Z reproduktorů zněla mimo jiné chytlavá melodie Linger od skupiny Cranberries. Kdekdo by si střihl ploužáček. Možná i on… Ovšem ne teď. To Davida Pastrňáka, nejlepšího českého hokejistu současnosti, čekaly galeje v posilovně. „Vím, že to k tomu patří, ale že bych to miloval?“ pousmál se. Sport Magazín byl exkluzivně u letního drilu vítěze posledních tří ročníků Zlaté hokejky. V textu naleznete i exkluzivní videoreportáž z celého tréninku.
Místo: Wolf Gate v Horních Počernicích.
Hlavní aktér: David Pastrňák alias Pasta.
23letý útočník Bostonu. Český hokejový král. Zámořský nástupce Jaromíra Jágra . Finalista posledního Stanley Cupu. Sympaťák a bavič s věčně ulomeným zubem, o němž vtipkují i hvězdní spoluhráči v klubu. Milionář, ale bez milionářských manýrů.
Ten, který v mládí začínal ve výstroji z molitanu a dívčích bruslích. Aktuálně člen jedné z nejlepších formací v NHL – s Bradem Marchandem a Patricem Bergeronem. Když jsou na ledě, přichází hokejový tajfun.
Trenér: Aleš Pařez, uznávaný kondiční kouč, jenž vede i hokejisty Liberce. Ten, který dává klientům kouř.
Dohled: Majitelka posilovny, stále ve formě. Sám hlavní hrdina o ní prohlašuje: „Radši natáčejte ji. Stejně by nám to tady všem natřela.“
Děj: Závěrečná fáze letního drilu před startem sezony.
Co se posiluje: Ruce a horní část těla.
Kulisy: Činky, kotouče, míče, gumy, řetězy, provaz… Ale i obyčejná dřevěná hůl.
Komparz: Štáb Sport Magazínu a iSport TV.
Vypocené litry: Nezjištěno. Ale podle pohled na tričko zámořského úderníka, hrajícího s číslem 88, dost.
Výběr z nápisů na zdi: Vracejte kotouče tam, kam patří! Kdo nechápe, tak ráda dám školení. Zhasínejte v šatně! Vypínejte větrák! Koupit mýdlo, pls. Uklízejte skleničky.
Co chybělo: Švestky na stolku, nad nímž se na stěně vyjímal nápis: Berte si švestky. Asi někdo byl ráno rychlejší…
Co nechybělo: Úleva hlavního hrdiny, že to po hodině a půl má za sebou. Úleva autora reportáže, že to po maratonu domlouvání všechno klapnulo.
Dohra: Trénink na ledě v Letňanech.
Je čtvrtek, krátce před půl devátou ráno. Konec srpna. Před moderně vybavenou posilovnou, která je nenápadně zastrčená v jedné z hal v průmyslovém areálu v Horních Počernicích na kraji Prahy, brzdí světlé bentley a vtěsná se do vyhrazeného parkovacího místa. Řidič vchází dovnitř, protahuje se, nalije si obyčejnou vodu, a než zapluje do šatny, mrkne na hodinky.
„Tak kde je trenér?“
Není.
Za chvíli přifrčí. „Sorry, byl velkej trafik!“
„Hele, ještě jednou a máš padáka, jo?“
David Pastrňák a Aleš Pařez. Sehraná dvojka, zrozená pro tvrdou práci, ale i pohotové hlášky. Ty dva si nic nedarujou. „Tak pojď, než tě vyhodím, jdeme trénovat,“ culí se hokejová hvězda, která pokaždé v posledních třech sezonách v NHL nasázela v základní části přes třicet gólů (34, 35 a 38). Český hokej nemá momentálně lepšího útočníka.
Jde se na věc. Čekala je tréninková jednotka, která se sice odehrála před kamerou iSport TV, ale nebyla jenom na oko. Strhaný výraz na sérii fotografií budiž důkazem.
„Ale je možný, že když jste tady, víc se snaží. Nechcete přijet znovu?“ hází Pařez do placu při jednom ze cviků.
„To si zkuste. Jednou, a dost!“ S úsměvem to odpálkuje útočník a kameramany probodne pohledem. V klubu Bruins ukrajuje šestiletou smlouvu, která mu celkově vynese 40 milionů dolarů, v přepočtu asi 900 milionů korun. Ve slavné organizaci patří k nejoblíbenějším hráčům. Fanoušci zbožňují jeho góly stejně jako vysmátý výraz. Bezprostřednost. Pasta show, to je oč běží v Bostonu.
Nikdo jiný si fanoušky nedokáže tak získat. Při rozbruslení s nimi laškuje, tancuje do rytmu, hází dětem puky, které se pak tetelí blahem. Ale domluvit reportáž v posilovně? Stejně těžké jako závaží, s kterým se pere při bench pressu. Není to zrovna typ, který by se vyžíval v tom, že ho někdo zblízka sleduje, jak se koupe v bolesti. Jak se mučí. Jak točí reality show pod názvem: svátek lidského utrpení...
Kdo Pastu zná, dobře ví: už jenom to, že takhle nechá nakouknout pod pokličku, je úspěch. Podobné věci nevyhledává. Je mu jasné, že k životu sportovní hvězdy patří i mediální stránka, fanoušci touží být hvězdě nablízku. Hltat, co dělá. Co jí. Co si myslí. Ovšem lídr Bruins až tolik po veřejném exhibování netouží… „Znáte ho. On si na tohle fakt moc nepotrpí, nemá to v sobě,“ tvrdí jeho dlouholetý agent Aleš Volek, který ho provází celou kariéru.
„Taky se mi na něm líbí, že umí říct ne. To taky ne každý umí,“ reaguje kondiční kouč Pařez.
Důkaz?
Chystáme fotografii na titulní stranu. Zkušený fotograf Michal Beránek ve službách Sport Magazínu vidí provaz, po němž Pasta leze nahoru. Klasický přírodní cvik. Nic pro měkoty. Několikrát ho zvěční, jak zdolává vrchol.
Ale pak mu oči zabloudí nahoru. Na kovovou konstrukci. To je ono! S fotoaparátem za desetitisíce korun po ní leze, moc prostoru na manévrování nemá. Dává si pozor, aby neuklouznul. Jednou rukou se provizorně drží, druhou šteluje objektiv, vyfoukává vířící se prach. Cíl je jasný: pořídit efektní fotku seshora. Ta bude ještě lepší než zespoda. Jak se hokejový Tarzan bude blížit.
Pastrňák si na krk dává patnáctikilový (!) řetěz (schválně, zkuste si s ním jen tak chodit…) a vrhá se znovu do lezení. Bez nohou. Uf. Ta dřina. Jeden úchop, druhý, třetí, čtvrtý, nahlas odfukuje, je znát, že už má za sebou hodinu dřiny. Kouč ho povzbuzuje. „Pojď ještě, to dáš!“ Blíží se nahoru. Přichází ideální čas na fotku.
Cvak.
Cvak.
Cvak.
Povedlo se? Povedlo, ale ne na titulní stanu. Obrysy obličeje nejsou tak ostré, to prostě při balancování na jedné noze nešlo líp zaostřit. Už takhle šlo o zdraví… Ovšem fotograf to nevzdává, to nemá ve zvyku. „Pasto, dej to znovu, to dáš,“ povzbuzuje ho kondiční kouč a věší mu na krk opět železný řetěz.
A znovu. Jeden úchop, druhý, třetí, hekání, do toho cvakání spouště.
Jenže ani s druhým pokusem není puntičkář Michal Beránek spokojený, zkusí tedy poprosit o třetí. A už leze nahoru. Ale Pastrňák, celý uřícený, sedí na lavici a hlásí rezolutní: Ne! „Sorry chlapi, ale fakt ne.“ A ukazuje ruce, na nichž raší puchýře. Za chvíli jde na led a potřebuje ještě držet hokejku. Navíc lano je mokré od potu.
Ví, co si může dovolit. A kdy říct ne. Teď ho řekl. Ale snímky ho zaujaly. „Prosím, tu fotku, jak lezu na laně, mi pošli. Musím ji ukázat Zdendovi. Ten bude koukat,“ říká Pastrňák. Má na mysli Zdena Cháru , 42letého slovenského nezmara v obraně Bruins. Železného muže, válečníka, kterého od toho, aby dohrál finále Stanley Cupu se St. Louis, neodradila ani zlomená čelist. Normální smrtelník by ulehl s neschopenkou. On, kapitán, i když nemohl mluvit, jen šeptal, šel schytávat další rány.
To už spíš na chvíli přibrzdíte otáčení zeměkoule, než zastavíte Cháru v tom, aby hrál. Nakonec ani jeho sebemrskačství, hraničící s masochismem, týmu slavný Stanley Cup nepřineslo. Bruins se St. Louis prohráli v sedmém zápase (1:4). Což je stále citlivé téma.
V hlavě prázdno, myšlenky žádné. Stojíte na modré a sledujete, jak slaví soupeř. Brrrr… „Jo, bolí to pořád. A bude bolet dlouho,“ nechce se v tom Pasta pitvat. Ta rána na srdci je stále nezacelená.
| Fakta o tréninku Davida Pastrňáka |
|
Byl tentokrát zaměřený na ruce a na hořejšek těla. „Byl to závěr letní přípravy. Takže jsme se snažili dělat trochu méně opakování, aby měl větší sílu. Byla tam kombinace tlaku i tahání. Aby nebyl pořád ohnutý,“ vysvětluje kondiční kouč Aleš Pařez. A jak probíhalo zahřátí? „Při něm je stejně nejlepší dělat ten stejný cvik, který potom bude dělat. Nemusí člověk běžet deset minut na páse a pak jít dělat bench press.“ |
Takže radši zpátky k posilovně. A pozici Tarzana, v níž se při letních galejích objevuje i Chára. „Taky doma leze po laně, aspoň mu ukážu, že není sám,“ směje se Pasta a už se těší, až slovenskému kamarádovi fotky pošle. Stejně mu to pak nedá spát. A mrkne na Pařeze pohledem: „Ty, hele, loni jsem tam nahoru po laně vylezl rychlejc, ne?“
Kondiční trenér, jenž má přípravu do detailu zmáknutou, ho uklidňuje: „Teď jsi tam lezl po tréninku na ruce, takže přišla únava. Loni jsme dělali předtím nohy,“ vysvětluje. Pastrňák, jemuž se pod propoceným bílým trikem rýsují svaly, vysvětlení přijímá a jde se převlíct.
Aby fotografie byly pestřejší, bere si tričko s logem Bostonu. Hrdého klubu, s nímž je smluvně svázaný ještě na další čtyři roky. Ale kdo ví, třeba to bude manželství na celou kariéru. A když už jsme u těch snímků – když na titulní stranu nevyšla momentka z lezení, je tam neméně zajímavá. Pastrňák je zachycený, jak dělá na druhé straně posilovny shyby. Ale i v tomto případě se závažím, tentokrát desetikilovým. To měl připevněné k pasu.
Na pravé ruce se vyjímalo tetování. Pod ním byly na podložce cákance od potu. Pět shybů, pauza. Pak znovu pět. Celkem pět opakování. „To je silová záležitost. Jde o to, aby měl dobrý stisk, zatáhnutá ramena. Aby byl celkově pevný, silný a žádný kontakt ho nerozhodil. To se mu hodí i na ledě,“ vysvětluje Pařez.
Trénink trvá přibližně hodinu a půl. Prostor je i na pokec, Pastrňák s kondičním koučem se hecují, probírají všechno možné, zabrousí také na stravu. Hodnotí mimo jiné, odkud pochází maso, kde ho pořídit, v jakém stavu ho konzumovat. „A viděla ta kráva vůbec denní světlo?“ zněla jedna z otázek trenéra, jenž je rovněž expertem na zdravou výživu.
Tou hlavní náplní ale bylo posilování. Pojďte se s námi podívat, jak probíhaly některé další cviky.¨Cviky, které pomáhají nejlepšímu českému hokejistovi současnosti. Muži, který na trůnu může vydržet ještě zatraceně dlouho. Tři vítězství v řadě ve Zlaté hokejce mohou být jenom předehrou. Vždyť je mu třiadvacet.
Jen tak mimochodem: neohrožený rekordman Jaromír Jágr má sošek dvanáct.
Co také Pasta v posilovně dělal
Bench press, po něm házel míčem
To úsilí bylo jasně patrné. Pojď! To dáš! Trenér ho při tradičním cviku povzbuzuje. Pastrňák leží, postupně z lavice zvedá až 80 kilogramů. Pětkrát, v pěti sériích. Pak končí, hned dostává míč. A slyší pokyn: „Zkus ho narvat do zdi!“ Útočník se nadechuje a pak plnou parou pálí. Několikrát za sebou. „Tělo dostalo při bench pressu velkou zátěž. Takže si myslí, že dostane znovu, připraví se na to. Takže v tu chvíli člověk hodí míč rychleji, třeba o deset kilometrů. Tímhle se pilují explozivní věci. Když to hodí, je to vlastně jak sprint, když hráč napadá,“ vysvětluje Pařez. Je to vidět i v praxi. Pastrňák hází velkou rychlostí, rány se rozléhají po celé místnosti.
S činkou na míči
Pastrňák si lehl na míč a posiloval s činkou. Střídal ruce. „Činka ho trochu rozhodí, když jde do strany. Balon jde taky do strany, takže celé tělo to musí stabilizovat. Pracuje trupem, musí máknout. Protože tam není lavička. Takže se zapotí. Čím více svalů zapojí, tím více dostává zabrat. Není to jenom o tom, že leží na lavičce,“ komentuje kondiční kouč.
Rehabilitace na míči
Hvězdný útočník si stoupne na čtyři. Nohy na má na židli, ruce na míči. „Je to taková rehabilitační záležitost. Je to pozice batolete, které leze. Kost se zasune do ramenního kloubu, jak má, je to bezpečné, takže na něj můžu seshora tlačit, jak můžu. Nemůže se nic stát. Čím více tlačím, tím více se míč otřásá, takže David musí zapojit spoustu svalů, aby se stabilizoval. Na strojích se tohle nacvičit nedá. Ale na druhé straně musí být dobrý a tvrdý míč. Jinak to nemá cenu,“ říká k tomu Pařez. Na pomoc si vezme dřevěnou hůl nebo hokejku.
| Očima Davida Pastrňáka: Nohy posiluju rád! |
| „Já a letní příprava? Moc si to neužívám, nemám tohle období až tolik rád. Ale bohužel k hokeji patří, člověk z toho čerpá celou sezonu. Měli jsme to během léta rozdělené. V pondělí a v pátek jsme posilovali nohy, v úterý a ve čtvrtek ruce. Ve středu střed těla, balanc. Pokud už bych si měl vybrat, lepší jsou pro mě nohy, ty posiluju docela rád. Během léta jsme byli s Alešem (Pařezem) na týden ve Španělsku, je super, že ho uvolnili z Liberce. Mohli jsme tam společně trénovat, vzal jsem i rodinku, takže jsme si to užili. Vím, že mi říká, že mám cit pro hru, pořád do mě hustí, že bych měl hrát i šachy, že bych v nich byl dobrý. Tak uvidíme, asi to holt zkusím… Jinak přes léto dělám všechny možný sporty. Ale při všech chci vyhrát! (usměje se) Takže o to víc mě bolelo, jak jsme prohráli ve finále Stanley Cupu. Bude to ještě dlouho bolet, ale pochopitelně už člověk taky musí koukat dopředu. Soustředím se na další sezonu, chtěl bych si to vzít jako pozitivní motivaci. Určitě ne tak, aby mě to nějak tahalo dolů. Léto celkově uteklo rychle, měl jsem i zařizování se stěhováním v Praze do nového bytu. Před sezonou jsem si ještě vyrazil na US Open do New Yorku, tenis mám rád, na tomhle grandslamu jsem ještě nebyl. No a pochopitelně držím palce českým baskeťákům na šampionátu v Číně. Je úžasné, co tam předvádějí. To je paráda!“ |
