Jiřík: Nahrávka s Holíkem byla zneužita

Ač zřejmě nechtěl, bývalý reprezentant a první Čech v NHL pomohl dát věci do pohybu. Vznikla tak pořádná aféra.

„Žil jsem v domnění, že to pro mě skončilo před osmi lety. A najednou tohle. Má nahrávka byla zneužita. A to mě na všem nejvíc štve,“ tvrdí Jiřík, jenž si je jistý, že Holíkova nedělní hospitalizace s kauzou nemá co do činění. „To s tím určitě nesouvisí. Mluvil jsem s jeho bráchou Jirkou, který má o něm podrobné informace.“

Přesto, neříkáte si, že by bylo lepší, kdyby se nic nerozvířilo?
„Já určitě. Tu kauzu jsem nevyvolal. Mě by naopak moc zajímalo, kdo tu moji nahrávku poslal dál. Tu pásku mám pořád u sebe doma. Akorát, když měl osobní válku Augusta s Holíkem, tak mi Aušus volal, že by tu nahrávku chtěl slyšet. Že existuje, věděl od lidí ze svazu. A protože nemám diktafon, tak jsem mu ji půjčil a on mi ji za čtyři dny vrátil. Jinak je stále u mě. Proto jsem velice nemile překvapený, kde všude se nahrávka objevuje. Nikdy by mě nenapadlo, že po osmi letech z toho bude taková aféra.“



Vážně ne?
„Jak už jsem vám říkal. Když jsem si před těmi léty zajistil nahrávku, pustil jsem ji pouze Karlu Gutovi (tehdejšímu předsedovi svazu). Povídám: ‚Karle, já nechci Jardovi ubližovat, nemíním dělat hokeji ostudu. Tady si poslechni, jak to chodí, a udělejte něco, aby se to neopakovalo. Aby se na tvorbě nominace nepodílel jenom trenér, ale i nějaká komise.‘ Tím to pro mě tenkrát skončilo. Uplyne osm let a já na to koukám jak… Nevím, co bych k tomu měl víc říkat. A hlavně už nechci.“ (naštvaně)

Já vám rozumím. Na druhou stranu si stačilo možná uvědomit, že nahrávku poskytujete Josefu Augustovi, v podstatě Holíkovu nepříteli. Nenapadlo vás, jakou motivaci by s takovým „zbožím“ mohl mít?
„Josef si tu kazetu půjčil s tím, že si ji poslechne. Já bych mu to pustil u sebe doma, ale neměl jsem už k dispozici diktafon. A říkal jsem si, že je to věc těch dvou. Věc, která mě vůbec nezajímá. Zvlášť po tolika letech. Od pana Krále (prezident svazu) jsem se dozvěděl, že kopií je několik. A nad tím mi rozum zůstává stát.“

Slavní hokejoví bratři Jaroslav (vlevo) a Jiří (vpravo) Holíkové pokřtili 28. února na stadionu v Havlíčkově Brodě svému kolegovi Janu Suchému (uprostřed) jeho biografickou knihu Souška autorů Davida Lukšů a Aleše Palána. • ČTK

Nahrávka putovala po republice, málokdo však rozeznal váš hlas. Pouze se vědělo, že v záznamu hovoří Jaroslav Holík. Až rozhovor Sportu s Janem Platilem vše objasnil…
„Proto říkám, že mě celá akce překvapila a jsem z toho naštvanej. Žil jsem celou dobu v domnění, že to pro mě skončilo před osmi lety. A najednou tohle. Má nahrávka byla zneužita. A to mě na všem nejvíc štve. Rozhodně mi to není příjemný. Nemám rád tyhle anonymní akce.“

Jste nazlobený na Josefa Augustu?
„No tak… (přemýšlí) Víte, to je jeho věc. Tohle si každý musí vyjasnit sám se sebou. Já Jardovi nechtěl udělat ostudu, znal jsem se s ním strašně dlouho, hráli jsme spolu. Tak to mělo skončit.“



Pravda, s Holíkem jste kdysi měli k sobě blízko. Ohromně jste zabodovali před národem, když jste si v dobách totalit přelepili na dresu hvězdu na státním znaku před utkáním se Sovětským svazem. Mrzí vás, že teď mezi vás vstoupila aféra?
„To mícháme hrušky s jabkama. Já osobně s Jardou nikdy žádnej problém neměl. Proto jsem si nepřál, aby mu z té nahrávky vznikly nějaké problémy. Na druhou stranu, Jarda si kolikrát pustil pusu na špacír, až jsem párkrát i já musel skřípat zubama. Říkal pořád, co by se mělo dělat, jak by se to mělo dělat, co je všechno špatně. Nesouhlasil jsem, ale nechal jsem si to pro sebe.“

Když to vezmu z jiné stránky, v té nahrávce v podstatě nabízíte Holíkovi dohodu o úplatku. Necítíte sám jisté provinění?
„Ne, ne. Tak to nebylo. Počkejte, to bychom se do toho příliš motali. Ten impuls přišel od Jardy, mě by ve snu nikdy nenapadlo, že to takhle může být.“

Takže jste měl jasné indicie, že Holíkovi jde o peníze za Platilovu nominaci, a nahrávkou telefonátu jste chtěl mít zdokumentované jeho plány?
„Přesně tak. Přesně tak.“