Život není vždy úplně jednoduchý. Své o tom ví i maratonec Anthony Butler, který je už více než deset let slepý. I přes svůj handicap však nepřestal pravidelně sportovat a nevzdal se ani závodění. Přečtěte si jeho pozoruhodný příběh, který je inspirací lidem po celém světě.
Anthony Butler se narodil v New Yorku. Už v dětství přitahoval problémy jako magnet a mnohé se nezměnilo ani když dospěl. Ve dvaceti letech mu dokonce hrozilo vězení za to, že se nedostavil k soudu, kam byl předvolán kvůli prodeji marihuany.
Jako by toho nebylo málo, přihodil mu osud nedlouho poté do cesty další potíže. V tom samém roce (2008) byl na rohu ulice, v městském obvodu Bronx, postřelen do hlavy. „Tohle je můj konec. Teď umřu,“ napadlo ho, když se probral na nemocničním lůžku. I přes vážná poranění nakonec přežil. Kulka mu ale nenávratně poškodila zrak.
Ačkoliv se Anthony snažil myslet pozitivně, nebylo pro něj vůbec jednoduché zvyknout si na život ve tmě. Neměl však ve zvyku litovat se, a proto se raději soustředil na to, jak se co nejrychleji vrátit k běžnému životu. Chtěl začít sportovat a žít aktivně, ale uvědomoval si, že bez pomoci druhých to zřejmě nepůjde. Obrátil se proto na dobrovolníky ze sdružení Achilles International, kteří propojují lidi s různým postižením a běžecké průvodce.
K Anthonymu byla přiřazena Jessie Rix, rodačka z Minnesoty, která pracovala jako marketingová manažerka v módním odvětví. Běžci si okamžitě padli do noty. Jessie při tréninku Anthonyho vedla a upozorňovala ho na možná nebezpečí, jako byly nízké větve nebo hrboly na silnici. Popisovala mu i to, jak vypadá místní krajina. „Ačkoliv se může zdát, že je to hračka, není to tak jednoduché. Musela jsem se nejprve naučit, jak komunikovat s lidmi, kteří jsou slepí nebo mají jiná postižení," říká Jessie o roli běžeckého průvodce pro handicapované.
Běžci se postupem času začali čím dál více sbližovat. Mluvili spolu o všem – o Jessiině práci a Anthonyho minulosti, nebo o jeho bývalém vztahu. „Věděl jsem, že se na Jessie můžu absolutně spolehnout. Nikdy nebyla sobecká a vždy si na mě našla čas. Byl to člověk, kterému jsem mohl plně důvěřovat,“ vypráví o jejich vzájemném poutu Anthony.
Po měsíci přátelství spolu nakonec začali chodit. Dnes tato dvojice kromě vášně pro běh sdílí také byt v New Yorku. Společně už absolvovali maratony v Paříži, Chicagu, Washingtonu i Kalifornii a chystají se na další. Pár doufá, že jejich pozoruhodný příběh bude pro jiné inspirací a důkazem toho, že zdravotní postižení nemusí být důvodem, proč přestat sportovat a dokonce ani závodit.
