Trucky – zdají se být na první pohled nemotorné. Příliš velké. Pomalé. Jenže jak se toto pětitunové monstrum rozjede, jde z něj strach. A závodit s ním na okruhu, to znamená snést občas i dost drsné rány. „Rugby motosportu? No, je to kontaktní sport,“ směje se pilot Buggyry Adam Lacko. „I proto je to ale tak zajímavé, a proto na to lidi rádi koukají,“ míní mistr Evropy z roku 2017.
Jak tedy probíhá vaše příprava a snaha udržet se co nejvíce fit?
„V létě se už toho moc nahnat nedá, ale přes zimu, ještě před sezonou, se snažím být tak čtyřikrát, pětkrát týdně v posilovně. Není to třeba o tom, zvedat nějaké činky, ale všechno je to na vytrvalost, cvičení s vlastní vahou a tak podobně. Mám vlastního trenéra, takže na tom s ním pracuji.“
Kolik tak času strávíte v posilovně?
„Hodinu až dvě, záleží, co na mě zrovna trenér vymyslí. Sestavuje mi plán a pořád to točí, abych třeba týden nejel jen nohy… to bych pak asi umřel.“
A co se rukou týče? Jaký je třeba váš rekord na bench?
„Já tohle moc neřeším, ale sem tam se také člověk hecne. Jednou jsem snad dal 115 kilo.“
Popište, co je pak nutné vše v kamionu vydržet?
„To není jen v kamionu, ale všeobecně v autech. Člověk se musí umět v krizový moment zpevnit a ztuhnout, aby si neublížil. Nejen proto se trénuje ta vytrvalost - v kokpitu je například dost vedro. Když je venku dvacet stupňů, tak je v kabině klidně padesát, šedesát. A my v tom sedíme třeba osmkrát za den.“
Kolik tak třeba během jedné závodní jízdy propotíte?
„Nevím, to jsem nezjišťoval… navíc, co člověk propotí, to pak zase doplní. Je to takové vylej-nalej. Navíc sedíme v hliníkové kabině a motor máme pod sebou. Dělám si vždycky srandu, že lidé si do normálního auta dělají za příplatek vyhřívané sedačky a my ji máme zdarma a nonstop.“ (směje se)
| Adam Lacko |
|
Narozen: 24. září 1984 (34 let) Disciplína: pilot kamionů (Buggyra Racing) Největší úspěchy: 1. místo na ME (2017), 2. místo na ME (2015, 2016, 2018) |
Dá se tedy říct, kolik toho za jeden závodní den vypijete?
„Klidně pět lahví, které mají litr a půl. Takže sedm litrů a víc. Máme speciální nápoje Nutrend, abychom doplnili do těla minerály.“
Jinak pak bolí hlava, že ano?
„Ano. To mám i na sobě vyzkoušené. Když třeba občas nestíhám a zapomenu pít, hlava mě pak bolí. Proto nám nápoje neustále nosí. Nutí mě pít, i když se mi nechce. Minimum je pět litrů.“
V závodech ovšem dochází i k řadě tvrdých nárazů a o vašem kolegovi Davidu Vršeckém je známo, že hodně trpěl na bolavá záda. Posilujete je také jako on?
„David má zase jiná cvičení, protože je pravda, že on na ta záda trpěl. Toto je ale individuální jako ve všech sportech, podle toho co vás bolí, někde polevíte a jinde přidáte.“
Bomby z boku, skoro utržené vnitřnosti
Dá se popsat, jaké přetížení třeba musíte během jízdy snést?
„Při normální jízdě je to kolem tří až čtyř G. Ale samozřejmě když přijde náraz, tak je vše jinak. A to pak záleží na síle nárazu.“
Navíc ho nečekáte…
„Nejlepší je, když je zepředu, na to se připravit dá. Ale třeba na rány z boku? To nejde. Jednou jsem v Německu dostal takovou ránu, že jsem skončil na týden v nemocnici s podezřením na urvané vnitřnosti. Člověk si sedí uvolněně v kokpitu a najednou: řach! A to je fakt zlé. Boural jsem i čelně v Rakousku v osobáku v rychlosti 200 km/h nebo v tahači v Rusku 160 km/h do stěny… člověk je sice otřesený, ale připravíte se na to. Jak ale nemáte možnost se připravit, je to zlé.“
Máte v kamionech proto i nějaké speciální bezpečnostní prvky?
„To ne. Je to stejné jako v osobácích. Pětibodový pás, systém HANS, přilba...“
Jak tedy pak ve vašem případě vypadá rehabilitace a rekonvalescence?
„Absolvuji třeba uvolňovací masáž. Občas stačí ale i normální odpočinek. Nějaké modřiny tam bývají, ale to k závodění patří. Hokej taky bolí.“
Je i nějaký tajný recept, který vám sedí? Někteří dají třeba na východní medicínu?
„Mám to tak všeobecně. Chodím na masáže, na čínskou medicínu taky… od každého trochu. Ono je fajn si to rozmělnit a nemít jen jednu věc. Z čínské medicíny využívám třeba jehličky, akupunkturu.“
Co takové plavání, jako Martin Kolomý z Dakaru?
„Plavat chodím spíše přes léto. V zimě mám problém, že když pak vylezu z bazénu ven a někam spěchám, tak většinou nastydnu. Na to jsem háklivý.“ (směje se)
A co se životosprávy týče? Držíte i nějakou dietu?
„Přes zimu jo, tam mám speciální režim, ale přes léto to zase naberu.“
Hezké, to je trochu naopak než to má většina lidí.
„To je fakt, všichni hubnou do plavek a já hubnu do sezony.“ (směje se)
Takže? Máte jídla, která máte zakázaná a která jsou v pohodě?
„Ne, nemám to nijak specifikované, ale vím, co mi vadí a co ne. Třeba maso v závodní den fakt nedávám… to pak cítím, je mi po něm těžko, a když je k tomu vedro, není to ono. Spíše si tak dávám těstoviny, saláty… Jinak si během ostatních dní nic nezakazuju. Když mám na něco chuť, tak si to dám.“
