sobotu v Karlových Varech, ve svém rodném městě, si Tomáš Vokoun pro sošku opravdu došel.
| Tipy osobností za 2. polovinu ankety |
| VLADIMÍR RŮŽIČKA kouč mistrů světa 1. Vokoun, 2. Plekanec, 3. Jágr, 4. Krejčí, 5. Blaťák, 6. M. Michálek, 7. Červenka, 8. T. Kaberle, 9. Fleischmann, 10. Eliáš JOSEF JANDAČ reprezentační asistent 1. Vokoun, 2. Plekanec, 3. Židlický, 4. Kaberle, 5. Jágr, 6. Krejčí, 7. Fleischmann, 8. Prospal, 9. Eliáš, 10. Červenka ROBERT ZÁRUBA komentátor ČT 1. Vokoun, 2. Krejčí, 3. Plekanec, 4. Červenka, 5. Židlický, 6. T. Kaberle, 7. Jágr, 8. Fleischmann, 9. Straka, 10. Sedláček |
„Cením si toho, že moje jméno bude vyryté na jejím podstavci,“ vykládal upřímně za týden čtyřiatřicetiletý brankář.
Seděl mezi Jaromírem Jágrem a Tomášem Plekancem, dvěma útočníky, kteří v anketě skončili za ním. Občas zamrkal očima zarudlýma od alergie (a slavení po návratu do Česka), odkašlal si. A co chvíli pokukoval po trofeji, postavené před sebou na stole. „Je opravdu hodně těžká, je pravda, co se o ní říká. Těžší než ji odnést ale určitě bylo získat titul mistra světa,“ spustil Vokoun, nový král českého hokeje. Suverénní král.
| Zlatá hokejka 2010 | |
| 1. | Tomáš Vokoun 1076 bodů |
| 2. | Jaromír Jágr 804 |
| 3. | Tomáš Plekanec 802 |
| 4. | David Krejčí 570 |
| 5. | Roman Červenka 409 |
| 6. | Tomáš Rolinek 379 |
| 7. | Dominik Hašek 306 |
| 8. | Tomáš Kaberle 286 |
| 9. | Tomáš Fleischmann 249 |
| 10. | Martin Straka 184 |
Poslední dny jste odevšad slyšel, že jste favoritem na zisk Zlaté hokejky. Jak moc jste tedy byl během večera napnutý?
„Samozřejmě jsem tušil, že jsem kandidátem na vítězství. Po polovině hlasování jsem byl na prvním místě, mistrovství světa na konci mi ještě hodně pomohlo. Na druhou stranu, v historii Zlaté hokejky už došlo k mnohým překvapením. Tím nechci říct, že kdyby vyhrál Jarda Jágr, nebo Tomáš Plekanec, že by to bylo překvapení. Tomáš měl fantastickou sezonu v klubu, hraji proti němu dost často, takže jsem ho dost bedlivě sledoval. Jarda vyhrál už mnohokrát. Člověk nikdy neví, můžete něco předpokládat, ale výsledek není nikdy zaručený. Kdybych nezvítězil, určitě bych nebyl v šoku. Slyšeli jsme i názory expertů, kteří volili Jardu a já s nimi plně souhlasím. Jarda našemu mužstvu na mistrovství ohromně pomohl. Měl obrovský podíl na našich zlatých medailích.“
Týmové úspěchy už jste nějaké posbíral, v čem je výjimečný váš první individuální?
„Vzpomínám si na jednu věc. Ne, že bych nad tím nějak hloubal, ale na mistrovství světa jsme dostali do rukou guide pro novináře, kde byli na jedné stránce vypsaní vítězové Zlaté hokejky. Pročítal jsem si je, je to neuvěřitelná spousta skvělých hráčů ve svých érách. Považuju si, že ještě hraju v době, kdy máme v hokeji obrovské velikány, nejen proslavené v Česku. Jde o hráče, kteří vyhráli ta největší světová ocenění. A strašně moc si cením toho, že jsem teď mohl jednou porazit Jardu Jágra nebo Dominika Haška. To se mnoha lidem nepodaří.“
„Tak to asi ne… (usmívá se) Určitě jsem ale rád, že moje jméno může být vyryté na téhle trofeji.“
Nelze si nevšimnout vašich červených očí. To je od dojetí, nebo od alergie?
„Je to od alergie, jsou tam ale i další důvody. Částečně je to i od dojetí, ale hlavně od té alergie. I když jsem na to dřív nikdy netrpěl, letos sotva jsem dorazil do Česka, se mi spustila nějaká senná rýma.“
A prozradíte ty jiné důvody?
„Tak… Ve čtvrtek jsme měli setkání u premiéra a večer jsme si s klukama trochu vyšli. (ostatní se začínají smát) Ale dnes už je to opravdu hlavně o té alergii.“ (usmívá se)
Ta vycházka, to byl zase trénink na přirozenou ochranu proti skákání rozjařených spoluhráčů po vítězství, o níž jste mluvil na pódiu?
(opět se usměje) „Jo jo, přesně tak. Připravuju se poctivě na to, kdyby to příští rok zase vyšlo.“ (Vokoun při předávání řekl, že má oproti jiným brankářům díky lásce k pivu kolem sebe vytvořenou ochrannou vrstvu, nevadí mu proto tolik, když na něj naskáče celý tým.)
Během sezony jste se nesčetněkrát zapotil. Jak to bylo během vyhlašování, když k vám zamířil zpěvák Štefan Margita s mikrofonem?
„No, to jsem se zapotil taky hodně. Jarda (Jágr) to na mě chtěl galantně přesunout, ale já jsem teda vůbec nespolupracoval. V tu chvíli jsem se hodně tulil k manželce, začal jsem se hodně potit. Zpívání ani jednomu z nás moc nejde… Teda, to je jenom můj názor. Jarda s tím nemusí souhlasit.“ (vedle sedící Jágr se směje: „Počkej, mně to přece jde!“)
Konečně jí zase má! Tomáš Vokoun se po vleklých lapáliích zase dostal ke zlaté medaili z mistrovství světa. • Foto Michal Beránek, Sport
Máte teď doma vyhrazené speciální místo na sošku?
„Já své trofeje moc nevystavuju, nepotrpím si na to. Pro mě je nejcennější to, že tam moje jméno bude vyryté. Hned vedle takových borců, kteří to vyhráli přede mnou. To je pro mě největší ocenění.“
Jak se vám poslouchá chvála ze všech stran? Třeba od Jaromíra Jágra, který prohlásil, že bez vašich výkonů na šampionátu by se třeba vůbec nedostal do elitní desítky?
„Určitě jsem za to rád, to bez debat. A co se týká podílu na mistrovském titulu… Já bych tu teď taky neseděl, kdybych nejel na mistrovství světa. Jsem přesvědčený, že nějaký podíl tam ode mě byl, ale použiju tu oprášenou frázi, že úspěch byl týmový. Teď tu totiž mohl klidně sedět třeba Tomáš Rolinek za to, co předvedl na mistrovství světa. Myšlenka za slovem tým je taková, že lidi toho spolu dokážou víc než jeden člověk sám. A to přesně na mistrovství platilo. I přesto, že se mužstvu nevěřilo a výsledky nebyly podle našich představ, dokázali jsme pak porazit i papírově silnější soupeře.“
„Pro to, abych měl tuhle cenu (mrkne na sošku Zlaté hokejky), určitě. Samozřejmě. A kromě toho, že jsme v Německu udělali obrovský úspěch a já si odvezl skvělé zážitky, nejen sportovní, hlodalo ve mně předtím i zklamání z Vancouveru. Náš tým tam měl velkou sílu, ale bohužel se nám nepodařilo přenést ji v tu pravou chvíli na led. Ten pocit jsem chtěl něčím přebít.“
Zlatou hokejku jste získal ve svém rodišti. Kdo z vašich blízkých byl přímo u toho?
„Nejbližší rodina tu byla se mnou. Oni mají taky obrovský podíl na tom, že jsem tuhle cenu měl možnost získat. A dokonce mám přímo tady v Puppu (hotelu) kamarády z oboru, nedaleko odsud jsem se totiž učil kuchařskému řemeslu. Narodil jsem se tu, žil jsem tu dlouhou dobu a mám ve městě i spoustu kamarádů, s nimiž jsme hráli hokej od úplných začátků. Je velice příjemné získat tohle ocenění právě tady.“
Je tohle skutečná tečka za úspěšnou sezonou?
„Pro mě to tak je, člověk by neměl moc žít minulostí. Určitě to bylo krásný a budu mít na tuhle sezonu krásné vzpomínky. Nejen na tohle, ale i na zmiňovaný Vancouver, který se sice za úspěch nepovažuje, ale byl to krásný zážitek, hrát v Kanadě na olympijských hrách. Aspoň co nás nechali zahrát si těch pár zápasů v hlavní hale. Čtvrtfinále, které jsme hráli v té malé, už tak skvělé nebylo. V té sezoně bych ale zpětně určitě nic neměnil, je už čas myslet na tu budoucí. Je to moje práce, musím se začít zase připravovat.“
