Legenda Ali: Tréninkový maniak s železnou vůlí, který pro box žil i umíral
Před šedesáti lety se touto dobou chystal na olympiádu v Římě, kde pak suverénně vybojoval zlatou medaili. Ten Největší! Když se ve světě boxu zmíní toto označení, každý ví, o kom je řeč. Muhammad Ali zpropagoval svůj sport jako nikdo před ním, navíc měl mimořádný přesah i mimo ring. Stal se doslova ikonou své doby. Nic z toho by se ale nestalo, kdyby nebyl hlavně skvělým sportovcem, který bral svou disciplínu mimořádně vážně. Doslova žil v tělocvičně a dokonce pil speciální „lektvar“ pro pevné zdraví.
K boxu se dostal ve dvanácti letech, když mu ukradli kolo. Případ totiž řešil policista, který provozoval boxerskou tělocvičnu a nabídl malému naštvanému chlapci, aby u něj začal trénovat. Už mezi amatéry si pod původním jménem Cassius Clay vydobyl respekt. Vyhrál 100 ze 108 zápasů a v roce 1960 se stal olympijským vítězem v polotěžké váze. Následně pokračoval jako těžká váha v profiboxu.
Deset let nezažil Muhammad Ali porážku. Až v roce 1971 jej na body překonal Joe Frazier. O pět let později Ken Norton. Na sklonku kariéry inkasoval Ali ještě tři porážky, ale to už se u něj začala pomalu projevovat Parkinsonova choroba. Za jednadvacet let stihl coby profesionál vyhrát 56 zápasů. A všechny fascinoval svou rychlostí.
Mezi boxerskými komentátory bylo ale hodně kritiků, kteří tvrdili, že je sice rychlý, ale jeho údery nemají žádnou sílu. Když však dokázal ukořistit pás šampiona z rukou tvrďáka Sonnyho Listona, všem kritikům spadla brada.
Nový šampion tehdy začal radostně poskakovat po ringu a vykřikovat: „Jsem král! Otřásl jsem světem!“ A na udivené novináře hulákal: „Tak kdo je nejlepší? Sežerte si ty svoje kecy!“
Mezi fanoušky boxu se najdou ale i ti, co nemají Aliho rádi, právě pro jeho vychloubačné řeči. Nemají pro ně pochopení. Nejslavnější boxer historie ale věděl, co dělá. Podobnými výroky se motivoval, propagoval a také věřil ve své schopnosti, protože znal dřinu, jakou do tréninků vkládal.
„Ali prakticky žil v tělocvičně. Nikdy nekouřil, nikdy nepil,“ uvádí spisovatel David Remnick v knize Král světa: vzestup a pád Muhammada Aliho. Legendární bijec byl prý posedlý výživou. Neustále sebou nosil láhev vody, v níž byl česnek – způsob jak si udržet krevní tlak na nízké úrovni a zachovat perfektní zdraví.
Ke snídani si prý nejraději dával litr mléka se dvěma syrovými vejci. A o limonádách dokonce prohlašoval, že jsou stejně smrtící jako cigarety.
Disciplína boxerské legendy byla skutečně mimořádná. Už od dvanácti let vstával mezi čtvrtou a pátou ráno. Uběhl deset kilometrů a odpoledne cvičil v posilovně, kde zůstával déle než všichni ostatní.
Při jednom z tréninků se Aliho zeptal přítomný novinář, kolik dělává sed-lehů. „Nepočítám, kolik jich udělám. Počítat začínám až tehdy, když to začne bolet. Teprve pak to má smysl.“
K úspěchu Toho Největšího zkrátka nevedla žádná zkratka.
Množství zápasů, které za svůj život absolvoval, mělo ale nejspíš fatální dopad na jeho zdraví. Bylo mu čtyřicet let, když mu lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, která ho začala rychle devastovat. Lze jen spekulovat, nakolik se na onemocnění podepsal právě box, pravděpodobnost je však veliká. Přesto své životní cesty nikdy nelitoval. „Kdybych neboxoval, zůstal bych malířem pokojů v Louisville v Kentucky,” uvedl v dokumentu Když jsme byli králové.
Přes třicet let byl odkázán na péči své čtvrté ženy Yolandy. Ke konci života se stal jen stínem toho, kým býval. Většinou ani nereagoval na své okolí. Velikán ringu zemřel 3. června 2016 ve věku 74 let. Jeho srdce tlouklo ještě půl hodiny poté, co mu selhaly všechny orgány.
