Co je to za obra?! Dvoumetrový opavský basketbalista Václav Bujnoch (26 let) vzbudil v amatérské pingpongové lize solidní pozornost. A pozor, urostlý pořízek si za stoly nevedl vůbec špatně. V ostravské HuráLize útočil na stupně vítězů, skončil čtvrtý s výrazně plusovou bilancí. Jako „bolestné“ pak soupeřům rozdával lístky na basketbalovou ligu. „Dobrá osvěta,“ ocenil Bujnochův basketbalový trenér Petr Czudek.
V basketbalové Kooperativa NBL se Opavanům daří. Z dvanácti zápasů zatím prohráli jen jediný, drží se na druhém místě za suverénním Nymburkem. Václav Bujnoch v posledním kole sestřelil Olomoucko 26 nastřílenými body. K tomu stíhá na velmi slušné úrovni i pingpong. „V dětství jsem hodně hrával s dědou, pinkali jsme si často a všechny míčové sporty mě obecně baví,“ říká sportovní obojživelník.
Tenis rozjížděl jako Lendl
Ještě výraznější vztah má Václav Bujnoch k tenisu. „Hodně mě baví,“ přitakává. „Přes léto hrávám tenis hodně, s kamarády objíždím amatérské turnaje v Ostravě nebo ve Frýdku-Místku. Hrál jsem právě i tenisovou HuráLigu a zaujalo mě, že rozjeli i pingpongovou ligu pro amatéry. Chtěl jsem se do toho zase dostat, měl jsem i zrovna čas, tak jsem si řekl, že pinec taky zkusím.“
Tenisové základy má Bujnoch slušné. Jako dítě hrával za Baník v Komenského sadech, kde vyrůstal i legendární Ivan Lendl. „Než jsem začal hrát basket, tak jsem byl rok a půl tenista,“ líčí Bujnoch. „Ale bylo to pro rodiče dost finančně náročné a prý jsem u toho vypadal, že mě to moc nebaví. Já ten pocit neměl, ale je pravda, že mě víc bavilo být v kolektivu. Tak mě naši dali na basket. Dobrá volba, parta je super. Vždycky je to lepší prožívat s více lidmi, než jen o samotě.“
Pingpong hrával Václav Bujnoch hlavně s dědou. Ale i po letech se do něho dostal zpátky okamžitě. V HuráLize útočil na elitní trojku. Z osmi zápasů pětkrát vyhrál, poměry setů měl 31:15. „Super to bylo,“ pochvaloval si. „Je fajn si zahrát proti různým hráčům, různým stylům, užil jsem si to.“
Když se proti amatérským nadšencům za stůl postavil, budil urostlou figurou rozruch. „Hned se ptali, jestli dělám jiné sporty,“ usmívá se. „Říkal jsem, že pinec hraju jen pro srandu, jinak že dělám basket.“ Že by ho soupeři poznávali, to se prý nestávalo. Nikdo si ho automaticky nezařadil jako ligového hráče Opavy.
„Kdybychom byli v televizi častěji, nebo jsem se dostal na mistrovství světa jako spoluhráč Kuba Šiřina, tak by to možná bylo jiné,“ usmíval se. Po zápasech, pokud byl zájem, rozdával lístky na ligový basketbal. „Dobrá osvěta,“ ocenil Bujnochův trenér Petr Czudek. „Milé gesto. Ale to by musel Venca za měsíc porazit tak pět set hráčů, aby se to odrazilo v ochozech.“
Relax a psychický odpočinek
Trenér Czudek přiznává, že o pingpongové „kariéře“ svého hráče ani nevěděl. „Vím, že přes léto hodně hraje tenis a objíždí turnaje. Ale o pingpongu nevím. Je to trochu rarita, nicméně všestrannost je důležitá. Když to Venca fyzicky zvládá a odpočine si při tom po psychické stránce, tak jsem jen rád. Když to zvládá a cítí se, proč ne?“
Bujnoch chtěl na pingpong nalákat i další spoluhráče, ale neuspěl. „Ptal jsem se, ale nikdo se k tomu v kabině neměl,“ říká basketbalista. „Třeba Luďa Jurečka to hrát umí, na týmové akci jsme jednou pinec hráli, ale do ligy jsem nedostal nikoho. Pro mě je to hlavně relax, odpočinu si, vyčistím hlavu. A dobré je to i na postřeh, ten se mi hodí i v basketu.“
Teď si dá ovšem Václav Bujnoch od pingpongu chvíli pauzu. „Bavilo mě to, ale mám toho víc, musím se soustředit na školu,“ vysvětluje. „Na VŠB jsem v posledním, pátém ročníku ekonomky, chybí mi zkouškové a pak státnice. Mám to i s basketem nabité, takže počkat musí i tenis. Už teď se ale těším, až začne být venku zase pěkně. A bude znovu i na tenis čas.“
