Kdysi jsem s Janem Šátralem hrával. Bok po boku za 1. ČLTK Praha, proti sobě na turnajích mladších žáků. Většinou jsem zapsal výhry. O patnáct let později je všechno jinak, já o tenisu sem tam napíšu text, Šátral nadchnul české fanoušky při loňském US Open přestřelkou s Gaelem Monfilsem a minulý týden debutoval v Davis Cupu proti Austrálii. Idyla? Teď možná, ale všechno v kariéře rodáka z Mělníka vždy pohodové nebylo.
Stačí se podívat na čísla. Šátralovi je 26 let, na žebříčku ATP je momentálně na 155. místě, a to bylo i podstatně hůř. Záchvěvy jsou, velký průlom zatím nepřichází. „Jasně, pochybnosti, zda to má vůbec cenu, mám často, špatného jsem toho zažil hodně. Dvakrát jsem chtěl s tenisem úplně seknout, moji nejbližší mě naštěstí vždycky podrželi,“ vypráví v otevřeném rozhovoru pro Superlife pravoruký bombarďák, který v osobním životě tvoří pár s fedcupovou reprezentantkou Denisou Allertovou.
Nejprve mi dovolte gratulaci k premiérové účasti na Davis Cupu. Jasná porážka v Austrálii a spadnutí do baráže české fanoušky nepotěšilo, ale vy jste určitě našel i pozitiva. Jak vysoko to ve své tenisové kariéře řadíte?
„Pro mě to byl skvělý týden plný nových věcí a hlavně zkušeností. Pozitivně to sice beru, ale jeli jsme tam jako tým a jako tým jsme nevyhráli, takže zase tak pozitivní to nebylo. Ale jsem si jistý, že všichni jsme na kurtě nechali maximum. Pro mě to byl opravdu sen tam být, takže to řadím nejvýš.“
V singlu ani ve čtyřhře v páru s Jiřím Veselým jste neuhrál ani set. Rozebíral s vámi váš výkon daviscupový kapitán Jaroslav Navrátil?
„S kapitánem jsme se zase tolik nebavili. Mimo kurt jen chvíli společně s ním a Radkem Štěpánkem.“
Dal vám matador Štěpánek nějaké cenné rady?
„Se Štěpcem jsme se bavili vyloženě jen o mých singlech, fórky výjimečně šly stranou. Radil mi, že se mám soustředit více na první míče v gamech, že tam mám mezeru a často se mi stává, že hraju lépe až od stavu 0:30. Pokud to zlepším, uleví se mi fyzicky i psychicky, protože nebudu pořád dotahovat.“
Momentálně trénujete v Praze na ČLTK, za pár dnů vyrážíte na turnaje v Marseille a Dubaji, pak vás čeká několik týdnů v Číně. Život tenisty je hodně kočovný, viďte?
„Spousta lidí mi to závidí, protože si myslí, že jen cestuji a užívám si víceméně dovolenou. Tak to ale bohužel opravdu není. I na turnajích se trénuje a čas na to, aby se tam odpočívalo, opravdu není. Cestování je samozřejmě hodně, ale to k tomu patří. Občas si říkám, že už toho je moc, ale vždycky to nějak vydržím.“
Jaké je někam se trmácet, pak vypadnout v prvním kole a zase se přesouvat jinam? Není to někdy trochu na hlavu?
„To je ta horší varianta. Občas se to prostě stane, že člověk někam letí a za dva dny zase letí zpátky. Ale na ty delší tripy, jako byla teď třeba Austrálie, se plánuje více turnajů. Tam je to pak horší, člověk třeba v pondělí prohraje v prvním kole a týden čeká a trénuje na další turnaj, aniž by se podíval domů.“
Tenis hraju za peníze, ne pro ně!
Když to mírně přeženu, širší tenisová veřejnost o vás poprvé slyšela až po úspěšně zvládnuté kvalifikaci na US Open 2016 a následné výhře v prvním kole proti Mackenzimu McDonaldovi. Jak na ten turnaj vzpomínáte?
„Lidé, kteří se o tenis tolik nezajímají, o mně asi moc nevěděli. Na US Open jsem se jim dostal do podvědomí víc, ale byl to spíše takový chvilkový záchvěv. Od té doby až po Davis Cup se o mě zase nic nepsalo, někdy je to i lepší. Pro mě to byl ale jednoznačně nejlepší turnaj v životě, vyhrál jsem čtyři těžké zápasy a hlavně jsem se podíval, jak to ve velkém tenise doopravdy je. Je to pro mě velká motivace, abych tam byl pořád, bylo to super.“
Zápas ve druhém kole proti Gaelu Monfilsovi z Francie jsem viděl, úžasná podívaná, navzdory prohře 0:3 na sety. Vždy se na kurtu takhle bavíte a jste tak emotivní?
„Snažím se o to. Nejlepší tenis hraju, pokud si to na kurtě užívám. Potřebuju mít prostě čistou hlavu. Hodně jsem si ten zápas užil i přesto že jsem ho prohrál.“
Sešly se vám nějaké zajímavé ohlasy na ten zápas, říkal vám něco přímo Monfis? Některé výměny byly od vás obou geniální.
„Abych řekl pravdu, moc nehledím na názory lidí, kteří se ozývají, jen když se zadaří. Pro mě jsou důležití lidé, o kterých vím, že mi pomůžou, i když se nedaří a podpoří mě v těch horších chvílích. Naštěstí takových mám kolem sebe spoustu, mám skvělé trenéry Dana Lustiga a Filipa Raptopulose, i to je pro mě důvod, proč tenis hraju a chci toho dokázat co nejvíc, abych se jim odvděčil. S Monfilsem jsem se po zápase nebavil, jen u sítě mi řekl, že mě respektuje za to, co jsem na kurtě předvedl a ať dál tvrdě pracuju. Popřál mi i hodně štěstí v dalších zápasech.“
VIDEO: Zápas Šátral - Monfils byl plný úžasných výměn
Creativity rating: A+#USOpen https://t.co/bYofOC7U2g
— Eurosport UK (@Eurosport_UK) August 31, 2016
Druhé kolo na US Open byl fantastický sportovní úspěch, důležitá byla ale také finanční stránka. Za druhé kolo jste si vydělal skoro tolik, co za celou předchozí kariéru.
„Já se řídím větou z jedné slovenské písničky: "Robím to za love, ale ne pre nich!“ Peníze jsou samozřejmě v životě důležité, ale něco jsem už vydělal, a kdybych za tenhle úspěch nedostal ani korunu, bral bych to všema deseti.“
Podíval jsem se na finanční žebříček, z tenisu vám za osm let přiteklo na účet necelých šest milionů korun. Je to dostatečné, aby vám to vykrylo všechny náklady?
„Ta suma je hodně zkreslená, protože to jsou nezdaněné peníze a náklady na tenis jsou opravdu vysoké. Já mám to štěstí, že mám pod sebou lidi, kteří mě podporují i finančně a nemusím koukat tolik na to, kolik kde utratím za letenky, ubytování a za trenéry. Právě oni jsou součást mého týmu, díky kterému jsem loni měl tak dobrou sezonu, podporovali mě psychicky, i když se na začátku sezony vůbec nedařilo, to cením nejvíc a jsem za to vděčný. Myslím si, že spousta lidí by neměla se mnou takovou trpělivost.“
Pochybnosti přichází s postupujícím věkem, vám je už 26 let a jste na 155. místě žebříčku ATP. Sžírají vás někdy pocity, že už byste měl být v kariéře dále, zda se všechno úsilí, které tenisu věnujete, rentuje?
„Samozřejmě jsem nad tím také párkrát přemýšlel, ale naštěstí mě to rychle přešlo. Nejvíc by mě štvalo, kdybych s tím skončil, to bych pak později určitě vyčítal. Aktuálně jsem 155. na světě, samozřejmě se chci dostat do první stovky. Měl jsem v životě cíl dostat se na grandslam, být v Davis cupu, to už se mi obojí splnilo. Teď chci do té stovky, je to taková tenisová meta.“
Allertovou miluju, ale je to někdy těžké
Zníte ohromně vyrovnaně. Kdy vám bylo v kariéře nejlépe a kdy nejhůře?
„Nejlépe mi určitě bylo na US Open, byla u toho moje přítelkyně, která mě osobně podporovala. Jen mě trošku mrzelo, že to bylo v Americe a nemohla u toho být celá moje rodina. A nejhůř? Nevím, bylo toho hodně toho špatného.“
Můžete být konkrétní?
„Vím, že asi pět let dozadu jsem si už říkal, že to zabalím, nedařilo se mi nic. Nechal jsem omylem přihlášené dva turnaje v Polsku, tak jsem tam jel a jeden jsem byl ve finále a druhý jsem vyhrál, to mě neuvěřitelně nakoplo. Stejnou situaci jsem zažil víceméně loni po Wimbledonu, když jsem byl hodně dole a na poslední chvíli jsem se dostal na challenger v Marburgu, kam jsem jel úplně bez tréninku na antuce a taky jsem celý turnaj vyhrál. To byl asi největší zlom.“
V tenisovém životě se porážkám nevyhnete, v osobním to naštěstí vypadá, že vítězíte na plné čáře. Jak vám klape vztah s fedcupovou reprezentantkou s Denisou Allertovou?
„Přesně tak, oba si vždycky říkáme, že tenisových zápasů ještě v životě projedeme spoustu, ale že je důležité, že máme jeden druhého. Kolikrát totiž člověk kouká jen na to, jak prohrál, a přitom jsou na světě horší věci. Vím, že je to ohraná věta, ale je to tak. Ta podpora, kterou mezi sebou máme, je úplně jiná, než u ostatních párů, víme totiž, jak se ten druhý v danou chvíli cítí. Jsem za to vděčný a jsem si jistý, že nám oběma to hodně pomáhá i po tenisové stránce.“
Jak je těžké vyšetřit čas na společné chvíle, plánujete turnaje společně?
„Je to složité, doma se potkáváme málo a když už oba v Čechách jsme, tak stejně oba trénujeme, takže odjedeme ráno na trénink a sejdeme se večer. Teď už spolu bydlíme, tak je to trošku jednodušší. Turnaje spolu neplánujeme, každý se snažíme vybírat, co je pro něj nejlepší. Ale když už se někde sejdeme, oba si to hodně užíváme.“
