Mrkej, druhý Rosický! Tuhle větu slýchával záložník Augsburgu Jan Morávek na startu své kariéry často. Rozčepýřený účes, menší postava, stejný post, vytříbená technika, schopnost dirigovat tým a být mozkem hry. Fotbal v jeho podání je také zábava, dá se to pochopit. „Tohle srovnání jsem vnímal, když jsem byl mladší. Vážil jsem si ho, ale nesouhlasil s ním, Rosa měl a má fantastickou kariéru, s tím se nemohu rovnat,“ skromně vyprávěl v rozhovoru pro deník Sport 27letý fotbalista a majitel tří startů za reprezentační „áčko“. S bývalým kapitánem nároďáku má společnou i jinou věc - pech na zranění.
Běžela 40. minuta sobotní bitvy ve Wofsburgu, když se u postranní čáry začal o vpuštění na plac hlásit hostující záložník Dominik Kohr. O pár vteřin později už vbíhal na hřiště, vystřídavší Jan Morávek přes sebe natáhl červenočernou bundu a usedl mezi náhradníky. Kohr dvacet minut před koncem zápasu vystřelil Augsburgu důležitou výhru 2:1 a posun na 12. místo tabulky.
Co zapříčinilo váš brzký konec v utkání?
„Při sprintu na konci prvního poločasu jsem trošku ucítil zadní stehenní sval, tak jsem se rozhodl raději vystřídat, abych to nezhoršil. V pondělí mě čeká vyšetření na CT, snad to nebude nic vážného. Hlavní je, že jsme vyhráli.“
Zdravotních problémů jste měl na dvě kariéry, minulý rok jste byl na operaci s přetrženým křížovým vazem v koleni a následně řešil také svalové problémy.
„Je velmi těžké pořád dokola se o tom bavit, ale chápu, že když jsem toho měl tolik, tak se na to lidé musí ptát. Najel jsem si na nějaký svůj speciální režim, který dělám na tréninku i doma, pomáhá mi to.“
Jaké prvky jste tedy přidal do péče o své tělo konkrétně?
„Nikdy to nebylo tak, že bych jen seděl mimo tréninky doma na zadku a pak byl překvapený, že jsem zase zraněný. Zkoušel jsem spoustu věcí, ale poslední dva roky jsem opět ve spojení s fyzioterapeutkou, se kterou jsem spolupracoval, už když jsem hrál za Bohemku, a pravidelně ji navštěvuji. Když jí to čas dovolí, tak se snaží za mnou jezdit i do Německa, a cvičíme na řízení podobnému TRX jménem REDCORD, které jsem si nechal zabudovat i u sebe doma. Je to takový systém závěsných lan.“
Poškozený sval jste léčil u špičkového specialisty Wilhelma Müller-Wohlfahrta v Mnichově, kde jste se potkal s Usainem Boltem, hodili jste řeč?
„Müller-Wohlfahrt je opravdu neuvěřitelná kapacita, světová špička, dělá Bayern i německý nároďák, jezdí za ním ti nejlepší sportovci. Potkal jsem tam Arjena Robbbena, Mesuta Özila nebo herce Gerarda Butlera. S Usainem to byla zábavné, vždycky se tam strašně dlouho čeká, než se člověk dostane na řadu. Byl jsem tam už opravdu úplně poslední, venku se stmívalo. Když jsem pak vyšel z ordinace, stála tam skupina lidí a uprostřed nich strašně obrovský člověk - Usain Bolt. Přijeli takhle pozdě asi proto, aby věděli, že bude úplný klid. Pak mě mrzelo, že jsem si neřekl o podpis nebo se s ním nevyfotil, ale v té chvíli jsem na to myšlenky neměl, byl jsem šokovaný. Hned vešli dovnitř, zavřely se za nimi dveře a já tam zůstal stát na chodbě, škoda. Jeho tretry ale v ordinaci visí dál.“
Od roku 2012 jste za Augsburg odehrál 64 zápasů a vstřelil dvě branky. Vedení týmu má s vámi velkou trpělivost, souhlasíte?
„Jednoznačně, samozřejmě jsem to měl v hlavě, když bylo osm měsíců do konce smlouvy a těch promaroděných dnů jsem mělo pravdu hodně. Takže jsem samozřejmě počítal i s variantou, že mi poděkují a naše cesty se rozejdou. O to víc jsem byl šťastný a vděčný, že to bylo úplně jinak. Tu důvěru se chystám proto splatit jak nejlépe to půjde.“
Jak je těžké, pořád se vracet po zranění, procházet si všemi zdlouhavými rehabilitačními procedurami?
„Samozřejmě, ty první dny po zranění jsou vždycky nejhorší. Člověk potřebuje hlavně kolem sebe mít pozitivní a dobré lidi, které já naštěstí mám. Manželka i celá moje rodina mi dodávaly sílu, abych se na to hřiště vrátil. Po tom křižáku to asi bylo nejtěžší, to na člověka ta deka opravdu padne a ví, že bude minimálně rok bez fotbalu.“
Bylo tohle váš nejhorší fotbalový zážitek?
„Dá se to tak říci, když člověk slyšel, jak mu v tom koleni křuplo, leží na té trávě a ví, že je to v háji, že bude bez fotbalu, tak to bylo opravdu hodně těžké.“
| Jak probíhal Morávkův návrat po zranění kolene |
| „Náš tým úzce spolupracuje s klinikou Hessingpark, která sídlí kousek od stadionu a tréninkového centra. Na té klinice operuje světová špička na kolena Dr. Ulrich Boenisch, kam jezdí opravdu sportovci z celého světa. Několikrát jsem se tam potkal i Vencu Pilaře, který tam s kolenem také docházel. Tam jsem se podrobil operaci a vlastně už za dva týdny jsem začal docházet na rehabilitace. Začal jsem jen na masážích, a když uplynula určitá doba, mohl jsem začít cvičit v posilovně a zatěžovat to koleno. Opravdu hodně času jsem strávil v bazénu, na rotopedu a dalších posilovacích přístrojích. V průměru jsem tam strávil skoro šest hodin denně po dobu šesti měsíců, je to hodně, ale že bych tam zase bydlel, se říci nedá. Měl jsem velké štěstí, že jsem po operaci neměl žádné komplikace, koleno ani jednou neoteklo, žádné injekce jsem nepotřeboval. Na konci jsem po půl roce absolvoval výstupní testy, kde mi na přístrojích zkontrolovali, zda je zpátky ztracená svalová hmota. Čísla vyšla naštěstí výborně, takže jsem dostal zelenou k návratu na trávník.“ |
Sportovního psychologa, který by vám třeba pomohl s případnou následnou depresí, jste nikdy nepotřeboval?
„Myslím si, že v tomto směru jsem nastavený správně, vím sám, co je potřeba. Ale i přesto jsem se rozhodnul to vyzkoušet, protože zranění mohou pramenit i třeba z nějakého strachu a špatného nastavení v hlavě. Svého času jsem proto jezdil do Mnichova za sportovním psychologem. Bral jsem to jako takové dvě věci v jednom, kromě psychologie jsem to měl i jako hodně zajímavý kurs němčiny. Byla to zajímavá zkušenost, poznal jsem, jak to funguje, čtyři měsíce jsem tam s určitou pravidelností jezdil. Nemůžu proti tomu říci nic špatného, ale že by to bylo přímo to, co mě dostalo zpátky, se také říci nedá.“
Augsburg je můj druhý domov
Zkraje ledna vám klub prodloužil smlouvu do roku 2020, proběhla nějaká oslava?
„Smlouvu jsem podepsal už před Vánoci a až teď s tím klub oficiálně šel do médií. Takže svátky byly super, užil jsem si je hodně, je to příjemné, když máte jasno o své budoucnosti. Teď už to ale neřeším.“
V Augsburgu jste pátým rokem, jste tu šťastný?
„Fotbalová i nefotbalová stránka je super. S manželkou Terezou jsme se tu zabydleli a myslím, že i to slovní spojení „Druhý domov“ už můžeme v souvislosti s Augsburgem s klidem používat. V kabině se cítím skvěle, je zdravá a jsou tam dobří kluci. Pomohla mi i změna trenéra, našli jsme si kamarády mimo fotbal, prožívám opravdu dobré období, nejlepší za dobu, co jsem v Německu.“
Čím je pro vás zdejší angažmá lepší než Schalke a Kaiserslautern, kde jste také hrál?
„Tuto otázku vztáhnu asi na město, ne tak na fotbal. Augsburg je krásné malé historické město, navíc je v Bavorsku, takže i domů do Čech to mám kousek. Když chci jet do hor, mám to blízko i do přírody, lidé jsou tu opravdu hodně příjemní a milí. O kamarádech mimo fotbal už jsem mluvil, teď ještě navíc do hokejového Augsburgeru, který hraje nejvyšší soutěž, přišli dva čeští kluci, David Stieler a Jaroslav Hafenrichter, takže s těma pořád něco podnikáme a je to velké zpestření. Ale ani na předchozí působiště nedám dopustit, Gelsenkirchen navždy zůstane prvním zahraničním angažmá, Lautern zase tím týmem, kde jsem se probil do základní sestavy a pravidelně hrál Bundesligu.“
Zmínil jste kamarády z hokeje, chodíte se koukat i na jejich zápasy?
„Jasně, když mi to vychází a nemáme trénink nebo zápas, snažím se být na každém jejich domácím utkání, dokonce jsem byl i na výjezdu v Mnichově. Často společně zajdeme na jídlo, David má také přítelkyni Terezu.“
Po zveřejnění smlouvy jsem si četl rozhovory s manažerem týmu i trenérem, oba měli z vašeho udržení velkou radost. To potěší, viďte?
„Takováto slova vždycky udělají radost, ukazují totiž, že jsem si v klubu nějakou pozici vydobyl. Měl jsem velkou radost, když za mnou poprvé přišli s návrhem, pak jsme se sešli ještě asi dvakrát a vlastně jsme se dohodli hrozně rychle a podpis byl na světě.“
Reprezentace momentálně není téma
Čím si myslíte, že jim jako hráč imponujete?
„Konkrétně teď trenérovi hodně pasuju do systému, který chce hrát. Je to agresivní pressing po ztrátě balonu a hned zkusit získat míč zpátky na naši stranu, je to hodně o běhání, v tom myslím, že jsem hodně dobrý, naběhám toho opravdu dost. A manažer má na mě rád, že jsem týmový hráč a přináším do mančaftu technické kvality.“
Na klubové scéně se vám nyní daří, v posledních čtyřech zápasech (včetně duelu ve Wolfsburgu, pozn.red.) jste nechyběl v základní sestavě. Co myšlenky na reprezentaci, máte je v hlavě?
„V současné době vůbec, teď je pro mě hlavním a jediným cílem odvést dobrou práci pro klub, který mě obdaroval dlouhodobou smlouvou a je čas mu splatit dluh, to je prvořadé, spolu s tím zůstat zdravý. Z mého pohledu si reprezentaci zaslouží hráči, kteří dlouhodobě odvádí kvalitní výkony a dlouhodobě jsou zdraví, což já ještě v této fázi nejsem. Ty výkony mohou být lepší, herní praxe mi schází, až jí naberu, tak ty myšlenky na reprezentaci třeba přijdou, zatím to ale není aktuální. Trenér Jarolím mi ani nevolal, není to téma.“
Takže za reprezentaci hrajete alespoň na play stationu, na kterém prý hodně rád mastíte FIFU?
„Na tohle si čas vždycky čas rád najdu, je to příjemné odreagování, hlavně třeba na soustředění, kde ten program je hodně náročný. Rád si zahraji i NHL nebo střílečku Call Of Duty. Vnímám to i tak, že hraju online a rád si zahraju s kamarády v Česku, které třeba nemám čas tolik vídat, a dobře si u toho popovídáme.“
Slyšel jsem, že váš osud už je zvěčněn i v knížce, vaše manželka o vás napsala bakalářskou práci jménem „Život s fotbalistou.“ Zamlouvá se vám?
„Je to sbírka povídek na téma přítelkyně a manželky fotbalistů, kde byly sepsané naše příběhy, nebo příběhy jiných fotbalistů, které jsme slyšeli nebo viděli u ostatních kluků. V průběhu té práce jsme se o tom hodně bavili a hrozně se mi to líbilo a líbí doteď. Teď to Terka plánuje přeložit do němčiny a možná to zkusíme i v Německu vydat, to ještě uvidíme, na to je čas.“
