Doma má osm zlatých medailí – tři z olympijských her, pět z mistrovství světa. Po konci kariéry se chystal vrátit mezi britské mariňáky. Místo toho 38letý bývalý veslař Pete Reed řeší jiné starosti. Po náhlé míšní mrtvici je od hrudníku dolů ochrnutý. „Bude to zázrak, jestli ještě někdy budu chodit,“ řekl britský sportovní hrdina v prvním otevřeném rozhovoru po události, která mu změnila život. Kamerám BBC se ale svěřil, že se sportem i navzdory nepřízni osudu nehodlá končit.
V úterý 3. září, jen tři dny poté, co absolvoval trénink s britským královským námořnictvem, nakráčel Pete Reed do nemocnice. Téměř dvoumetrového obra, který ve Spojeném království proslul jako veleúspěšný veslař, trápila bolest na hrudi, ztrácel cit v nohou a nebyl dokonce schopen se ani vymočit. Lékaři mu diagnostikovali menší míšní mrtvici a nechali si ho v nemocnici na pozorování. Po dalších třech dnech při obyčejné procházce po areálu bolest udeřila znovu.
„Nic takového jsem nikdy necítil,“ svěřil se Reed v rozhovoru pro BBC Sport. K bolestem hrudníku se přidala záda, nohy postupně vypovídaly službu. „Vrátil jsem se do postele, moje partnerka Jeannie mi držela nohy nahoře a já se je snažil rozhýbat. A najednou už to nešlo. Po 45 minutách, co se bolest rozšiřovala od nohou nahoru, jsem se najednou nemohl hnout,“ popsal zhoršení stavu, který jej upoutal na vozík, ochrnutého od hrudníku dolů.
Reed do té doby vypadal jako neporazitelný polobůh. Téměř dvoumetrová hora svalů má doma tři zlaté medaile z olympijských her, dalších pět z mistrovství světa. Populární veslař o sobě rád mluvil jako o „hříčce přírody“, v roce 2006 mu naměřili nejvyšší kapacitu plic na světě – 11,68 litru. Během pár chvil se ale jeho život obrátil naruby kvůli vzácné míšní mrtvici, porušení přísunu krve do míchy.
„Když pomalu odešla bolest, pokusil jsem se posadit. Chytil jsem se stran postele a snažil se vstát, ale přepadl jsem jako hadrový panák. To bylo dost strašidelné,“ řekl o prvních momentech po osudové chvíli. V nemocnici navíc prodělal meningitidu a infekci v močovém měchýři, stále zůstává ochrnutý od hrudníku dolů, jediné, s čím v této oblasti může hnout, je palec na noze.
Je reálné, že se mu mobilita alespoň částečně vrátí. „Ale jestli budu ještě někdy chodit, bude to zázrak. Můžu se snažit jak chci, ale už se to asi nepovede,“ sdělil upřímně. „Je těžké to přijmout, ale budu rád za každý pohyb, který budu moct udělat. Musím být realista, ale zároveň myslet pozitivně a hlídat si emoce.“
O Reeda se právě starají specialisté v Salisbury, pak jej čeká vojenské rehabilitační centrum ve Stanford Hall. Jeho kalendář je stále plný, jen místo několikahodinových tréninků na vodě i v posilovně se teď úspěšný veslař probírá konzultacemi se specialisty a návštěvami. Přišli se podívat i bývalí kolegové z veslařského týmu, včetně někdejšího kouče Jürgena Gröblera. „Nikdo mě nezná lépe než Jürgen. Viděl mě na mém fyzickém maximu, tak pro něj bylo těžké mě najednou sledovat na vozíku,“ řekl Reed.
Olympijský šampion si váží přípravy, kterou mu náročný život olympionika dal. „Nic pro mě teď neznamená víc než myšlení sportovce,“ řekl trojnásobný vítěz olympijských her. „Dřív jsem šel po zlaté medaili. Věděl jsem, jaký je cíl, kde budu závodit, že můj standard je být o sekundu nebo dvě rychlejší, než je světový rekord. Teď je takovou laťkou možnost znovu chodit, vrátit se k mému dosavadnímu životu a pracovat pro námořnictvo,“ vytyčil si.
38letý Reed má před sebou dlouhou cestu, ať už co se týká fyzické rehabilitace, tak psychického vyrovnání se svým stavem. „Vím, že jsem odvážný, někdy možná až tvrdohlavý. Když se teď vydám do města, obrubník chodníku pro mě najednou bude překážkou. Můžu se zvednout a přejít ho? V tuhle chvíli ne. Ale naučím se s tím vyrovnat. Chci se vrátit tak blízko k mému dosavadnímu životu, jak to jen bude možné. Obrubník je pro mě teď překážky, a já se chci dostat do bodu, kdy žádné překážky zase nebudou existovat,“ vyhlásil statečně v otevřené zpovědi pro BBC.
A nevylučuje ani návrat mezi aktivní sportovce. „Nebudu lhát, poměrně brzy jsem začal přemýšlet o paralympiádě. Už jsem si hledal všemožné sporty a klasifikace,“ svěřil se. Veslování, které tolikrát dobyl, je kvůli nedostatku kontroly nad středem těla bohužel mimo hru, Reed ale přemýšlí o oštěpu či lukostřelbě. „Paralympiáda se teď zdá jako sen. Ale mám tři olympijská zlata a taky jsem si nikdy nemyslel, že je vyhraji, tak proč ne. Reprezentovat britský paralympijský tým by bylo super.“
