Jméno Necid je mezi fanoušky pražské Slavie dobře známé. Po odchodu Tomáše Necida do Nizozemska hájí barvy sešívaných jeho o pět let mladší sestra Simona. Jak pocítila příchod čínského majitele do Slavie? A mohou se hráčky v Česku fotbalem vůbec uživit?
Simona Necidová
|
Jak se vůbec žena dostane k fotbalu?
"Dostala jsem se k němu díky bráchovi, který hrál fotbal odmalička. Tomáš je o pět let starší, sotva jsem se tedy naučila chodit, trávila jsem veškerý volný čas s ním na hřišti. Do svého prvního fotbalového týmu jsem pak začala chodit v sedmi letech. Tam jsem sice hrála jen se samými kluky, ale protože jsem byla díky bráchovi zvyklá se mezi nimi pohybovat od malička, vůbec mi to nevadilo. Pak se ale náš tým rozpadl a já se začala věnovat jiným sportům. Dělala jsem například atletiku, tenis nebo házenou. U házené jsem nakonec zůstala sedm let."
Ale k fotbalu jste se přesto nakonec vrátila...
"Ano a může za to vlastě tak trochu náhoda. Házenkářské tréninky totiž probíhaly na Slavii. Jednoho dne jsem si všimla, že vedle na fotbalovém hřišti trénují holky fotbal. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem hrávala, když jsem byla malá a dostala hroznou chuť si to po letech opět vyzkoušet. A nakonec jsem u toho zůstala."
Vaším bratrem je fotbalista Tomáš Necid. Probíráte spolu někdy i fotbal?
"Tohle spolu příliš neřešíme. Občas si jen řekneme výsledky nebo si pogratulujeme ke gólu. Nejsme spolu zase tak často, a proto, když už se vidíme, věnujeme se raději jiným tématům než je fotbal."
Fandíte s bratrem stejným týmům?
"Co se týče zahraniční, tam máme každý jiného favorita. Já fandím anglickému Liverpoolu, zatímco Tomáš Realu Madrid. Ty se ale spolu potkávají jen v Lize mistrů, takže boj je mezi námi málokdy. V Česku však oba coby odchovanci Slavie fandíme sešívaným."
Jak by dopadl zápas Slavie žen proti mužům?
(smích) "Tak to je myslím jasné. Ženský a mužský fotbal se nedá srovnávat. Chlapi jsou celkově jinak fyzicky disponovaní. Je to úplně stejné jako by spolu v běhu na 100 metrů závodil muž a žena. I kdyby měli oba stejně natrénováno, výsledek by byl dopředu téměř jistý."
S jakou věkovou kategorií byste musely hrát, aby byl zápas vyrovnaný?
"My se Slavií hrajeme přípravné zápasy proti klukům. Je to většinou kategorie do 17 let, anebo top týmy v žákovské kategorii, tedy patnáctiletí, šestnáctiletí kluci. S těmi jsou zápasy vyrovnané, jelikož nejsou ještě na takové fyzické úrovni jako muži."
Liší se v něčem tréninky mužů a žen?
"Co se týče počtu tréninků, tak v tom se od mužů příliš nelišíme. Na Slavii míváme dva dopolední a čtyři odpolední tréninky. Celkově tedy můžeme trénovat až šestkrát týdně s tím, že jeden trénink není povinný. Všechno probíhá většinou na hřišti, kde se věnujeme kromě techniky i zlepšování kondice formou nejrůznějších fotbalových her. Jednou až dvakrát do týdne zařazujeme i posilovací cvičení, které ale opět probíhají zpravidla na hřišti. O víkendu nás pak samozřejmě, stejně jako mužské týmy, čekají zápasy. To zásadní, v čem se lišíme, jsou tedy fyzické dávky, které nemáme pochopitelně tak vysoké jako oni."
Fotbalu tedy hráčky musí obětovat spoustu času, ale je možné se jím v Česku uživit?
"Už se to dá. Není nezbytně nutné, aby hráčky k fotbalu ještě i pracovaly. Samozřejmě s platy mužských fotbalistů se to příliš srovnávat nedá. U nás je to spíše taková lépe placená brigáda."
Vy osobně máte kromě fotbalu ještě své zaměstnání?
"Ano, dopoledne učím tělocvik na základní škole. Odpoledne míváme pak tréninky se Slavií a do toho ještě trénuji dívčí týmy ABC Braníku."
Zaznamenala jste nějaký posun ženského fotbalu na Slavii s příchodem nového majitele?
"Určitě. Snaží se nám poskytovat lepší podmínky, ať už jde například o tréninkové plochy. Využíváme travnaté hřiště u Edenu, Ligu mistryň hrajeme na hlavním stadionu a odrazilo se to i na smlouvách. Celkově je ve Slavii vidět posun ženského fotbalu, který se snaží podporovat a zlepšovat jeho úroveň."
Jaké je podle vás celkové postavení ženského fotbalu u nás v Česku?
"Já mám pocit, že už se to lepší. Ale pořád to není takové, jak bychom si my fotbalistky představovaly. Už se o něm více mluví a všímají si ho i média. Není mu sice denně věnováno tolik zpráv, jako tomu mužskému, ale když jsou nějaká důležitá utkání, jako byla například teď Liga mistryň, kterou jsme hrály se Slavií, média se o tyto události zajímají, snaží se je propagovat a dostat více do povědomí veřejnosti."
Máte představu, jaké je to v zahraničí?
"Například v Anglii, Itálii nebo Německu je ženský fotbal daleko rozšířenější. Sleduje ho tam více lidí a i posun ženského fotbalu je tam mnohem rychlejší než u nás. Možná je to tím, že v těchto zemích je celkově větší zájem o fotbal než u nás. U nás jsme vždy o krok zpátky, ale věřím, že se do té fáze jako v zahraničí taky jednou dostane."
Má v zahraničních velkoklubech své zástupkyně i Česko?
"Určitě. V české reprezentaci je spousta holek, které působí v zahraničních ligách. Třeba Lucka Voňková teď nově přestoupila z Bayernu Mnichov do Ajaxu, Klára Cahynová hraje za Postdam, Andrea Stašková za Juventus, Eva Bartoňová šla do italského AC Milán… Takže i když to pro někoho může být překvapením, těch holek, které působí v zahraničních kvalitních ligách, je opravdu hodně."
Jaký je váš fotbalový sen?
"Můj největší sen byl vždy hrát za ženský A tým Slavie a dostat se do české reprezentace. To se mi povedlo. Potom se tedy mým velkým cílem stalo zahrát si Ligu mistryň, což si teď můžu opět odškrtnout. Teď chci uspět v Lize mistryň a dostat se v ní, pokud možno, co nejdál."
