Tohle je scéna, kde se před dvěma lety předvedl. Jan Hirt a Giro d´Italia, to jde k sobě. I letos, třetí rok v řadě, bude závodník kazašské Astany tři týdny brázdit italské území. A stejně jako loni bojovat po boku lídra své stáje Miguela Ángela Lópeze. Právě tento závod do jisté míry změnil českému cyklistovi život. Co se mu nyní vybaví, kdy se řekne Giro? „Růžová barva,“ usměje se.
Už tuto sobotu se postaví na start časovky, která zahájí 102. ročník slavného Gira d´Italia. Pro Jana Hirta, který se ho poprvé účastnil v roce 2017 ještě v oranžovém dresu týmu CCC Sprandi Polkowice, to bude i při jeho třetím startu nová zkušenost. Tentokrát měl totiž jen 6 dní na odpočinek mezi závody.
Krátce před Girem jste jel ještě dva menší etapové závody Kolem Alp a Kolem Romandie. To tak bylo původně v plánu?
„Původně jsem měl jet kolem Katalánska (na konci března), ale tam jsem nenastoupil, protože jsem měl před tím trochu problém s kolenem. V té chvíli jsem říkal týmu, že bych měl před Girem málo závodů, tak bych tam chtěl dát něco navíc, a byla možnost jenom ta Romandie. Když jsem pak po Alpách cítil, že kondice není špatná, že už se cítím dobře, tak jsem ji chtěl zrušit, ale už to nešlo. Takže jsem se tam snažil neztratit moc sil. Startovat na Giru trošku unavený je, myslím, hodně špatná volba.“
|
Narozen: 21. ledna 1991 (28 let) Výška/váha: 181 cm/60 kg Disciplína: silniční cyklistika Tým: Astana Pro Team (od roku 2018) Největší úspěchy: vítěz Kolem Rakouska (2016), 12. místo v celkovém pořadí na Giru d´Italia (2017), 5. místo v etapě na Giru d´Italia (2017) Letošní výsledky:
|
Loni jste měl před Girem 14 dní volna, zatímco teď jen nějakých šest…
„Je to tak a myslím, že je to docela velký rozdíl. Plus i to, že po Alpách jen tři dny odpočinku není vyloženě moc. Takže myslím, že se to trochu nastřádá, je to fakt těžký blok.“
Nebude to problém směrem k Giru?
„Mám právě strach, že to není dostatek. Proto jsem chtěl Romandii zabalit a odjet domů dřív. Protože každý den dva bude v tom třetím týdnu na Giru znát.“
Co se týče vašeho letošního programu, jel jste UAE Tour, pak jste měl dlouhou závodní pauzu. Tu způsobily ty problémy s kolenem?
„Ano. Původně jsem měl jet Katalánsko, pak soustředění do vyšší nadmořské výšky a Alpy. Ale vzhledem k tomu, že před Katalánskem jsem měl problém s úponem na koleni, tak jsem tam nemohl jet, a tím pádem tam pak byly dva měsíce bez závodů. Ty jsem chtěl potom dohnat, ale asi je to hloupost takhle na poslední chvíli.“
Koleno už je úplně v pořádku?
„Pořád to cítím, není to úplně ideální stav, ale jet se s tím dá. Není to úplně stoprocentní, ale určitě Giro chci jet.“
Co s tím děláte na závodech?
„Mám to sice zatejpované, ale jak se zpotím nebo když prší, tak to sleze, takže to zas až takový význam nemá. Mě to spíš bolí, když se jede v klidu. Když se pak začne jet ostře, tak mi přijde, že se koleno víc prokrví a je to lepší. Omezuje mě to jenom částečně, v těch nejhorších chvílích ne.“
S formou, která byla v Alpách, jste před Girem spokojený?
„Ano, byl to první závod po dvouměsíční pauze, takže jsem čekal, že na tom budu určitě hůř. Navíc si myslím, že je lepší začít Grand Tour s ne ještě úplně optimální formou, protože závod je dlouhý a se závodními dny forma přijde. Ten, kdo začne na Giru první den s top formou, bude třetí týden trochu trpět. Takže ideální stav podle mě je, když tam ještě něco malinko chybí.“
Top forma se tedy nedá udržet celé tři týdny?
„Někdo to asi zvládne, ale myslím, že je to hazard. Těžko říct, každé tělo je jiné. Pamatuju si, když se mi na Giru před dvěma lety dařilo, tak jsem ho jel hodně odpočatý a první týden jsem trpěl, ale pak jsem se chytil. Takže ideálně bych chtěl zopakovat, aby druhá půlka byla lepší než ta první.“
Když se budeme bavit o samotné italské Grand Tour, co vám naskočí, když se řekne Giro?
„První věc, která mě napadne? Asi růžová barva.“
Jak se vám líbí růžová?
„Kdybych měl růžový dres, tak by to bylo určitě super. Obecně proti růžové nic nemám, je to symbol jara, Giro se jede taky na jaře. Růžová je dobrá barva. Záleží samozřejmě na čem, třeba růžové auto bych nechtěl.“ (smích)
Giro pojedete teď potřetí, zkušenosti máte i z Vuelty. V čem je Giro specifické?
„Přijde mi, že je hodně těžké. Je o dost náročnější, než jet Vueltu. Tratě jsou těžké, etapy jsou dlouhé. Plus na začátku sezony jsou ještě všichni hodně namotivovaní, takže se tady jede rychle.“
Je to dané i Alpami, že jsou tam těžké kopce, nebo spíš je to o délce etap?
„Na Giru jsou vždycky i ty kopce dlouhé. Na Vueltě většinou takové nejsou, jsou zase třeba prudší. Tady vám dávají do etap, které měří třeba 230 kilometrů, tři kopce, které mají po 22 kilometrech. Nemůžu hodnotit Tour, tu jsem nejel, ale většina lidí říká, že Giro je z fyzického hlediska nejtěžší. Neříkám z psychického a stresového, ale z fyzického určitě.“
Jaká je vaše nejintenzivnější vzpomínka z Gira?
„Když jsem to jel v CCC, tak jsem si úplně užíval poslední týden, byl jsem v pohodě, docela se mi tam dařilo. Každý den jsem byl šťastný, v pohodě. Měl jsem fazonu, měl jsem celkově dobré období a projevovalo se to i na výsledcích. Oproti loňsku, kdy mi to úplně nešlo, měl jsem na konci i trochu zdravotní problémy.“
Četla jsem, že Giro vám změnilo život...
„Z určitého pohledu určitě ano. Do World Tour bych se dostal i bez Gira, ale určitě mi to z části život změnilo. Je to veliký závod, mně se tam ten poslední týden podařil, takže jsem získal i lepší smlouvu plus jsem si ten týden užíval. Takže na to rád vzpomínám. I z tohoto pohledu na tom něco bude, že mi to změnilo život.“
V letošním ročníku asi bude týmová taktika opět zaměřená na úspěch Miguela Ángela Lópeze, že?
„Určitě se celý tým podřídí jemu, letos je ještě silnější než loni a myslím, že pro něj hlavní a jediná varianta je vyhrát celkově. Pódium musí být samozřejmost a úspěchem bude vítězství.“
Jakou roli budete mít vy?
„Konkrétní roli nevím, ale myslím, že budeme všichni v podobném postavení, že cokoliv bude potřeba pro Lópeze, to pro něj uděláme, pomůžeme mu.“
Co pro vás osobně bude letos na Giru úspěch?
„Když Miguel vyhraje, tak to bude určitě hlavní úspěch. Samozřejmě bych chtěl, aby se povedlo něco i mně. Ale když máte v týmu člověka, jako je López, tak je těžké mít nějaké své dobré výsledky, protože vás třeba někdy tým ani nepustí do úniku. Musíte být každý den po ruce jemu a to se pak výsledky dělají těžko. Takže kdybych mohl třeba v nějaké horské etapě zkusit únik, tak bych byl rád, protože občas taky potěší vlastní úspěch.“
Jste vrchař, jaké konkrétní kopce vám vyhovují? Kratší a prudší, nebo delší a trochu mírnější?
„Většinou mám radši delší kopce. Ty prudší moc nemusím, protože krátký kopec se jede ostřeji, rychleji, je to spíš pro výbušnější typy, což já nejsem. Jsem spíš pomalejší, než se zahřeju. Takže mám raději spíš delší kopec, který se nejede tak extrémně ostře. Spíš tempo, které bolí, ale ne extrémně.“
Studoval jste podrobněji etapy letošního Gira, která z nich by vám mohla nejvíc vyhovovat?
„Takhle konkrétně jsem to nestudoval. Na Giru to bývá ale vždycky tak, že poslední týden bude nejtěžší, takže ideální by bylo, kdyby forma vygradovala právě ten třetí týden, tam bude určitě nejvíc kopců. A samozřejmě se tam Giro bude rozhodovat. Takže kdybych měl nejlepší formu z těch tří týdnů v tom posledním, budu spokojený.“
Které týmy a závodníky bude letos podle vás hodně vidět?
„Startuje Tom Dumoulin, který je víceméně jistota, že by měl na tom být dobře. Udělá si náskok v časovkách na hubené kluky z Kolumbie.“
Ten toho ale letos zase tolik neodzávodil. Není pro vás taková trošku neznámá?
„To si nemyslím. Froome loni taky nic nepředvedl a pak v jedné etapě změnil celé Giro. Naopak si myslím, že začátek bude mít možná vlažnější, ale třeba to dobře načasuje, forma mu vygraduje na poslední týden a tam se ho třeba v kopcích už ti hubení vrchaři nezbaví. Takže toho bych bral jako jednoho z horkých favoritů. Plus samozřejmě Vincenzo Nibali, který mi přijde, že už má výbornou formu teď, ale je to zkušený závodník a určitě ví, co dělá, co mu vyhovuje a v jaké kondici potřebuje být. Takže je taky jeden z favoritů.“
Vy máte smlouvu v Astaně do konce letošního roku, kontrakt jste měl domluvený před dvěma lety právě po Giru. Budete se své další působení snažit vyřešit také už touto dobou, nebo to necháváte ještě na později?
„Určitě by byl ideální stav, kdyby se během Gira nebo na jeho konci už něco podepsalo. Takže se snažíme něco řešit už teď, ale zatím nic konkrétního není.“
V Astaně jste rok a čtvrt, jak se vám v kazašském týmu líbí?
„Jsem tam spokojený, máme dobrou partu, výsledky jsou letos super, i loni byly. Takže převládá pohoda. Plus máme Miguela, který chce Giro vyhrát, a myslím, že je to v jeho možnostech.“
Jste v kazašském týmu, ale spíš se tam hovoří úplně jinou řečí. Jak se dorozumíváte vy?
„Převažuje jednoznačně italština. Sportovní ředitelé jsou často Italové, i mechanici, maséři. A kdo není Ital, tak nějaké základy v italštině umí, takže to tady funguje více méně jen na italštině.“
Vy jste měl s italštinou zkušenosti i z dřívějška, takže jste neměl problém se začlenit, když jste do týmu přišel, že?
„Ne, vůbec. Italštinu používám asi od roku 2010, takže s jazykem určitě problém nebyl.“
Kdo je vám v týmu nejblíže?
„Těžko říct jednoho člověka, myslím, že máme dobrou partu. Se všemi, se kterými jezdíme po závodech a se kterými se takto často vídám, si sedíme. Možná trošku blíž mám k Italovi Davidemu Villellovi, ale mám tady v podstatě všechny rád.“
S kým jste nejčastěji na pokoji na závodech?
„S Astanou jsem zatím jel dvě Grand Tour a obě jsem byl na pokoji právě s Villellem.“
V čem si vyhovujete, když vás dávají spolu na pokoj?
„My se spíš navzájem dobíráme, takže to vypadá, že se nesnášíme. Ale ve finále to tak není a tady to každý ví. Máme podobný styl humoru, takový spíš ironický, a to nám vyhovuje.“ (smích)
